---

→ Tah 824


Sarako
Do audienční síně vešel jeden z rytířů, poklonil se a následně oznámil: „Máme pomalu vyrazit. Už je nejvyšší čas.“ a následně se opět uklonil a zamířil ven na nádvoří.
„Tak pojďme.“ usmál se Delmus, který se konečně zařadil vedle budoucí hraběnky a chytl jí za rámě. Poté po jejím boku směřoval i se zbytkem doprovodu ven na nádvoří s cílem připojit se k rytířům a následně pokračovat ke chrámu.

„Teď to přijde. Zvony na poplach nebijí, zatím se nic nepokazilo.“ konstatovala Carwen, „Doufám, že to tak zůstane. Kvůli ní i kvůli tomu, že si chci konečně užít nějakou poklidnou oslavu.“ přiznala. (Carwen není ozbrojena)


Tondulin
Vystoupil jsi a zamířil k Beliovi, během chůze jsi pokynul Chocholkovi ve snaze mu naznačit, že to on se má ujmout baronky. Chocholka nejspíš pochopil, co tvé pokynutí mělo znamenat, ale nejprve se podíval na Adriannu stojící po jeho boku. Ta však zakroutila hlavou, Chocholka odvrátil zrak směrem ke Klargovi, který spokojeně hleděl vpřed, nevšiml si, že se na něj dívá Chocholka. Argonian se otočil nazpět na Adriannu, která už mu tentokrát žádný pokyn hlavou nepředala a zůstala stát se zrakem upřeným na svého bratra.

Došel jsi až k Beliovi, který se zrovna loučil se svou matkou. Krátce mu cosi tiše řekla a pohladila ho po tváři, následně se od něj sama vzdálila, když tě uviděla přicházet, vykročila směrem k tobě. Byla překvapená, když ses zastavil a zařadil za kousek za Belia. Rychle však své překvapení zamaskovala pod úsměvem a přátelským pohledem směrem k svatebčanům, zatímco sama kráčela k lavici, kde se postavila vedle svého muže. Belius se na tebe nakrátko pootočil, nervózně přešlápl z místa na místo a pak se opět podíval na altmerku. Hudba utichla.

„Belie Arterie.“ promluvila k němu kněžka, „Slibuješ před bohem Stendarrem a celou Osmičkou, že budeš chránit své poddané, že budeš s mocí jež ti bude dána sňatkem nakládat s rozvahou, rozumem a nedopustíš, aby páchala zlo a rozsévala po hrabství chaos a temnotu. Naopak ji využiješ k prosperitě a blahobytu svého lidu.“ pokračovala, a přitom se přísně dívala na mladého ženicha, který mlčel. „Slibuješ?“ zeptala se důrazně.
Belius se nakrátko rozhlédl doprava doleva, vás hosty za svými zády není neviděl. Nakonec poklekl na jedno koleno a sklopil hlavu.
„Slibuji. Slibuji, že budu vládnout spravedlivě, moudře a udělám maximum, aby můj lid směřoval k prosperitě a blahobytu. Slibuji, že budu dělat čest svému hrabství, svému rodu, své rodině, matce, otci i své budoucí ženě.“ pokračoval nahlas a zřetelně, „Tak slibuji.“ zakončil svůj slib. Altmerka jen spokojeně přikývla hlavou a pokynula mu ať vstane. Belius povstal.
„Nyní nadešel čas.“ převzala si slovo kněžka, „Abys Belie Arterie, ženichu poznal svoji ženu.“ rozhodla následně. Hudebníci opět začali hrát.

(prsteny jsou stále u tebe, neztratil jsi je ani ti je nikdo neukradl)