---

Den 5
Probudila mě hostinská, že prý se po mě shání šéfík. On asi bude chtít vědět, jak sem zmasakrovali toho draka.

Z hospody jsem zamířil do jeho nechutně velikého domu. Jarl byl z toho, že jsem zabil tu přerostlou ještěrku úplně hotový. Dal mi svojí sekyru, jako výraz úcty a jmenoval mě zemanem – můžu si leda tak koupit mrňavej dům daleko od hospody. Jo a vlastně jsem dostal jako huskarla nějakou pěknou Nordku, která mi má pomáhat v boji. Nepochybuji o jejích bojových schopnostech, ale já raději bojuji sám a takhle hezká žena by mě ještě v boji rozptylovala. Když jsem mu řekl o tom světle a Drakonarozeném, tak on hned, že prý musím na nejvyšší horu na celém kontinentu – nikam nejdu – a mám si tam promluvit s nějakými starci s vousy – ještě jednou, nikam nejdu!

Kápo už po mě nic jiného nechtěl, tak se zašel na velitelství Družníků, mohl bych je přeci jenom něčemu přiučit. Hned ve vstupní hale, která je také jediná v této budově ve tvaru převrácené lodi – ti Nordi jsou líní si i dům postavit, raději sem došoupají loď a převrátí ji – jsem byl svědkem rvačky nějakého ,,ušáčka“ s Nordkou. Ostatní na to jen tak s úsměvem koukali – ha ha, strašná sranda, když se jim dva členové zabíjejí. Raději jsem je ignoroval a šel jsem za Aelou (Nordka co rozsekala toho obra a pozvala mě k Družníkům). Když jsem se jí zeptal, kde má šéfa tak na mě vyjela, že nemají velitele, ale jestli se k nim chci přidat, mám zajít za Kodlakem (to už mi vlastně jednou říkala), který je ve sklepě – ve sklepě? To jako fakt?

Sklep mě velice překvapil – měli to tam pěkně zařízeno – byly zde ložnice všech členů. Kodlak (ten co ,,není“ náčelník) měl ze všech největší ložnici (kupodivu). Jakmile jsem mu řekl, že se k nim chci přidat, tak se mě zeptal, jak jsem dobrý v boji (no vážně, on se mě na to zeptal). Nakonec jsem se udržel a jenom jsem řekl, že jsem ten nejlepší. Nějakým záhadným způsobem mi neuvěřil a musel jsem v boji porazit jeho kamaráda Vilkase – ten chudák ani nevytasil meč a už ležel na zemi.

Tímto slavným vítězstvím jsem byl přijat k mocným Družníkům a s pýchou jsem byl poslán ke kováři nabrousit Filkasovy meč. V Bílém Průsmyku jsou celkem dvě kovárny, jedna hned u brány pro obyčejné paňáčky a druhá u velitelství, určená speciálně pro Družníky (tu řídí nějaký děda – ve Skyrimu vše řídí starší lidé – jménem Eorlund).

Jakmile jsem mu předal meč, začal mi vyprávět, jak jsou Družníci samostatní, že nikoho nemusím poslouchat a dělat mu sluhu, a hned na to mi řekl ať Aele přinesu štít, který pro ni vykoval – to je celkem k pousmání. Hned jak jsem jí štít přinesl – vážně by si mně měli začít vážit, nejsem poslíček – zavolala Varkase (bratr Filkase), či jak se jmenuje, který pobral rozumu asi jako lejno ledního medvěda, aby mi ukázal, kde můžu bydlet, jestli budu chtít. Nejspíše ale zůstanu ve své oblíbené hospodě U Kobyly a praporce.

Následně, po tom co mi Varkas (Farkas, Markas) ukázal pokoje, zeptal se mě, jestli si nechci vydělat – proč ne? Mám jít zmlátit kněze v místním chrámu, práci jsem vzal, ale docela se bojím jaké to bude mít následky, je to přeci jenom kněz – aby mi nenarostly mamutí kly. Kněz se ani moc nebránil, na to jak byl statný. Měl plnou pusu práce, vždyť jsem mu tam taky vrazil svojí pěst.

S takovým tím příjemným pocitem, když člověk někoho zmlátí jsem se vrátil k (?)ilkasovy, řekl jsem mu co se stalo a dostal jsem odměnu – otázkou zůstává, nenarostou mi nakonec ty kly? Ještě mi řekl, že se po mě shání Skjor, za ním si ovšem zajdu až zítra. Dnes si musím ještě sehnat lepší výbavu.

V kovárně u brány jsem měl docela štěstí, i přes to, že zuří občanská válka (červení vs. modří) měla kovářka u sebe na prodej nějaké vybavení. Prodal jsem svojí železnou přilbu, železné rukavice a boty a místo nich jsem si koupil ocelové. Dále se mi jí podařilo vnutit moje tisíc let staré párátko, které jsem získal od chodícího terče a místo něj jsem si koupil obouruční ocelový meč – to budou hlavy padat, jako pták zasažený bleskem.

Když jsem odcházel o polovinu peněz chudší, kovářka mě požádala, jestli bych nedonesl meč jejímu otci v Dračí síni. Co bych pro pár zlatých neudělal – obzvlášť když je to tak blízko. V Dračí síni jsem zjistil, že její otec je Jarlův rádce – takový ten, co radí, co si má dát Jarl k večeři.

Po tomto velice kvalitním dni poslíčkaření jsem se odebral do hospody. Večeři a nocleh mi zaplatily peníze od plešatého rádce. Už se těším, co mě zase potká zítra.

P.S.: Tak jsem sem přidal odstavce (nefunguje tu ,,tab", tak jsem tam hodil mezeru), jsou správně? Když tak mě opravte.