---

→ Tah 46.


ScorpionCZ
„Já tu zůstanu. Pojedete sami.“ začal a přitom sundal ze své ruky prsten, který symbolizoval jeho úřad. „Tohle ukažte ve stájích. Starý Fred vám půjčí koně a potom ho ukažte některé z kněžek ve vesnickém chrámu. Tak poznají kdo vás poslal a budou s vámi jednat trochu jinak.“ dodal a vypůjčil svůj prsten Světlaně. Poděkovala koukla na tebe a pomaličku vstala ze židle. „Já mezitím zařídím svému novému učni ubytování, stravu a ještě nějaké maličkosti, abychom se tím později nezdržovali.“ s těmito slovy vás vyprovodil ze své komnaty a chvilku vás doprovázel cestou ze schodiště, poté se oddělil.

Po boku Světlany jsi opustil Brumský hrad a směřoval chladným městem ke stájím. Přitom jsi měl možnost prohlédnout si převážně dřevěné stavby s mírnou orientací na Skyrimskou kulturu. Spatřil jsi i sochu Tiberia Septima a chrám jenž nesl jeho jméno a byl zasvěcen jemu.
„Když se ti povedlo tolik nakrknout Thalmor…“ začala cestou Světlana, „Nevím jestli tohle město bylo správnou volbou. Chrám zasvěcený Talosovi, socha a nehledě na to, že tu bude mnoho věrných vyznavačů.“ pokračovala s obavami v hlase. „Sice budeš pod ochranou hrabství, ale i tak se raději nesnaž být moc nápadný a zbytečně si jejich agentů nevšímej.“ odmlčela se, „A jaké máš pocity ze svého nového učitele?“



Sarako
„Arcimág zní také není nadšený, ale pro mne je prioritou výuka a předávání zkušeností novicům. Nikoliv řešení politických svárů.“ pravil Globullus. Podle jeho výrazu v tváři ho reakce Silverwoodové nijak nepřekvapila dokonce působil jako by podobnou reakci čekal. „K materiálům samozřejmě přístup mám, ale dost svitků se spotřebovalo během obrany a ještě jsme některé nestihli vyrobit. Za pokus to stojí. Pojďte se mnou.“ vyzval tě a vedl tě až ke schodišti a poté do předposledního patra ve kterém se zastavil u dřevěných dveří. Odemkl je a následně vešel.

Spatřil jsi několik dřevěných regálů s různě porovnanými svitky, některé byly zcela prázdné - zejména regály s destruktivními kouzly - a jiné byly plné. Profesor mířil hlouběji a hlouběji dokud se nezastavil a nevytáhl dva svitky. Pozorně si je prohlédl, odfoukl prach a poté ti je podal.
„Raději si vezmi dva. Ale nejsem si jist jestli zaberou.“


Adrian_S
Připravil jsi mísu s vodou a za soustředil se. Pozvolna vyřkl zaklínadlo a následně ponořil hlavu. Tvé tělo se nijak znatelně nezměnilo až do chvíle než jsi přišel do styku s vodou. Na krku se ti bezbolestně objevili žábry jenž ti umožnili dýchat pod vodou. Po několika sekundách si byl dokonce i schopen otevřít oči zcela dokořán. V duchu jsi napočítal třikrát do šedesáti a poté vynořil hlavu z mísy. Žábry ihned zmizely a ty jsi mohl opět dýchat.

„Co to tu provádíš?“ zeptal se zaraženým výrazem Eris, který v ruce svíral tlustší knihu v černém obalu. Nakonec zabouchl dveře nohou a posadil se na svojí postel. Opatrně si prohlížel knihu. Mezitím sis vytáhl svoji knihu o magii Obnovy a nalistoval kouzla pojednávající o odhánění nemrtvých. První stránka pojednávající o těchto kouzel obsahovala kresby správného gesta a kouzelné formulky pro tyto tři kouzla:


Další strana pojednávala o dalších třech kouzlech. Tentokrát z o trochu těžší kategorie a mnohem náročnější na vyčarování:




Tondulín
„Nechci se tě nijak dotknout. Na boj s vlkodlakem nejsi ani vycvičen ani vyzbrojen.“ odmlčela se v momentě kdy se ozval zvuk zvířete a bolestný výkřik. „Tvé ocelové zbraně mu možná způsobí nějaké zranění, ale pochybuji, že budeš natolik mrštný, abys unikl jeho hbitým drápům.“ pohladila svého koně a přesunula se k zadní brašně, vytáhla několik ampulek s lektvarem a pomaličku obcházela koně.
„Raději bys měl sednout na koně a vrátit se zpět do vesnice.“ zvedla hlavu a koukla na tebe, „Bude pěkně dopálená, že jsi jí neposlechl a nezůstal.“


SuperHunterCZ
„Nemáte zač.“ kývla hlavou žena. Plynule otočila hlavou a mávla na hostinského, aby jí přinesl další rundu. Ihned poté jste se rozloučili a společně s Ayrenn jsi odešla z hostince.
„Ta ženská má pravdu. Faerion by nám nemusel věřit. Vždyť nemáme žádný důkaz. Teprve jsme přijeli a on nás pořádně nezná. Proč by měl věřit nám a ne tomu druhému?“ odpověděla ti zamyšleně Ayrenn. „Teď mě tak napadlo. Trochu mimo téma. Víš kde budeme ubytovaný?“




Killiedan
Pozvolna jsi došel k vile rodu Valeriů. Už z dálky bylo znát, že počet legionářů střežící okolí domu se rapidně zvýšil. Jeden byl dokonce i na Lukréciině balkónu. Vila už nevypadala jako obyčejný luxusní dům nýbrž jako dobře střežená pevnost. Hlavními dveřmi do domu zrovna vešel sám Lucius. Doprovod mu dělal bohatě oděný muž jemuž se kolem krku pohupoval amulet symbolizující členství v radě starších. Jeho pleť již z dálky značila Hammerfellský původ.

Vylezl jsi na jednu ze střech nejbližšího domu. Díky tvému oděvu to nebylo nic extrémně těžkého, ale přesto jsi musel dávat pozor, aby tě neodhalil někdo z městské hlídky nebo z Luciových osobních strážců v legionářských zbrojích. Střecha ti poskytla dobrý výhled na postavení jeho mužů. Dvojice legionářů postávala s hrdě vypnutou hrudí před hlavním vchodem. Další dva stáli u zadního vchodu, jeden se volně procházel po zahradě a sem tam se zastavil či odpočinul na lavičce. Jeden seděl na balkóně, občas vstal a opřel ze o zábradlí. V momentě kdy toto udělal získal nejlepší výhled ze všech strážců domu. Další legionáři budou bezpochyby uvnitř.

K vile se rychlou a ráznou chůzí blížila pětice mužů v legionářských zbrojích v plné zbroji. Jejich plné přilby znemožňovali pohlédnout do tváři těchto bojovníků, ale jejich plášť přesně značil z jaké provincie jejich legie pochází. Bylo to Vysokoskalí. V jejich čele kráčel muž v generálské zbroji rovněž s pláštěm, který však nesl erb šlechtického rodu nikoliv symbol legie. V ruce držel helmu a u pasu měl připnutý legionářský meč. Generál byl černovlasý přesto se již místy leskly šediny a jeho vousy byly na bradě celé prošedlé. Hnal se sebevědomou chůzí s kamenným výrazem ve tváři. (graf. vzhled - zde)