---

→ Tah 823


Sarako
Nevěsta začala nervózně přešlapovat z místa na místo. Delmus rovněž nebyl o moc klidnější. Carwen se spokojeně usmívala.
„Nebojte. Dnes budete pod drobnohledem všech návštěvníků, užijete si svoji slávu ať už chtěnou nebo nechtěnou a jakmile za vámi bude celá tahle cesta k oltáři a nazpět budete mít opět svůj klid.“ ujistila ji Carwen, která se zjevně snažila zmírnit stoupající nervozitu mladé nevěsty. „A ať už bude váš budoucí manžel jakýkoliv není to určitě žádný tyran ze kterého byste měla mít strach… a jestli vás to uklidní mohu vás klidně naučit pár triků jak zpacifikovat.“ usmála se na Anitu, která se pousmála. „Bude to dobrý.“ kývla hlavou Carwen a pohladila Anitu po rameni, „Uvidíte.“
„Děkuji… ale stejně jsem nervózní. Bude to velká zodpovědnost… nevím co od svého budoucího muže čekat, nevím, jak vládnout… já nevím, jestli to zvládnu.“ povzdechla si Anita.
„Zvládneš.“ kývl hlavou Delmus, „Tvůj otec byl dobrý hrabě, máš vládu v krvi a já ti budu po ruce. Nemusíš se ničeho bát.“ dodal místodržící.

Vzhledem k tomu, že nevěsta se svým doprovodem půjde k oltáři až poslední můžeš teď buď volně komunikovat s přítomnými nebo mlčky vyčkat až se celá událost posune v tazích spoluhráče.


Tondulin
Klargus s Rolstonovou za slavnostní hudby pomalu došli až k oltáři. Kde se nakrátko uklonili před oltářem a bohem Stendarrem jemuž je chrám zasvěcen. Kněžka jen a pouze kývla na jejich čin a nechala je zařadit se do lavic. Rolstonová zamířila do první lavice z nevěstiny strany, postavila se před ní a zůstala stát. Klargus oproti tomu zamířil rovnou k vám. Lehce ses uklonil. Mirabelle nic takového neudělala, stejně tak Chocholka nebo Adrianna. Chocholka nakrátko vrhl pohled po Adrianně, jako by od ní očekával nějaké instrukce, zdali se má taktéž poklonit, ale Klargova dcera rychle zakroutila nesouhlasně hlavou. Chocholka tak zůstal stát i nadále. Barona tvá reakce nejspíš potěšila, protože se na tebe pousmál a přátelsky ti potřásl rukou, následně se přesunul k Mirabelle, které zdvořile naznačil polibek na ruku a přesunul se k Chocholkovi, kterému na rozdíl od tebe ruku nepodal a jen si s ním vyměnil pohledy, u své dcery následně naznačil polibek z obou stran tváře a zařadil se mezi Mirabelle a Chocholku. Chocholka na něj vrhl krátký pohled, ale poté si raději všímal svého. Když byl Klargus zařazen, hudba nakrátko opět utichla a přenechala slovo kněžce.

„Nyní prosím již přivítejme uvnitř chrámu budoucího Chorrolského hraběte, ženicha a budoucího manžela, Belia Arteria a jeho matku baronku Veronique Arteriovou, dědičku Shornhelmského království.“ zvolala kněžka Thregorová. Dveře chrámu byly za zvuku slavnostní hudby opět otevřeny. Vstoupil v Belius v doprovodu své matky. Belius byl upravený, učesaný a oholený. Kráčel s vážnější tváří, která možná měla skrýt jeho nervozitu. Oproti tomu jeho matka se tvářila spokojeně, když s ním bok po boku kráčela a držela ho za rámě. Rytíři, kteří jim dělali doprovod se opět rozmístili různě po stranách podél zdi.

Belius pomalu v doprovodu své matky došel až k oltáři.
„Ale jo… sluší mu to.“ konstatovala tiše Mirabelle, když konečně spatřila ženicha, „Jsem ho dlouho neviděla.“ přiznala s úsměvem. Klargus se zatvářil velmi spokojeně, když spatřil svého syna stát před oltářem. Belius se v doprovodu své matky poklonil před oltářem. „Myslím, že teď by ses možná měl jít postavit vedle Belia, ale nejprve dovést baronku k baronovi, aby nešla sama.“ zašeptala tiše Mirabelle, „Teda alespoň myslím…“ přiznala a pokrčila rameny. Chocholka zaujatě hleděl směrem k baronce.