---

→ Tah 566.


Scorpioncz
Pokračovali jste dále a dále. Stále stejným svižným tempem přímo za svým průvodcem Blyšťákem. Zatímco procházeli pochmurným místem a poslouchali Blyšťákovu samomluvu, kterou velmi často trpěl a mumlal mnohdy velmi nesmyslné věty. Elanyiin stav se zlepšil, přesto se tvářila stále zachmuřeně a mlčky kráčela vpřed.

Cesta k vašemu cíli se pozvolna stávala velmi dlouhá, monotónní krajina plná zřícenin, duší, ostatků a písku ji nečinila o moc zajímavější. Sem tam nějaká uschlá dřevina či náznak nepřátelství ze strany pochodujících nemrtvých na které jste sem tam narazili, ač byli ozbrojeni nikdy se neprojevili nijak nepřátelsky. Jako by je přítomnost Blyšťáka odháněla. Dokonce i Blyšťák začal omezovat své sklony k samomluvě. Průvodce vás vedl nejrůznějšími cestami i mimo ně. Mnohdy jste před sebou viděli stopy podkov, jindy jste je nadlouho ztratili a opět se spatřili až po dlouhé době.

Zastavili jste se až u rozcestníku, na němž bylo cosi vyryto dost nečitelně. Blyšťák se v doprovodu rachotu kostí napřímil. Zahleděl se vpřed jako by přemýšlel některou cestou se na křižovatce vydat nyní. Kdybyste zůstali a pokračovali rovně nejspíš byste došli k mohutnému stavení, které se před vámi několik kilometrů daleko tyčilo v doprovodu fialové záře sahající téměř až k obloze. Kdybyste pokračovali doleva nejspíš byste i nadále šli onou monotónní krajinou, která by nepřinesla nic zajímavého. Cesta doprava pro změnu vedla skrze polorozpadlou bránu, u níž se nacházelo kamenné stavení a pravděpodobně i velké množství bloudících duší.

„Kudy teď?“ zeptala se Elanye, „Doleva, doprava nebo rovně?“ podívala se na Blyšťáka, který sledoval jednu ceduli na rozcestníku za druhou.
I zde byly patrné stopy podkov koní, ale široká kamenná cesta, která dále pokračovala všemi třemi směry jejich další tvorbu znemožnila.
„Má blyštivá… paní!“ zopakoval Blyšťák oslovení, které altmerku dohánělo k vzteku. Ani teď tomu nebylo jinak, ale ovládla se, kousla se rtu a sevřela ruku za zády v pěst. „Musím se přiznat, že nyní jsem… trochu vyveden z míry.“ dodal následně a podrbal se na lebce. „Nechte mě přemýšlet! Nechte Blyšťáka přemýšlet.“ pokračoval, a přitom oběhl stranou.

Elayna se usadila na menší kamennou zídku, promnula si opět čelo a následně odkopla šutr. Povzdechla si.
„Blyštivá… Blyštivá.“ opakovala tiše, „Škorpiasi.“ podívala se na tebe, „Jestli mi ještě jednou řekne blyštivá paní. Neovládnu se a z tvého průvodce udělám hromádku popela.“ řekla přísně, „A fakt si nedělám legraci. Leze mi to na nervy.“


Sarako
Vydal jsi se zpět k baru. Najít vašeho společníka – mága – nebylo těžké. Seděl za jedním ze stolů sám, osamocený a mlčky sledoval své okolí, zatímco popíjel objednané pití, které nejspíš s alkoholem nemělo nic společného. Po vašem příchodu se na nic neptal, nechal na stole několik mincí, dopil a následoval vás ven.

Před hostincem ani v přístavu jste se dále nezdržovali a nejkratší cestou se odebrali pryč. Minuli jste stráž a v bezpečné vzdálenosti jsi začal převypravovat vaše setkání LaRouchovou.

„Zní slibně.“ přikývl mág, „Za předpokladu, že si s námi LaRouchová nehraje a nelže nám pak je to asi nejpravděpodobnější místo. Caesar si vždy vážil vztahů s Univerzitou, takže bych dokonce i věřil, že s jejím vězněním nemá nic společného.“ dodal mág a nechal tě pokračovat v převypravování.

„Spíš budou mít výhrady ke spolupráci s námi oni. Konkrétně se mnou. S Finnem žádný problém mít nebudou.“ ujal se slova opět mág, když jsi domluvil a nalezl dostatečně bezpečné místo k převlečení. „Už dobrých pár desítek let je moje jméno na černé listině, někteří Císařští mágové odloží svoji ješitnost a jsou ochotní nad tím mávnou rukou, když je v sázce něco víc. Jenže někteří bohužel ne.“
„Snad pomohou, ne? Vždyť Colové nemají očividně taky moc dobrou pověst a jestli se připojili na stranu Caesara během převratu pak jsou to i zrádci. Nehledě na to, že drží profesorku Sarricovou.“ ozval se Finn.
„Jenže tady je v sázce mnohem víc. Bojoval jsi ve válce s Thalmorem a kde byli Císařští mágové? Nikde. Neslyšel jsi o nich příliš, a to už dávno v té době existovali, ale válečným konfliktům se vyhýbali. Někteří samozřejmě ne, ale většina ano. Většina jich pronásledovala odpadlíky, nekromanty a věnovali se svému poslání. Teď je všechno s nástupem Tarna jinak. Více se zajímají o dění v politice, více se projevují i ve válečných konfliktech, protože potřebují být vidět.“ začal rozebírat mág s Finnem, zatímco jsi se převlékal. „Daleko víc jim pomůže, když se o nich bude mluvit jako osvoboditelích Anvilu než jako o osvoboditelích jedné profesorky. To se lidem příliš do paměti nevryje a jestli chtějí prosadit reformu, kterou tak strašně na radě Starších hájí Tarn, LaRouchová i Vita. Tak se rozhodně nemohou spojit se mnou, protože by jim to mohlo značně uškodit.“ odmlčel se, „Tak či onak. Teď bude jejich prioritou především Anvil. Colovou mohou zneškodnit později, protože kdyby jí chtěli zlikvidovat nejspíš by to už dávno udělali.“ zakončil mág a Finn jen pokyvoval hlavou.
„Asi na tom něco bude.“ připustil nakonec.

„Tudíž jestli chcete pomoc od Císařských mágů raději zůstanu bokem, abych nevyvolával rozbroje. Finn samozřejmě pomoci může.“ dodal následně mág, když jsi se převlékl a vrátil se k nim.


Beardanie
Dojel jsi ke stájím a ustájil svého koně, sundal sedlo, doplnil vědro s vodou a odebral se ven. Majitel stájí, který peskoval dvojici mladíků, kteří mu měli pomoci přemístit sedlo se na tebe podíval.
„Ten kůň.“ naznačil, že myslí tvého koně, „Měl bys ho už vyměnit. Nejlepší léta už má dávno za sebou.“ pokračoval a přišel blíž k tobě, „Můžu ti prodat svoji klisnu. Levně.“ poukázal na mladou klisnu, která byla uvázána k plotu.

Majitel stájí, starý a prošedivělý nord měl pravdu. Tvůj kůň už svá nejlepší léta zažil, patřil otci a poté i tobě a sloužil ti velmi dobře po mnoho let. Posledních pár měsíců sis ale všiml, že čím dál hůře zvládá dlouhé cesty.

„Zvaž mojí nabídku. Za tisíc bych ho prodal komukoliv jinému, ale tobě.“ podíval se na tebe, „Tobě ho dám za osm set Septimů. Jsi věrný zákazník.“ pousmál se. Hned, ale jeho úsměv z tváře mizel. Dvojice mladíků totiž zahodila nářadí a vyrazila pryč. „Kam se to sakra chystáte?!“ křikl na ně z plných plic, „To seno se samo nepřesune!“ křičel znovu.
„Zítra to doděláme! Za necelou hodinu začínají zápasy! Chceme je vidět.“ křikl jeden z mladíků a poté přidal do kroku. Majitel stájí jen zaskřípal zuby.
„Ta dnešní mládež.“ zakroutil hlavou, „Snad nebude pršet.“ zachmuřeně se podíval na oblohu, „Teď, abych to seno odnosil sám.“ zamumlal, „Tak co?“ otočil se k tobě, „Uděláme obchod?“

Už při příjezdu do Bílého Průsmyku sis všiml, že nedaleko vesnice rozpínající se kolem hradeb je postaveno několik stanů a dřevěná palisáda připomínající arénu. V okolí se pohybovalo hned několik válečníků, válečnic ale i obyčejných občanů a občanek včetně dětí, které zvědavě nakukovaly.