#37
Omlouvám se za dlouhou odmlku, ale Vánoce, Silvestr a další věci ze mě vysály sílu psát, nebo cokoliv dělat.
Kapitola 12: Magie
Elewin tvrdě dopadl na záda, ale i tak se blezkurychle otočil na břicho, ačkoliv jeho záda zaprotestovala. Zvedl hlavu a ... nikdo.
Nikde nikdo. Ani památky po tom, který ho vtáhl dovnitř, stejně jako zmizeli dveře, kterými jej vtáhl. Před ním byli další. Elf se s námahou zvedl a otevřel je. S údivem pohlédl na
Thalmorskou ambasádu (?), která měla být správně několik mil daleko. Za ním se ozvalo ,,grrrr" a po otočení spatřil draugra. A kde je věž? Tu nikde neviděl. Zaklel, tohle byli určitě kouzla, ale teď neměl čas nad tím rozumovat protože se ho pokoušel vykuchat draugr, který vypadal, jako by svoje kuchání už měl za sebou. Minimálně pár tisíc let. Než Altmer stihl jen položit ruku na meč, draugr vzplál a zbyl z něj jenom popel. A z nebe se sneslo holubí pero.
,,Už dost! Kdo jsi, proč mi pomáháš?" zakřičel. Z dálky mu odpověděl posměšný ženský hlas:
,,Protože ty potřebuješ pomoc vždycky, když tě potkám, Stínáčku. Nebo snad Přízraku?" Přízrakovi zatrnulo, protože nedokázal pochopit jak mohla ona dotyčná zjistit jeho přezdívku. Nikdo kromě nejvyšších představitelů Thalmoru ji neznal. Stráže vždy byly informovány o tom, že mají pustit elfa s černými šípy. Tedy skoro vždy, jak jej přesvědčila poslední ,,srážka" se stráží.
,,Brzy mě poznáš, neboj se."zazněl hlas z ještě větší dálky. Elewin už nad ním nerozumoval a vyrazil k ambasádě. K jeho znechucení zjistil, že ho kouzlo nedoneslo tak blízko aby se pořádně neprošel. Ačkoli mu kouzlo velmi pomohlo, najednou elf téměř zavrčel nad tím, že ho kouzlo nedoneslo blíž. Zapomněl, že kdyby ho nepřeneslo tak by se prošel o trošilinku víc. Nebo to spíš přestal vnímat. V tom se projevovala jeho elfská pýcha. Věci, které mu pomohly, se automaticky staly standardem. Doufal, že jej nečeká další ,,dohadování se stráží...