---

→ Tah 615.


Sarako
Legát Atius si vyslechl tvá slova, „Beru vaši připomínku nadvědomí.“ řekl nakonec podrážděným tónem hlasu a podíval se rozčileně směrem k městu, jeho úmysl rozjet se vpřed a přenést nějaký inspirativní projev zjevně pominul.

Chvilku poté dorazila kvestorka Rainová, která vykonala vše, co jí legát rozkázal. Alespoň to ve svém stručném hlášení tvrdila.
„Oddíly jsou na místech. Čeká se jen na váš rozkaz.“ oznámila mu následně a postavila se do pozoru. Legát Atius dlouze mlčel a přemýšlel, ještě jednou se podíval směrem k městu a poté na legáta Amragora, který mu svým výrazem jasně dával najevo, že svá slova myslel vážně.
„Rozkažte zahájit palbu z katapultu. Cílem cokoliv za hradbami města.“ rozhodl se následně legát Atius, „S pozemním útokem prozatím posečkáme, budeme odstřelovat město a snad zlomíme jejich morálku natolik, že změní strategii a nebudou jen dřepět za hradbami.“
„Palba z katapultů zabije spoustu nevinných občanů města. Tohle není boj proti Aldmerskému spolku legáte, ale proti našim vlastním lidem.“ namítla nesouhlasně kvestorka Pelena, legát Amragor v tomto případě mlčel.
„Když se kácí les létají třísky.“ odpověděl jí stroze legát Atius a mávl přitom rukou, „Vydejte rozkaz Rainová.“ rozkázal kvestorce Rainové, která přikývla a vyrazila předat rozkaz.
„To je jako všechno co k tomu řeknete?“ zatvářila se zděšeně kvestorka Pelena.
„Ano.“ přikývl legát Atius, „Jsou to zrádci a pokud mě paměť neklame byl to generál Arterius kdo razil heslo, že se se zrádci nevyjednává. Vy jste byla jednou z jeho zastánkyň tak laskavě zmlkněte.“ poukázal na ní prstem, „Buď poteče krev na naší straně nebo na straně zrádců. Jestli Caesarovi záleží na jeho lidech, jak tvrdí, tak nějak zareaguje.“



Scorpioncz
Appius přikývl na tvůj požadavek k posazení se a přikázal jednomu z kostlivců, aby ti přinesl něco, co bude moci posloužit jako židle. Když se kostlivec vrátil s kamenem vytesaným do podoby židle, posadil ses a začal Appiovi vyprávět.

„Ano. Ano...“ přikývl pohrdavým tónem, „Tahle... okolnost už mi je známa.“ dodal následně, když jsi mu vyprávěl o svatbě s Lauranou a narození vašeho potomka. „Flavius si bere Seranu?“ řekl ztěžka, „Jako sestru toho... Arteria?“ zhrozil se následně a promnul si rukou tvář. Elanya zpozorněla a začala mnohem více věnovat pozornost vašemu rozhoru.

„Klargus?“ vykulil oči Appius a opět se chytl za hlavu, nechal tě domluvit ačkoliv na něm bylo patrné, že ho tvé zprávy vůbec nepotěšily. „To je v prdeli...“ konstatoval následně s hlavou v dlani, když jsi domluvil, „To je opravdu hodně v prdeli.“ kroutil hlavou, „Takže Scipio se bratříčku s Klargem Arteriem tím zmrdem z Vysokoskalí. No to je... To je hodně špatný.“ namítl následně a pozvedl hlavu, „Škorpiasi.“ promluvil k tobě, „Měl bys znát fakta. Bratříčkování s rodem Arteriů nepřinese nic dobrého, Arteriové možná odpouštějí, ale nezapomínají. Scipio možná trpí jakýmsi dojmem, že kdysi dávno učinil náš rod něco špatného. Možná. Nicméně učinil to, co bylo třeba a zatím je třeba si stát a nezaujímat postoj, který zaujímá Scipio a strkat svoji hlavu do zadnice někoho jako Klargus Arterius. Jestli nechceš být jen člověk, kterého považuji za někoho bez potenciálu tak si tohle dobře zapamatuj. Rozumíš?!“ podíval se na tebe přísně a následně se dlouze odmlčel.

„Pověz mi... Jaký je tvůj názor na Arteriovce. Určitě nějaké znáš. Chci vědět co si o nich myslíš. Popravdě je to pro mě důležité.“


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“