---

→ Tah 905


Sarako a Tondulin
@Sarako: „Mějte se a hodně štěstí.“ popřála ti Mirabelle na rozloučenou a navrátila se zpět k Aedanovi. Carina jí rovněž pokynula na rozloučenou, ale posečkala ještě chvíli s tebou.
„Chápu.“ přikývla, „Kdybyste mě hledal… Tak budu někde tedy, popíjet víno. Sice není tak dobré jako to co mám u sebe doma, ale pít se dá rovněž.“ dodala a pozvedla hlavu vzhůru, aby si mohla vychutnat ohňostroj.

Sám ses tak odebral zpět do sídla, stráž ti nekladla žádný odpor. Nechala tě projít do prázdné místnosti, trůnního sálu a následně hodovní síně kde se krom strážících rytířů a dvojice mladších služebných, které poklízely špinavé talíře a měnily je za nové čisté nikdo nenacházel. Popadl jsi nejbližší džbánek s vínem, sklenici a zamířil se svazkem po schodišti až ke dveřím ke komnatě. Otočil jsi klíčem a vstoupil dovnitř. Komnata byla potemnělá, všechny svíčky v místnosti byly zhasnuté, ale truhlička s penězi byla ležela uprostřed stolu.

@Tondulin: „Máš pravdu Aedane.“ přikývl Flavius, „Jak říkáš.“ pokyvoval hlavou, „Všechny ženské zástupkyně rodu Arteriů jsou naprosto skvělé, baronka, baronesa...“ pokračoval, neboť si byl vědom toho, že Adrianna celý váš rozhovor slyší a myslí si o něm nejspíš své. Nebyla však jediná kdo zejména poslední část vašeho rozhovoru zaslech. Zaslechla ji i Mirabelle, která se k vám zrovna vrátila od Bílého Guara. Ihned po svém příchodu se podívala na Aedana.
„Copak tu řešíte?“ zeptala se s šibalským úsměvem.
„Nic.“ mávl rukou Flavius, „Rozebíráme tu vojenské tuniky... že ty námořnické jsou hezčí a odolnější než ty co kupuje starej Valerius.“
„Aha.“ usmála se Mirabelle, přičemž se tě ihned chytla pod ramenem.
„A také pějí ódy na ženské zástupkyně rodu Arteriů.“ připomněl Chocholka. Flavius do něj dloubl ramenem, Chocholka jeho úder ustál a jen se pousmál.
„Chocholíku.“ zvolala s humorným tónem a kroucením hlavy Adrianna, „Ty seš ale nekolegiální pacholek!“ zdůraznila s výhružným gestem a se stejným humorným tónem, „Abych papámu neřekla, že si mi nevěnoval skoro žádnou pozornost a celou dobu si upíral svůj zamilovaný pohled na moji macechu. Přičemž si měl být mým doprovodem.“
„To by bylo samozřejmě podlé.“ zakroutil hlavou s humorem Chocholka, „Ale pomstil bych se ti ze záhrobí. Chodil bych tě strašit ve spaní až by mě nechal vycpat a pověsit nad krbem.“



ScorpionCZ
Vytasil jsi meč svého tchána a dvěma čistými seky rozpůlil dvojici kostlivců před tebou. Jejich těla se rozpadla mezi zbylé ostatky, zmrzlé i nezmrzlé. Vyvolaný vlk vyslyšel tvé instrukce a vrhl se na zbylou trojici nemrtvých se kterými během tvého kráčení vstříc otvoru ve zříceném opevnění. Během své cesty jsi seslal dvojici ohnivých koulí, které zasáhly několik kostlivců a obrátily je v prach. Žár z ohnivých střel částečně poškodil i astronacha, ale jeho odhodlanost vzdorovat zbylým kostlivcům nijak nenarušil. Jakmile měl vlk hotovo poslal jsi ho na pomoc astronachovi a mezitím pronikl za nedokončenou ledovou bariéru.

„Chápu.“ přikývl Globullus s povzdechnutím, bylo na něm znát, že by tě nejraději neviděl v této prekérní situaci, „Jenže ‚obětovat‘ Arteria za naše životy a vykoupení Appia není správné. Appius zemřel. Jeho život uběhl a koloběh života by se neměl násilně narušovat opětovným vzkříšením.“ zakroutil hlavou, „A já bych nedokázal žít s pocitem, že jsem přihlížel násilné oběti svého přítele, abych já sám mohl žít… a nejenom to, že jsem svým nečinným přihlížením ještě dopomohl oživlému nemrtvého do takového stádia, že to může přinést chaos do naší sféry.“ povzdech si znovu, „Nikdy bych se nedokázal krčit v bezpečí kdesi uprostřed neznáma s falešným pocitem, že jsem v bezpečí a pocitem, že jsem svojí nečinností přispěl k smrti svého přítele.“ zopakoval znovu Globullus, „Arterius je můj dlouholetý přítel, nenechám ho ve štychu a už vůbec neporuším svoji přísahu. Člen Řádu je v nebezpečí a vyvolal symbol řádu.“ poznamenal důrazně a ukázal na oblohu na níž si předtím mohl spatřit onen symbol připomínající kříž, nyní již nebyl tolik zřetelný. „Je nutné pomoci. Tak zněla naše přísaha.“ pokračoval důrazně, aby ho bylo dobře slyšet. „Nějak nevěřím, že by nás nechal jen tak odejít. Appius má po svém boku silného nekromanta, který mu vybudoval solidní armádu… Ale proti komu?“ obrátil se na tebe s vážnou a vrásčitou tváří, „Na zdejší válku proti jednomu muži mi přijde až moc velká. Nač takové velké úsilí, když Arterius na demonstraci síly nikdy moc neslyšel? Mnoho otázek a málo odpovědí i času k jejich rozluštění.“ pohlédl vpřed, „Možná tu zemřeme… Možná je neporazíme, protože je nás opravdu málo a naše magie na všechny nemrtvé nejspíš stačit nebude.“ povzdech si, „Ale umřeme s pocitem, že jsme stáli bok po boku jako přátelé, kryli si navzájem záda, když jsme se snažili najít cestu z tohohle příšerného místa zabránit přitom v povstání jednomu nemrtvému.“ zakončil Globullus.




SuperHunter
„To nebude žádný problém. Pověřím tím někoho…“ kývl souhlasně a pozvedl zrak k příchozí dvojici. Jednalo se o khajiitku (graf. vzhled – zde), kterou následoval válečník v plné zlatavé zbroji s plnou přilbou, nebylo mu vidět do tváře. „Konečně.“ řekl radostně a vstal od stolu, „Válečníku.“ promluvil ihned k příchozímu válečníkovi a přetlumočil mu tvé požadavky, válečník kývl a šel rozkazy svého nadřízeného ochotně vyplnit. Khajiitka se jen krátce otočila směrem odchozího válečníka a poté se věnovala důstojníkovi.

„Zeniro.“ promluvil ke khajiitce v obyčejném měšťanském oděvu, „Tvá nová nadřízená, budete spolu pracovat na misi do níž si již byla zasvěcena.“
„Děkuji.“ přikývla stručně khajiitka Zenira a obrátila zrak k tobě.