---

→ Tah 937


Sarako
Zajistil jsi dveře a přesunul se k oknu, při zatahování závěsu sis všiml čtveřice legionářů v plné zbroji. Hlídka kamsi ve spěchu běžela a velmi rychle zmizela v jedné z uliček mimo hlavní ulici. Zatáhl jsi závěs a posadil se ke stolku, sundal si přilbu a v klidu se pustil do rozbalování jídla, které ti služebná zabalila na Chorrolské svatbě. Když jsi měl dojedeno sklidil jsi, sundal si přebytečnou zbroj a uložil se ke spánku.

Postel byla měkká, netrvalo dlouho a po zavření učí jsi usnul. (spíš)


Tondulin
„S pohledností to nemá nic společného.“ zakroutila hlavou, když sis jí začal vystavovat jako model, „Tak to abych se před nimi měla na pozoru.“ usmála se, posadil se opět vedle ní. „To sice jo, ale spíš bych se raději věnovala tomu co mi skutečně jde... magii obnovy. Když si vybavím všechny ty pedanty, kteří se mnou učili bojový výcvik a měli na starosti chlapce. Tak mi nějak nechybí to vyřizování, tvrdý výcvik legionářů se v nich zkrátka nezapřel. “ protočila oči v sloup, „Snad jen Arteriové měli jiný přístup. Kupodivu. Jednoho jsem neslyšela nikdy zvednout hlas a rozčílit se... no a druhý zase využíval tyhle hodiny k vysílání svých věrných noviců na mise po městě s nákupním seznamem všech výborných piv, vín a medovin... které byly zrovna ve výprodeji.“ odmlčela se, „Myslím, že Belius bude rád, že bude rád. Ale Carwen bych asi brala.“


ScorpionCZ
„Jednej jak uznáš za vhodné. Někdy je lež a zatajování tou nejsprávnější variantou, protože krutá pravda může udělat víc škod než užitku.“ namítla, „Ale jestli kdyby ti to pomohlo... klidně jim to můžeme oznámit nějak společně. Promysli si to.“ navrhla poté.

„V pokoji pro hosty.“ řekla bez váhání, dopila posledních pár loků ve skleničce, odložila ji a vstala. „Pojď. Ukáži ti kde to je.“ vybídla tě k následování a vyrazila po schodišti nahoru. Horní patro bylo potemnělé a pořádně jsi neviděl na krok. „Ty dveře napravo. Je očarovaný... jakmile vejdeš rozsvítí se magické svíce.“ řekla ti následně, „A myslím, že nejde zamknout. Klíč jsem někde založila, ale neboj... nikdo tě tu neukradne.“ zažertovala. Popřál jsi Ele dobrou noc. „Dobrou noc.“ odpověděla ti a vrátila se zpět dolů do společenské místnosti.

Tmou si došel až ke dveřím do pokoje pro hosty, sáhl jsi na kliku a otevřel dveře. Vešel jsi do tmavého pokoje. Tmavý zůstal jen krátce, očarování skutečně zafungovalo a brzy se rozzářilo několik magických svící. Pokoj byl menší, ale byl vybaven stejně drahým a kvalitním nábytkem jako společenská místnost. Veliká postel, že by se na ní vešli dva lidé, menší knihovna ve které se nacházelo jen pár knih, noční stolek a nižší stolek s židlí. Okno bylo zatažené.

Zavřel jsi za sebou dveře a přesunul se k pokoji. Odložil sis přebytečné oblečení a usedl na okraj postele. Při té příležitosti sis všiml dřevěné bedýnky zasunuté pod stolem. Nacházelo se v ní několik panenek s různými šatičky. Natáhl ses na posteli, přikryl se přešinou a strčil ruku pod polštář. Ihned jsi ucítil cosi papírového, vytáhl jsi pomačkaný papír a zadíval se na něj. Spatřil jsi na něm kresbu, kterou muselo kreslit nějaké dítě. Kresba obsahovala trojici postav, dva dospělé a jednu holčičku s dlouhými copánky. Kresba nebyla příliš propracovaná a tak neposkytla žádné kloudné informace, jediné co jsi rozpoznal bylo zátiší, které obsahovalo nějaký les a podle všeho bylo hezké počasí. Postavičky měli pouze primitivní tváře, žena měla dlouhé rudé vlasy a výrazné modré oči, zatímco muž měl krátké hnědé a výrazné zelené oči. Oba dospělí drželi dítě za ruce a kráčelo mezi nimi uprostřed.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“