---

→ Tah 934


Sarako
Sesedl jsi z koně, zabouchal na dveře a zatímco jsi čekal na odpověď si uvázal koně a sundal z jeho zad truhličku se zlatem. Dveře se mezitím se zvukem otáčení klíče v zámku odemkly a následně otevřely. Otevřít ti přišel holohlavý muž v tmavé tunice a sandálech. Tvář měl popálenou a kulhal na jednu nohu.

„Zdravím... pocestný.“ pozdravil tě s úsměvem, „Pojďte dál. Omlouvám se, ale nečekali jsme tahle večer nikoho.“ přiznal a nakrátko vykoukl ven, „Pojďte dovnitř ať nejsou problémy s legionáři.“ vybídl tě, „Koně nechte tak jak je. Nikdo vám ho neukradne.“ ujistil tě. Vešel jsi dovnitř, muž za sebou zavřel dveře, ale nezamkl.

Spatřil jsi podlouhlou místnost s prázdnými stoly, všechny byly poklizené, židle porovnané a zdálo se, že vše v místnosti má nějaký svůj řád. Za pultem bylo prázdno, krb pomalu dohoříval a světlo do celé místnosti dodávalo několik zavěšených loučí.

„Dáte si něco k pití? Nebo jste přišel pro ubytování?“ zeptal se, když se dobelhal k pultu a opřel se o něj.


Tondulin
„Zvíře.“ usmála se Mirabelle s vínem v ruce, „Raději zůstaneme u něčeho reálného co nás nebude chtít sníst. Co třeba psa?“ navrhla následně, „Není tak otravný jako kočky... A když ho dobře vycvičíš bude to výborný přítel.“


ScorpionCZ
„Nemusíš.“ zakroutila hlavou, „Já to stejně nosit nebudu a žádný užitek pro to stejně nenajdu. Děkuji... ale bude to rychlá koupel.“ ujistila tě o rychlém průběhu své koupele a bez dalšího zdržování zmizela za dveřmi koupelny. Jakmile zmizela za dveřmi vyhledal jsi kuchyň. Nebyla příliš velká, pouze několik skříněk, větší kotlík na vaření uvnitř vyhaslého krbu a delší stůl na přípravu jídla. Otevřel jsi jednu ze skříní a našel celý chléb, ohmatem jsi zjistil, že není nejtvrdší ani nejměkčí. Hospodyně tedy nejspíš zrovna dnes nákup čerstvého chleba vynechala. Další co jsi nalezl byl kus salámů, zdál se použitelný a spolu s ním i nějaký sýr a zeleninu. Připravil sis rychlou večeři, sklidil náčiní a pustil se do jídla. Přestože ti příprava trvala poměrně dlouho a jídlo jsi do sebe rychle nesoukal, stihl ses vrátit zpět do společenské místnosti, dolít si víno a napit se a ještě pár minut čekat než se Elanya vynořila z koupelny.

Vylezla v tmavě červené halence a tmavých kalhotách, byla bosa. Kolem krku měla stále zavěšen onen amulet o kterém ti prozradila, že je památkou po její matce. Ručníkem si sušila vlasy a pomalu kráčela ke stolu.
„Povedlo se ti něco najít?“ zeptala se, popadla skleničku a trochu vína upila, „Mnohem lepší.“ usmála se, „K těm Císařským mágům...“ přešla zpět na vás předchozí dialog, „Kdyby jsi chtěl... možná bych ti to s nimi mohla domluvit. Ale připrav se.“ posadila se do protějšího křesla a i nadále si sušila ručníkem vlasy, „Mají pevné zásady a nejsou otevřený velkým novotám.“ protočila oči v sloup, „Takže dobrodružství v Mohyle by rozhodně neschvalovali.“


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“