---

Díl 3: Domov, sladký domov - Dorazil jsem domů a koho tam nevidím....Cristinu.

Cristina: "Ezio! Můj otec po té noci s tebou zuří. Nadává mi a chce mě dát do kláštera! Co jen budu dělat? Jsem tak zoufalá...."

Ezio: "Cože?! Mám nápad! Utečeme spolu! Pryč odtud..."

Cristina: "Ale kam? A jak se o sebe postaráme?"

Ezio: "Nevím kam půjdeme, Řím, Toskánsko, Benátky nebo na dálný východ a tam nás jistě nenajde."

Cristina: "A jak se tam dostaneme?"

Ezio: "To ještě nevím. Kde je teď tvůj otec?"

Cristina: "Šel na nějakou schůzi a vrátí se nejdříve večer."

Ezio: "To je výborné! Rychle běž domů a zabal si věci, ale jen ty které nutně potřebuješ!"

Cristina: "Dobře..."

Cristina odcházela s pláčem a Ezio nevěděl co má teď dělat. Otec mu říkal, aby hlídal matku a sourozence, ale Cristinu měl velice rád.

" Všechno to jde nějak moc rychle....musím si pročistit hlavu" zamumlal si pro sebe Ezio a běžel jak nejrychleji mohl k věži Campanile di Giotto.

Začal zdolávat snad nejvyšší vež ve Florencii a až dosáhl jejího vrcholu, uvědomil si jednu věc. O téhle věži si s Federicem povídali když byli ještě malí, jaké by to bylo na ní vylézt a mít "svět, jako na dlani".

Sedl si na střechu a přemýšlel o budoucnosti, jaká bude? kým bude? kam půjde? To nevěděl.....





Ale vy můžete rozhodnout kam vyrazí.
Jelikož mám v hlavě pár nápadů o vývoji, ve všech městech, které se ve hře(i s datadiskama) objevily. Nechám rozhodnutí na Vás. Pokud samozřejmě budete chtít.

Vím, že je to velice krátké, ale v dalším díle přijde velká událost a to si chci pořádně promyslet.