#30
Er-forma
"Tady je ta svině..."
"Hoďte ji do sklepení a přivažte!!! Ale pořádně utáhnout! Věřte mi, ta mrcha je hbitá."
Barbar v otrhané kožené zbroji dovlekl, spíš donesl, drobounkou imperiálku k obrovskému nadřízenému, i na barbara byl velký. Muž, něco po čtyřictítce, měl tělo pokryté jizvami, svaly tak velké, až to bypadlo, že jeho kůže každou chvíli exploduje. Na zádech měl masivní ocelový meč a oděl byl do obnošené ušňové zbroje.
"Tak ty jsi ta mrška co vyvraždila Čepele." Zazubil se barbar. Nacházeli se v jedné pobřežní oblasti Elsweyru. Byla to úrodná nížina, místo kde bylo relativně příjemně, ani sucho a vedro jako v poušti, ani vlhko a zabahněně jako v džungli. Tato dvě místa se však v porovnání s těmito krvelačnými barbary jevila docela v pohodě. Svázaní Safira, imperiálka s jizvou přes jednu tvář ležela zrovna na prkenné podlaze primitivní chatrče, kde měl příbytek velitel, který na ni zrovna zíral.
"A brzy vyvraždím i tebe a tvou posádku jestli mne hned nepus..." Kopanec do břicha jí vyrazil dech i kuráž. Začala se svíjet, ne však strachem, ale bolestí. Barbar měl takovou sílu, že div jí neurval slezinu.
"Drž budu nebo ti ji zacpeme..." Barbar pokynul podřízenému aby šel.
"Nechtěj vědět čím..." Zazubil se a posadil se na svůj parovní stůl.
"Jsi docela známá. Nedivím se žes vyhledala úkryt u kočičáků. Už odmalička jsi byla z průseru do průseru..."
"Jak... Jak to omě víš?" Vykoktala drobná imperiálka.
"Jak? Mám své zdroje děvče. A i kdyby, není v Tamrielu snad oblasti, kde by někdo nechtěl tvou hlavu. V podstatě nebyl takový problém tě vypátrat. Teď se jen rozhodnout, komu tě předat. Hm... Asi tě dáme jednomu šlechtici do Hammerfellu do jeho soukromého harému, prý si při únosu jednoho z mých mužů kousla. Až ti ten starý chlípník vymlátí všechny zuby a zláme ruce i nohy a nadopuje omamnými látkami, bude si moci dělat z tebou co bude chtít. To tě naučí.... Trhačko prdelí."
Mladé imperiálce se objevila u spánku kapka potu.
Zarath
Kočičák si nabral na ruku trochu krve ležící na zemi. Přičichl k ní.
"Není to Safřina krev... Není to krev Khajiita ani Vysokého elfa. Musel to být ale někdo kdo se v Elsweyrských džunglích vyzná. Cizák by úkryt tak snadno neobjevil."
"Takže pořád můžeme oprávněně doufat, že ještě žije. Asi nemáme jak zjistit, kam ji odvlekli že?" Rao zavrtěl hlavou.
"Krev je příliš čerstvá. Thalmorové to nemohli být. Ani jejich posluhovači. Ne ti o kterých víme. Tak rychle by se dostali na jednu ze svých základen možná tak vzdušnou lodí, a tu jste zabrali s "Velkým bráchou". V nedávné době žádná jiná v okolí nebyla." Rufus se začal probírat bordelem. Já vytáhl dýku a říz se jemně do ruky.
"Zkus porovnat mou krev s krví nalezenou. Jeslti tu náhodou nebyli Alik-r. Ti jsou na unášení lidí experti. Kdyby si někoho Thalmorové najali, tak je."
"Proč by si najímali Alik-r až z Hammerfellu?" Podíval se na mne Rufus. Rao zavrtl hlavou.
"Tvá krev je taky jiná. Ale... Ne tak jiná jako krev Khajiita. Byl to nějaký lidský národ, ale určitě nemohl pocházet z Tamrielu... Jsou tam drobné odchylky..." Rufa něco trklo.
"Bierové."
"Bierové?" Zeptali jsme se naráz spolu s Raem, až se naše hlasy překrývaly.
"Lidově známí jako Barbaři. Rozšíření témeř po celém Tamrielu. Jak jistě víš, na východ od Tamrielu leží kontinent Akavir, který je typický svým.."
"Nechci přednášky! Připadám si tu pak jak ve škole a víš že bych radši do nejtemnějších plání Oblivionu, nežli tam, kde to smrdí vzděláním. Zkrať to Aristokrate." Přerušil jsem Rufa. Ten se zamračil ale pokračoval.
"Asi před tisíci lety se Tamriel rozdělil na tři válčící frakce. Nebyla to zrovna sranda. Bylo to v reakci na Akavirskou invazi, jejíž předvoj tvořili právě Bierové, jeden z druhů Akavirských lidí. Vynikající válečníci a řemeslníci. Když Akavirská invaze selhala, její většina se stáhla nebo byla rozdrcena, Bierové ale zůstali a asimilovali se. Jsou rozdělení do mnoha nezávislých osad, které však přijaly říši za své pány. V různých konfliktech stáli kolikrát i na obou stranách proti sobě navzájem. Například během Velké války, sehráli důležitou roli při obraně Imperial City, když kryli ústup císaře a jeho armády. Většina Barbarů padla, nebo byla odvlečena do zajetí. Jen hrstka se vrátila. To způsobilo tak trochu zášť vůči císařství a proto musel Titus Mede II. platit barbarům velké reparace za to, že jejich muže, syny, otce a bratry takto obětoval. Je dost možné že ji unesli Bierové z Elsweyru."
"Thalmorší poskokové?" Zeptal jsem se.
"Možná ano, možná ne. Spíš bych to typl na žoldáky. Co o té holce vím, tak jí jde po krku až moc lidí na to, aby se toho nějaký žoldách nechytl. Nevíte o nějaké pirátské základně tady poblíž?" Podíval se Imperiál na Raa. Kočičák přikývl.
"Asi pět hodin cesty odsud narazíte na pobřežní nížinu, kde se nachází pirátský přístav. Ale varuji vás, zatím všichni, kdo se pokoušeli piráty vyhnat nebo jim jen klást odpor... Nikdo se nikdy nevrátil. A naši lidé se zrovna chystají na útok na Thalmorskou pevnůstku." S Rufem jsme si vyměnili pohledy. Poté jsme se oba dva začali zubit.
"Vše je jednou poprvé kočičáku..."