---

→ Tah 834

→ Dne 10.12. aktualizována graf. mapa situace.


Sarako a Tondulin
@Tondulin: Belius se zasmál tvým slovům, Anita poděkovala a více se ke svým šatům nevyjadřovala, protože se vedle ní usadil baron Arterius, který uvítal svoje přikývnutí.

@Oba:
„Výborně.“ řekl baron Arterius a rozhlédl se, vstal ze židle a popadl svoji skleničku o kterou zacinkal jednou z připravených lžiček. „Vážení! Prosím o pozornost.“ pronesl slušně ke všem přítomným a přerušil tak jejich rozhovor. A následně pokynul směrem ke kvestorce Amelii, která stála v pozoru u protější stěny. Kvestorka přikývla a gestem naznačila rytířům střežící vstup do síně, aby pustili další hosty dovnitř. Baron zůstal stát, zatímco do síně vstupovala skupinka hostů po dvojicích.

Nejprve vstoupil mladší pár, blonďatá žena (graf. vzhled - zde) v červených šatech, která za rámě doprovázela o pár let staršího zrzavého muže (graf. vzhled - zde). Žena byla již od prvního pohledu ve tváři míšenkou člověka a elfa. Pár pomalu předstoupil doprostřed místnosti. Baron naznačil Beliovi a Anitě, aby povstali a pár na jeho pokyn tak učinil.

„Hrabě, hraběnko.“ promluvil zrzavý muž, „Jmenuji se Krag Farr, má partnerka Bienne. Děkujeme vám za pozvání, náš dar jsme přenechali v audienční místnosti. Pevně věříme, že vaše společná vláda dovede naše hrabství k lepší budoucnosti a lepší spolupráci než s předchozím panovníkem.“ pokračoval muž a poklonil se společně s ženou novému vládnoucímu páru.
„Děkujeme.“ řekl Belius za sebe a Anitu, která jen s úsměvem přikývla. „Prosím vezměte si místo a posaďte se ke stolu.“ vybídl dvojici k posazení se u stolu. Dvojice tak učinila a posadila se vedle admirála Lania, který měl po svém boku dvě volná místa. Dalším párem byl pár dvou postarších orků. Orka (graf. vzhled - zde) a orčice (graf. vzhled - zde). Zatímco ork lehce pokulhával na jednu nohu žena se snažila o ladnou chůzi dvorních dam, ale příliš se jí to nedařilo a spíše působila komickým dojmem, přesto si většina přítomných zachovala vážnou tvář.

„Vítejte.“ řekl směrem k nim Belius a podíval se směrem ke svému otci, který jen přikývl a dál zůstal stát a mlčky sledoval co se bude dít.
„Gor-Balak.“ představil se stroze ork s rukou na hrudi, „Orbul.“ ukázal na svoji ženu následně, která se lehce uklonila. „Přejme vám hodně štěstí. Doufáme, že po vzoru své předchůdkyně a jejího malého syna nebudete zasahovat do naší malé osady a nebudete narušovat náš způsob života.“ řekl důrazně a následně se poklonil, „Přejeme vám hodně zdraví hrabě a hraběnko.“ zopakoval stejně důrazně a poklonil se co nejvíce mu to bolestivé koleno dovolilo.
„Děkujeme.“ řekl Belius, „Nemějte obavy. Vaše osada bude moct žít podle vašich tradicí… tím jsem si jist.“ dodal vzápětí, „Prosím. Posaďte se.“ vybídl pár k usazení. Pár zaujmul volné místo naproti předchozímu páru.
Posledním párem byla hnědovlasá žena v zelených šatech po jejímž boku kráčel starý muž v mnišském šatu (graf. vzhled - zde), opíral se o dřevěnou zdobenou hůl a druhou oporou mu byla mladší hnědovlasá žena (graf. vzhled - zde).

„Saenus Dorien, představený zdejšího převorství.“ představil se starý muž, kterému žena přenechala slovo, „Přeji vám hodně štěstí oběma, oběma hodně zdraví a snad se vám povede městu navrátit jeho zašlou slávu.“ popřál dvojici a následně začal s námahou poklekávat.
„To není nutné mistře Doriene.“ promluvila Anita, která předběhla Beliovu snahu o poděkování, „Prosím neklekejte. Obejdeme se bez toho.“ dodala a starý muž se spokojeně pousmál, zůstal stát.
„Děkujeme.“ řekl následně Belius.
„Také vám přeji hodně štěstí a zdraví. Doufám, že se vám povede hrabství vést k prosperitě a budete nám dobrými vladaři.“ popřála hnědovlasá žena a uklonila se.
„Děkujeme.“ poděkoval Belius.
„Děkujeme Maero.“ poděkovala Anita ženě, kterou nejspíše znala a Maera jen s úsměvem přikývla. Následně na pokyn Belia a Anity zaujmula místo u stolu. Klargus se spokojeně rozhlédl po stolu, který zaplnil většinu volných míst. „Nyní je asi prostor pro nějakou řeč.“ řekla Anita nejistě a podívala se na svého muže. Belius zarejdil očima z jednoho konce stolu na druhý. Všichni v místnosti mu nyní věnovali pozornost.
„Jistě.“ usmál se od ucha k uchu a nejistě se pousmál. „Jsem velice rád, že jste všichni dorazili, chtěl bych vám za to poděkovat, že jste nás takto podpořili. A jak jsem již společně se svou ženou slíbil.“ otočil se na Anitu, „Pokusíme se udělat maximum, aby naše vláda byla vládou prosperující a všechny ty temné okamžiky jsme hodili za hlavu.“ přislíbil, „Zároveň v tento moment…“ nadechl se opět ke slovu a prsty porovnal jeden z příborů na stolku, „Bych chtěl poděkovat své matce za její láskyplnou výchovu, svému otci za pevnou a důslednou ruku, kterou mě zlískal kdykoliv jsem provedl nějakou pitomost.“ pousmál se a pozvedl hlavu, Klargus i Veronique se na sebe hrdě podívali, Klargus i nadále zůstával stát. „Své sestřičce Anně, která mi vždy byla nápomocna a ve spoustě leváren mě podporovala.“ usmál se směrem k Adrianně, která se na něj rovněž upřímně usmála. „Svému bratranci Artovi, který teď nejspíš vyleze z mrtvých, aby se mi vysmál, že to já jsem skončil v chomoutu dřív než on… ale jeho důsledná výuka magického i šermířského umění byla dostatečná a jeho životní lekce přínosné. Budiž mu země lehká.“ odmlčel se a nakrátko sklopil hlavu což zopakovala většina hostů. Včetně Carwen, která se ze všech přítomných zatvářila asi nejvíce smutně. „A samozřejmě děkuji také strýčkovi Balionovi.“ zvolal směrem ke kancléři, který se pousmál, ale nejspíš se z hrůzou obávám co z Belia nakonec vypadne. „Za jeho cenné rady v milostném životě a radám o ženách.“ pokynu hlavou směrem k němu. Balion se sice zasmál, ale ze všeho nejvíc vybouchl smíchy admirál Lanius, přičemž nechyběly ani úsměvy obou žen (de Peyranové a zrzavé ženy), které seděly v jejich blízkosti. Baron se zdržel nějakého smíchu, nýbrž pouze viditelně protočil oči v sloup a zakroutil hlavou, baronka oproti tomu reagovala s úsměvem. „A samozřejmě bych mohl poděkovat spoustě lidí, které jsem ve svém životě poznal, ale velký dík, který patří nyní na závěr je Aedanovi.“ řekl směrem k Aedanovi a věnoval mu veškerou svoji pozornost. „Člověku, kterého považuji za svého bratra a bez jehož podpory bych k tomu oltáři dnes nedošel. Díky.“ zakončil následně. Hosté Beliovu proslovu začali tleskat. „Teď je to na tobě…“ zvolal v průběhu potlesku směrem k Aedanovi.