---

→ Tah 878


Sarako
„Uprchli převážně schopnější… určitě se mezi najdou někteří, kteří budou schopni držet zbraň v ruce a bojovat. Zbylé možná bude nutné alespoň trošku vycvičit, ale nevím.“ pokrčila rameny, „Zas tolik času jsem s nimi bohužel nestrávila ani je neviděla bojovat, abych mohla jejich kvality posoudit.“ odmlčela se, „Většina těch slabších, nemocnějších nebo zkrátka již rezignovaných zůstává v Cheydinhalu a snáší tyranii s nadějí, že se vše změní k lepšímu.“ odložila lžičku, „Ale jestli je máte v plánu nějak použít k podnícení povstání proti Cheydinhalu raději to vypusťte z hlavy… Zavařil byste si a upoutal pozornost legie, která by musela zasáhnout.“


Tondulin
Nic se nezměnilo, stále jsi viděl to samé, rozmazané a nic neříkající okolí. Nedokázal jsi rozeznat téměř nic. Pouze na krátkou chvíli ti přišlo, že se jeden z předmětů zaostřil, tmavé fialové a modré barvy ve tvém okolí nakrátko zesílily, spatřil jsi zaostřený tvar, který vypadal jako Arteriovo kladivo. Leželo na tmavé kamenné podlaze a bylo rozlomené vejpůl.
„Rozděl, spoj a panuj…“ znělo tichým hlasem jehož majitele si nerozeznával. Brzy se tvé rozmazané vidění opět zhoršilo, spatřil si žár ohně, hranici, která hořela a vzápětí zaostřený legionářský meč.
„Oba sloužili legii…“ znělo ve tvé hlavě opět, „Oba stejnou hodnost…“ rezonoval ti hlas. Opět se rozostřilo zaostřené. Spatřil jsi světlou barvu, rozostření bylo silné, rozmazaně jsi viděl pouze barvy, přišlo ti, že se jedná o blonďaté delší vlasy, které patřili ženě.
„Imperial City.“ zazněl tichý hlas, „Ona Leyawiin.“ pokračoval hlas, přičemž se ti v zjevovaly rozmazané erby obou měst, nevzhledně rozmazaný erb Leyawiinu se však záhy změnil v černotu způsobenou žárem, který erb sežehl. Žár však neustal, ozářil tě rozmazaný žár, který tvé okolí proměnil v hořící rozmazané trosky, spatřil jsi mrtvé tělo. Tvář si rozeznat nedokázal, spatřil si rozmazanou siluetu postavy, která v ruce svírala zbraň – meč. Druhá pozvednutá ruka postavy před tebou byla podivná, nepůsobila zdravě, vypadala jako podivný pahýl.
„Krvácející tepna…“ zazněl hlas, zatímco se zbarvovala rozmazaná podlaha do ruda. Žár zesílil. Zaostřil se pouze symbol kříže, který vystoupil z plamene. Kříž, který si znal z prstenu, jenž nosil nejeden tvůj známý nebo známá. „Najdi tepnu, zastav krvácení… zastav iluzi, najdi pravdu.“ rezonovalo ve tvé hlavě.

Procitl jsi. Cukl jsi sebou a vyděsil Belia s Adriannou, kteří byli kolem tebe sehnutí. Belius se lekl natolik, že se ze dřepu převrátil na záda a sprostě zanadával. Adrianna úlek ustála, pouze se raději chytla rukou o chladnou podlahu.
„Už je to dobré.“ řekla následně a chytla tě druhou rukou za ruku, „Už jsi opět mezi námi.“ pokračovala uklidňujícím hlasem.
„Najdi tepnu, zastav krvácení… zastav iluzi, najdi pravdu.“ zaznělo ti naposledy v hlavě. Adrianna neváhala, nahnula se nad tebe a přiložila ti ruku k hlavě, rukou ti nahmatala bouli, kterou jsi nejspíš získal po pádu. Čím více jsi přicházel k sobě tím více tě hlava v souvislosti s touto boulí bolela.

„Tyvole… sem se lekl.“ pronesl Belius, když se posadil na chladné zemi na zadek. „Ještě, že mám tak silný srdce… jinak by to se mnou zaklepalo.“ pokračoval, Adrianna mu nevěnovala pozornost.
„Je v pořádku Anno?“ zajímal se následně Belius a urychleně se navrátil na své místo, aby ti pomohl na nohy kdyby bylo potřeba.
„Vypadá to, že je v pořádku.“ přikývla, „Možná bude trošku otřesený… to, že s ním lektvar zamává a pošle ho k zemi jsem nečekala.“ přiznala.
„Kolik ti ukazuju prstů Aedane?“ zajímal se Belius a přitom ti ukázal tři prsty, které si sice chvilku viděl rozmazaně, ale dokázal si poznat, že ukazuje tři.


SuperHunter
„Ta by měla každou chvilku dorazit… podat hlášení. Kdepak se zase zatoulala?“ rozhlédl se kolem, ale Zeniru přicházet neviděl. „Nebojte. Ona dorazí. Dochvilnost v misích má přesnou, ale jakmile jde o podání hlášení ve stanovený čas už to trošku vázne.“ promnul si ruce, „Napadá vás ještě něco co budete potřebovat? Obstaral bych vám to… Jestli se do toho plánujete pustit už dnes není čas otálet.“