---

→ Tah 605.


Sarako
Legionář taktéž přikývl. Projel jsi branou a následně ustájil koně ostatním a odebral se najít kvestorku Rainovou. Cestou jsi odchyl prvního z legionářů a zeptal se kde kvestorku hledat.
„Kvestorka Rainová? Bude nejspíš někde se stavaři obléhacích strojů. Buď jim bude koukat pod ruce anebo rovnou pomáhat.“ odpověděl ti pohotově a ihned si hleděl svého.

Vydal jsi se do části tábora, který se staral o přípravu obléhacích strojů. Práce zde odsýpala a každý z pracujících pilně pracoval i přes značně viditelnou únavu. Vedoucí stavitelů, prošedivělý starý vousatý nord jen vykřikoval jeden rozkaz za druhým a popoháněl ostatní, aniž by sám přiložil ruku k dílu.

U konstruktérského stolku, který byl krytý stanem s otevřenými bočnicemi postávala kvestorka s plány obléhacího stroje v ruce. Nesouhlasně kroutila hlavou, a přitom házela nevraživé pohledy na starého norda.

„Tohle je nesmysl.“ zakroutila následně hlavou a vyrazila k trojici montérů, „Snad tam nechcete dát tohle dřevo?“ kopla nohou do trámku.
„Starej si to tak přeje tak tam bude.“ spráskl ruce jeden z imperiálů a pozvedl trámek.
„Přesně. Se s tím nervákem nebudeme dohadovat.“ dodal druhý a pozvedl kladívko s hřebíky, „On platí m-“
„Držte huby a makejte! Legát to chce mít dorána hotové!“ okřikl je starý nord, „Jestli se to jen zpozdí bude zle! A já kvůli tomu hlavu na špalek dávat nebudu! Rozuměli jste?! Tak držte huby a makejte.“ poté se podíval na kvestorku, „A vy vypadněte.“ mávl rukou.

Kvestorka se nafoukla, „Používáte nekvalitní materiál. S tímhle se ta balista rozpadne už po prvním výstřelu a nedejte bohové, jestli jste použily podobný materiál třeba u žebříků nebo tak něco.“
„Poslyšte...“ podíval se na ní nevrle stařec, „Stavím obléhací stroje hromadu let, hromadu a vím jaký materiál používám. Takže si táhněte po svém.“
„Žádný poslyšte!“ zvolala kvestorka, „Legát Atius chce obléhací stroje, které něco vydrží a ne, že se rozpadnou už při přesunu. Na těchto strojích závisí úspěch zítřejšího obléhání. Je vám to jasné? Takže ten trám zahoďte a použijte něco co není prožrané broukem!“
Muž s trámkem v ruce zpozorněl a podíval se na Starce, který zkřivil tvář.
„Na co čumíš?!“ otočil se k němu, „Makej! Za co tě platím!“ okřikl ho a znovu se zaměřil na kvestorku, „Tohle.“ vytrhl jí z ruky plány, „Je moje. A teď se seberte a vypadněte. Plete mým chlapům hlavu nesmyslem o nějakém brouku ve dřevě.“ zasmál se.
„Legát Atius se o tom dozví.“ namítla nespokojená kvestorka.
„Klidně ať se dozví. Bude mu to fuk. Bude mít obléhací stroje? Bude. O to mu jde.“ stál si za svým stařec, „A komu bude věřit víc? Asi někomu s mnohaletou praxí se dřevem. Než nějaké legionářce, která sotva ohřeje nad ohněm vodu.“
„Jsem kvestorka.“ namítla naštvaně.
„To je fuk. Taky jsem byl.“ mávl rukou a otočil se k trojici montérů, znovu je okřik, protože zmíněný trámek připevnili špatně. Naštvaně k nim napochodoval a začal na ně řvát a nadávat jim.
Kvestorka jen rozčileně kroutila hlavou.


Scorpioncz
Vrátil jsi knihu zpět na místo a promluvil ke kostlivci, opět bez reakce. Bez dalšího zdržování ses proto odebral k zamčeným dveřím. Nejprve jsi zkusil silně se dveřmi zalomcovat, následně vynaložil úsilí k jejich vyražení, ale opět bezvýsledně. Přesunul ses proto k poklopu, uchopil do ruky zámek a prohlédl si ho. Následně jsi jej začal zahřívat a chladit. Tento proces jsi opakoval zdlouhavě dokud se ti jej silným úderem meče plným hněvu nepovedlo urazit.

Nadzvedl jsi poklop vzhůru a spatřil dřevěný žebřík, který vedlo kamsi do temnoty. Taktéž sis koutkem oka všiml, že kostlivec zametá tak, aby na tebe dobře viděl. Dokonce ti přišlo, že ti v momentě otevření věnoval veškerou svoji pozornost.


SuperHunterCZ
Gerrick přikývl a pokynul ti odchodu. Odešla jsi z komnaty a konfrontovala čekajícího Stormia. „Ano. Můžeme jít.“ přikývl a dal se do pohybu, ruce přitom sevřel za zády a kráčel napřímenou chůzí. „Nejprve vám ukáži vaše ubikace.“ řekl následně a dovedl tě až do větší komnaty kde bylo vyskládané dostatečné množství postelí, aby to pokrylo současný počet přítomných válečníků. „Tohle lůžko bude vaše, truhla rovněž.“ dodal a nohou zlehka kopnul do truhly umístěné před lůžkem téměř v rohu místnosti. Klíč od truhly byl zasunutý v klíčové dírce. „Ten si být vámi vezmu a neztratím ho. Také doufám, že je vám známo, že netrpíme žádné krádeže ani nějaké naschvály mezi vojskem. Jsme tu, abychom důstojně reprezentovali naše zájmy, zájmy našich nadřízených a samotné královny.“