---

→ Tah 926

Protože potřebuji srovnat časové linky vašich příběhu, zejména pak Škorpiasovu linku tak píšu nepravidelně s jakýmkoliv počtem tahů.


Sarako
Dojel jsi až před hlavní bránu města. Brána byla zavřená a legionáři byli nastoupeni na hradbách i nad branou, měli připravené střelné zbraně, ale nezaměřili tě. Odhaduješ, že je krátce po půlnoci, když jsi dojel k bráně.
„Město je uzavřeno v těchto nočních hodinách!“ zvolal na tebe jeden z lukostřelců, „Brány se dříve než v ranních hodinách neotevřou, přečkejte v hostinci a zítra budete moct projít.“


Tondulin
„No... To těžko říct.“ usmála se šibalsky, když jsi zmínil společnou domácnost. „Jestli bude naše společná domácnost v jednom úzkém pokoji tak nic neslibuji.“ dodala s humorem, „Naštěstí nemám tolik šatů, bot a všechno dalšího... Takže bychom se do jedné šatní skříně jistě vešli.“ pokračovala se žertem, „Ta tvá část s legií? Nejsem si jistá jestli jsem se na to už neptala, ale nebudeš se muset vrátit do služby? Teď, když jsi zase zpět v Cyrodiilu?“ zeptala se zatímco jste pomalu došli ulicemi města až k rušnější části města, hostinec žil v dobré náladě, lidé oslavovali a hodovalo se. Zvenčí byla slyšet hudba.

Prosmýkli jste se mezi davem slavících ke schodišti, hospodský měl co dělat, aby stíhal. Stejně tak jeho pomocnice i manželka. Vašeho příchodu si ani nevšimli. Nalezl jsi svůj pokoj, otevřel klíčem dveře.
„Možná bychom si měli objednat nějaké víno?“ navrhla.


ScorpionCZ
Rilen otřela slzy, popotáhla nosem a vstala, „Dobře...“ řekla téměř neslyšně, když jsi jí pobídl naposledy se podívala na mrtvého Globulla, slzy se jí opět roztekly, ale kráčela vzhůru. Následoval jsi ji, Elanye s Arteriem směřovali nahoru k otevřené bráně krátce po vás. Jakmile prošla Rilen branou mezi sférami, prošel jsi také. Necítil jsi žádnou bolest, bylo to jiné než prve a jiné než teleportace. Fallen ti hned pomohl se zorientovat, protože záře tě příliš oslnila. Brzy pominula a ty jsi spatřil temnou obdélníkovou místnost, kterou osvětlovalo hned několik magických svící.

Opustil jsi schodiště, které směřovalo zpět do sféry a vyčkal jsi až projdou ostatní. Když se i Elanya s Arteriem dostali zpět do světa živých byla na obou znát neskutečná úleva. Brána zůstala otevřená, neuzavřela se ani chvíli poté co jste se všichni vydýchali a nadechli se opět vzduchu vaší sféry.

„Děkuji vám všem. Byli jste stateční a udělali maximum proto, abyste zastavili Appia i jeho nohsleda Gritharta.“ promluvil k vám Arterius, „Nikdy nesmíme zapomenout na Globullovu oběť, protože bez něj by tu nyní nikdo z nás nebyl.“ následně sklopil hlavu zpět na otevřenou bránu do Mohyly duší.
Rilen jen zakroutila po jeho slovech hlavou a odešla stranou. Místnost nebyla vybavena žádným nábytkem, ale pokračovala do další chodby, která byla rovněž kamenného původu. Rilen se vydala právě tímhle směrem. Fallen na ní koukl a bez jakéhokoliv slova vyrazil za ní.

„Brána je stabilní... bude možné ji možná znovu využít.“ konstatovala Elanya, když se opatrně podívala stejně jako Arterius dolů, „Ale kdo by se tam chtěl vracet?“ dodala s nadsázkou.
„Já rozhodně ne.“ odvrátil zrak Arterius, vyhodil do vzduchu hlavu kladiva s částí zlomené rukojeti a opět ji chytl. Rozmáchl se a udeřil do vzduchu. „Pojďme odsuď vypadnout.“ navrhl Arterius, „Ať jsme kde jsme... Nebo máte představu kde to vůbec jsme?“ namítl nejistě, když zatímco se rozhlížel po místnosti.

Místnost, která byla prázdná a nejlepší léta měla za sebou neprozrazovala příliš o své poloze. Viděl jsi staré obří pavučiny, byly však opuštěné, nespatřil si na nich jediného pavouka. Některé byly potrhané a zničené. Podle zimy, která tě brzy začala sužovat a byla mnohem horší než chladná Mohyla duší se zdá, že jste nejspíš někde na severu Tamrielu.


SuperHunter
„Obstarám vám ji.“ usmál se Stormio, „Hádám, že teď byste si možná měli udělat cestu k nevěstinci, obhlédnout ho zvenčí ať víte do čeho jdete.“ podíval se na tebe, „Mezitím pro vás budu mít připravené všechno vybavení co jste si poručily. Kdybyste si ještě na něco vzpomněli máte čas.“