---

→ Tah 848


Sarako
„Nějaké další problémy, které trápí vaše hrabství?“ zeptal se Klargus.
„Krom těch vyjmenovaných nic co bychom sami nevyřešili.“ odpověděla hraběnka, krátce poté dorazila Rolstonová s několika srolovanými čistými papíry a psacími potřeby včetně svíčky a dalších nezbytností. Opatrně to položila na stůl a postupně si s Delmusem rozdělily náčiní, blondýnka se tentokrát neusadila vedle Klarga, ale posadila se poblíž Delmuse.
„Napište dekret stejně jako kdybyste ho psal svému hraběti.“ řekla s úsměvem hraběnka směrem k Delmusovi, který přikývl a začal psát. Psal rychleji než Rolstonová, která stejně jako když ti psala první dekret i nyní psala velmi pečlivě a pomalu, aby písmenka byla stejná, stejně veliká a dobře čitelná.

„Jaká je šance…“ otočila se znenadání k tobě, „Že by se předchozí komoří, ten upír skrýval v mém hrabství?“ zeptala se, „V jedné odlehlé vesničce si stěžují na údajné upíří útoky… Poslala jsem tam dvorního čaroděje, aby situaci prošetřil, zatím zprávy nemám, protože je to poměrně čerstvé… ale je samozřejmě dost možné, že jde jen o shodu náhod.“



Tondulin
Belius se rozesmál a Carwen ho doplnila svým smíchem v momentě kdy ses prohlásil vyvoleným, Mirabelle s Adriannou na sebe jen tázavě koukly. Oba se, ale rázem uklidnili, když jsi se opět ujal slova.

„Aedane.“ koukla na tebe vážně Carwen a položila ti ruku na rameno, „Ty nejsi žádné dítě lesa. Vždyť bys ve Valenském lese sám nepřežil ani pár hodin.“ zakroutila hlavou.
„Chápu kam tím míříš.“ usmál se Belius, „Jenže my šlechticové máme mnohem větší paletu možností jak někoho efektivně zlikvidovat aniž bychom se sami museli ušpinit.“ oponoval následně, „A já jsem si sice blahobytu, který mi byl od dětství dopřáván vážil a nezneužíval jsem ho ve svůj prospěch a v ulicích jsem strávil dost času. Nepodceňuj mě.“ zasmál se pobaveně.

„Smrkáče.“ rozesmál Belius nanovo, když jsi tak pojmenoval Tilbauta. Adrianna jen protočila oči a přešlápla z místa na místo, „O tom vůbec… ale vůbec nepochybuju, že bys ho sfoukl jako svíčku.“ prohlásil pobaveně, „Hele… by se mu ta blonďatá ofinka dostala do tváře a viděl by velké kulové. Neměl bys to vůbec těžké.“ pokračoval, zatímco se smál. Beliova manželka se na svého muže jen nakrátko potočila a pak se i nadále věnovala rozhovoru s jeho matkou, se kterou si pravděpodobně padla do oka a měly si co říci.
„Jen abys nepřecenil své síly Aedane.“ namítla Carwen, „Vycvičila jsem tě dobře o tom žádné pochybnosti nemám, ale rytíři jsou mistři boje a obzvláště jestli se účastní nějakých turnajových klání tak bude mít hodně za sebou.“
„Samozřejmě, že se účastní.“ nadhodil Belius, „Je to rytíř. Ty tím žijou.“ a koukl na Adriannu, „Ale vidíš Anno.“ usmál se na ní, „Když tě bude ten Tilblb otravovat nebo se k tobě nějak nepěkně chovat… Tak ho tady Aedan sfoukne a budeš mít klid, že jo?“ koukl na tebe.
„Myslím, že to nebude nutné.“ protočila oči v sloup, „Je to s ním… uzavřená věc. Prostě to nemusíte vůbec řešit. A nemusíš to ani na potkání každému říkat, ne?“ zatvářila se na něj zamračeně.
„Podle toho jak se tvářil, choval a jak sem furt nakukuje to nepovažuje úplně za uzavřenou věc.“ konstatoval Belius, „Věř mi. Mám v tomhle léta dlouhé praxe… prostě poznám, že pro něj to uzavřené není.“ dodal vzápětí.
„Ale pro mě ano.“ zdůraznila Adrianna, „Je to deb-. Hlupák, prostě je to uzavřené. Změňme téma. Prosím.“ rozhodila rukama a znovu protočila oči, neboť jí celá konverzace na toto téma nebyla příliš příjemná. „Co tu vůbec dělá? Veronique mi slíbila, že se s ním nepotkám, když už ho sem nechtěně přitáhla.“
„Joo… To beztak Rolstonka. Věř mi, že ta má prsty úplně ve všem.“ odpověděl jí s pokrčením ramen Belius. Chocholka se mezitím pomalu začal vracet i s tácem od stolku.