---

→ Tah 876


Sarako
Pozdravil ses s odcházející dvojicí a zastavil je. Benoch nevypadal příliš nadšen ze jsi je vyrušil. Vyslechl si tvá slova a pak téměř bez rozmýšlení zakroutil hlavou, „Později možná ano, ale teď vám ji nepůjčím.“ věnoval úsměv profesorce, „Chce se projít po okolí a dopřát si trochu čerstvého vzduchu. Dokud je pauza na tanec a neděje se nic důležitého.“ vysvětlil. Podíval se na Silverwoodovou, která přikývla.
„Ale nebojte. Budu na vás pamatovat.“ promluvila černovlasá bosmerka, „Jen se s Valindorem projdeme po okolí, nadýcháme se čerstvého vzduchu a pak si vás najdu. Nebojte… rozhodně neutíkáme, zlatý hřeb dnešního večera si rozhodně nechceme nechat ujít.“ ujistila tě.


Tondulin
Vyšel jsi naproti Anně a cestou přitom přivolal písknutím a mávnutím Belia, který se neochotně rozloučil se svými přáteli u sudu a následoval tě ke své sestře. Když jste se setkali, nešetřil humorem.
„Jak jste pěkně tančili, tokali to bylo nádherné.“ konstatoval s úsměvem od ucha k uchu, „V životě by mě nenapadlo, že spolu budete tančit. Myslel jsem si, že ji pošleš doháje.“ pokračoval. Nevyjádřil ses a popadl dvojici kolem ramen a vedl je do komnaty dvorního čaroděje, opustili jste hodovní síň a stoupali vzhůru po schodišti, vypravoval jsi jim svůj zážitek s Rolstonovou.

„Co si budeme… Je to míca vychytralá.“ zasmál se Belius, když jsi domluvil a on si otřel slzy od smíchu, „Ale u ji nenapodobuj nebo umřu…“ dodával zatímco se stále smál. Adrianna se rovněž chvilku smála, ale později se snažila zachovat si vážnost. Došli jste až ke dveřím. „Rolstonka a Aedan.“ pronesl Belius, „Duo válčící i při tanci.“ dodal, když vám Adrianna otevřela dveře a pokynula vám, abyste vešli.

Místnost dvorního čaroděje byla temná až do chvíle, než Adrianna vyvolala pětici světelných koulí, které rozmístila různě po místnosti. Belius se mezitím začal procházet po komnatě, nejprve se díky tmě málem přerazil o kus nábytku, ale jakmile bylo všude světlo do ničeho již nevrazil. Když se světlo rozlinulo po celé místnosti spatřil jsi veškeré vybavení, které patřilo předchozí dvorní čarodějce. Bylo poklizené, některý nábytek a aparáty přikryté tmavou látkou. Odkrytý zůstal pouze pracovní stolek, na němž byly pozůstatky nedávné činnosti, malý kotlík a v kovovém držáku upevněná lahvička s tmavě hnědým obsahem.

„Tohle je ono.“ poukázala směrem na lahvičku s hnědým obsahem, „Stačí přidat poslední dvě přísady a bude hotovo.“ opatrně vzala lavičku, protřepala ji a poté otevřela. Vůně nebyla zrovna nejlepší.
„To je nějakej žabí trus nebo kejda od baby jagy, ne?“ zažertoval Belius, když sledoval co jeho sestra provádí s lahvičkou, „Doufám, že nechcete, abych to vypil?“ koukl střídavě na tebe a Adriannu, „Něco takového… To do mě nedostanete, byste mě museli nejdřív zbít do němoty.“ zamítl nanovo.
„Není to pro tebe. Klid…“ protočila směrem k němu oči Adrianna, která se potřebovala soustředit, opatrně navrátila lahvičku nazpět do stojánku a otevřela jednu ze zásuvek stolu, vytáhla menší váček s ingrediencemi. Jednalo se o dvojici tobě neznámých rozdrcených ingrediencí, které v rozumném měřítku nasypala do lektvaru, zadělala a nanovo s ním zatřepala. Belius se mezitím procházel po místnosti.

„Belie zamkni. Prosím.“ požádala ho Anna.
„Jasně.“ souhlasil Belius, došel ke dveřím a zamkl je. „Teď mi to celé došlo!“ zvolal jen co cvakli dveře, „Kujeme tu pykle na Rolstonku!“ práskl ruce radostně, „Tak se mi to líbí. Paráda.“ pokračoval aniž by pustil tebe nebo Adriannu ke slovu, „Hohoho… Doufám, že jí to promění třeba v žabí princeznu nebo tak něco. Rowley se žab bojí… nepolíbil by ji.“
„Neee… Belie.“ zakroutila Anna nevzrušeně.
„Jak to?“ hlesl nespokojeně Belius, „Tak co jí to udělá? Projímadlo to asi není. To poznám na sto hodů… Tak mě nenapínejte? Co to je?“
„Rozptyl duše.“
„Rozptyl duše?“ zopakoval Belius nevěříce, „No… To nezní moc antirolstonsky.“ posteskl si, „Co to s ní udělá?“ informoval se následně.
„Nic.“ reagovala Adrianna s úsměvem, „Je to pro Aedana.“
„Cože? Achjo…“ povzdechl si, „A já se už těšil, že jí něco vyvedeme… Nu což… Tak jí brzo ráno zaklepu na dveře a uteču.“
Adrianna nevěřícně koukla na tebe, poté na lektvar a následně na Belia, který působil zamyšleně.
„To je děsně dětinské. Zabouchat na dveře a utéct.“ namítla.
„Nasere jí to? Nasere. Navíc nebude podezřívat mě, protože jak jsi řekla je to dětinská lumpárna.“ zasmál se Belius, „Je tu nějaká židle?“ rozhlížel se a začal nahlížet pod přikrývky.


SuperHunter
„Ta by měla každou chvilku dorazit… podat hlášení. Kdepak se zase zatoulala?“ rozhlédl se kolem, ale Zeniru přicházet neviděl. „Nebojte. Ona dorazí. Dochvilnost v misích má přesnou, ale jakmile jde o podání hlášení ve stanovený čas už to trošku vázne.“ promnul si ruce, „Napadá vás ještě něco co budete potřebovat? Obstaral bych vám to… Jestli se do toho plánujete pustit už dnes není čas otálet.“