---

→ Tah 612.


Sarako
Vyhoupl jsi se do sedla a poté se podíval dlouze na Vitu, který chvilku nechápal proč se na něj tak díváš. Než však stihl vydat legát Atius rozkaz k pohybu, vzpomněl si.
„Pardon.“ omluvil se a vytáhl z brašny léčivý lektvar, „Úplně mi to vypadlo z hlavy jak jsme to zamluvili.“ dodal následně a předal ti menší lahvičku s červeným obsahem. „Vypijte to celé... jinak se vám ta bolest do půlhodiny vrátí.“
„Vpřed!“ rozkázal legát Atius rázně a pobídl koně, následovali jste jej a společně s formací legionářů pochodující po obou vašich stranách směřovali k Anvilu, jízda kolem vás utvořila formaci.

Netrvalo dlouho a formace legionářů, jízdní oddíly i zbylé válečné stroje dorazili s vaším doprovodem k místu. Oddíly legáta Amragora a kvestorky Peleny již byly rozmístěné a obléhací stroje sestavené. Oba důstojníci seděli v sedle a vyčkávali jen na vás.
„Zavelte k rozmístění!“ rozkázal legát Atius a předal rozkazy své kvestorce, která již vše potřené předala dál nižším důstojníkům, které začala objíždět. Zbytek jízdních legionářů, Vita a ty jste i nadále následovali legáta k místu setkání s Amragorem a Pelenou, které se nacházelo na vyvýšeném místě.

Během jízdy sis všiml, že obrana města přes noc značně nesílila. Pár metrů od hradeb, kde bylo největší riziko, že by mohlo dojít k vztyčení žebříků nebo použití obléhací stroje byly rozmístěné zabodané kůly. Také dvojice největších věží byla opatřena nějakým válečným strojem, který nebyl na dálku dostatečně rozeznatelný. Flotila z Vysokoskalí byla rozmístěna podle rozkazů a utvořila dostatečnou blokádu přístavu, přesto si však držela bezpečný odstup, aby nebyla v dostřelu od případných válečných strojů umístěných v přístavu.

„Legáte!“ zvolal legát Amragor na pozdrav a přikývl hlavou i na pozdrav vám ostatním, podobně reagovala i kvestorka Pelena. „Vojsko je rozmístěno podle vašich rozkazů, obléhací stroje postaveny, čeká se jen a pouze na vaše svolení k útoku.“ oznámil následně.
„Skvělé. Takhle jsem si to představoval.“ konstatoval spokojeně legát Atius a rozhlédl se kolem, obléhací stroje byly skutečně rozmístěny, katapulty byly rozestavěné tak, aby byly schopné zasáhnout město a dvojice balist se začala teprve sestavovat. Žebříky byly rozdělené a obléhací věže rozmístěné tak, aby se na každou z obléhaných hradeb dostaly alespoň dvě. „Tahle bitva vyjde do historie.“ prohlásil hrdě Atius.
„Značně posílily obranu.“ namítl legát Amragor, který natolik optimistický výraz ve tváři neměl. „Kdoví co všechno se skrývá za těmi zabodanými kůly.“ pokrčil následně rameny.
„Všiml jsem si.“ namítl legát Atius, „Nějaké zabodané kůly nás přece nemůžou zastavit. Vitovi mágové je vytrhají ze země a naházejí přes hradby. Nijak to náš přesun k hradbám neomezí.“ podíval se směrem k Vitovi, který popojel dopředu, aby se o celé situaci udělal lepší obraz.


Scorpioncz
Appia tvůj monolog nijak nevyvedl z nálady, Elanya neřekla ani půl slova i když bylo znát, že by ráda něco řekla. Appius se jejím směrem krátce podíval a následně vytáhl klíč od pouta, které jsi jí nasadil podle domluvy s mágem.

„Takže ses prošel. Chvályhodné.“ pokrčil následně rameny a přesunul svůj zrak na tebe, „Pamatuj si co chceš, třeba nakonec přehodnotím názor a uznám, že nějaký potenciál pro rod Vici máš.“ pokračoval, „Ostatně... Mám pocit, že jsme na sebe tak nějak odkázáni, protože já pro tebe představuji jistotu, že tvá duše nepřipadne nenávratně Mohyle a ty pro mě zase jistotu, že společně něco dokončíme.“ odmlčel se, „Ale začneme pozvolna.“ pohodlněji se posadil, „Nejprve mi řekni jak se vede rodu Vici. Nevynechej nic důležitého, chci vědět, jak na tom jsme.“


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“