---

→ Tah 558.


Scorpioncz
Nemrtvý ze sebe vydal skřek, uskočil s úlekem a nevraživě se na tebe podíval. Vycenil zuby a zacvakal jimi. Pak si zmateně sáhl na svůj hrudník, hmatal na něj několikrát jako by nevěřil tvým slovům.
„NEEE!“ zakvílel. „To je léž! Lžeš! Ty lžeš!“ zděšeně si ohmatával hrudník až zapomněl na náhrdelník, který v ruce svíral. Ten mu propadl mezi kostěnými prsty a dopadl na zem. Dopad neslyšel, byl příliš zaměstnán zjištěním, že má děravý hrudník. „NEEE!“ zakvílel znovu a znovu. Duchové přihlížející celému vystoupení jen překvapeně mlčky hleděli.

Během kvílení ses rozhlédl kolem. Hledal jsi nějaké vhodné místo kam přesunout omráčenou altmerku. Zřícenina nabízí mnoho možných úkrytů a zákoutí, ale některé části zříceniny nevypadají zrovna v nejlepším stavu a mohly by se sesypat, pokud by na ně zapůsobila větší síla. S vyloučením všech rizikových míst jsi nalezl dvě potenciální místa. Jedno na pravé straně, stěna zříceniny byla sesypaná, ale umožňovala průchod do místnosti uvnitř zříceniny. Další variantou byl samotný vchod do zříceniny, ale ten byl okupován skupinkou duchů, kteří mlčky přihlíželi dění kolem tebe a nemrtvého.

„NEEE! Ty lžeš! Lžeš…“ znělo z úst zoufalého nemrtvého, který už klečel na kolenou a polovinu obličeje měl v grimase zoufalství. „Blyšťáku! Vzpamatuj se.“ promluvil náhle a uklidnil se. Tón jeho hlasu se opět navrátil do nepřátelské polohy, zašklebil se a pozvedl hlavu. „Ty nám lžeš. Lžeš mi! Lžeš Blyšťákovi! Já nemám děravý žaludek!“ dupl nohou a nahodil nepřátelský výraz směřovaný přímo k tobě. Pak zase uhnul pohledem.

Ignoroval jsi nemrtvého a vyvolal kouzlo „odhalení mrtvých“. Za vchodem do zříceniny se ti rozzářily další mrtvý, a tak jsi se rozhodl odnést omráčenou altmerku k pravé straně. Blyšťák, který se stále ještě hněval a působil jako by uvnitř válčil sám se sebou si vůbec nevšiml, že se přesunul jinam.
Opatrně jsi prolezl otvorem ve stěně a stanul v menší potemnělé místnosti. Poničené kamenný zatarasily vchod do dalších místností, ale s použití trochy magie nebude problém je odstranit. Také sis všiml několika zničených váz, nádob a ostatků v podobě kostí. Opatrně jsi položil Elanyi na zem.

Blyšťák rozzuřeně skákal na místě. Rozzuřeně se zastavil zařval do dálky a zabubnoval zatnutými pěstmi o svůj hrudník. Bubnoval tak dlouho dokud se neozvalo lupnutí a v jeho rukou neskončilo jedno z žeber. Zděšeně si prohlížel ulomené žebro a při té příležitosti zjistil, že jsi mu zmizel z očí.
„KDE JE?! Kde si?!“ zvolal nahlas a rozhlížel se všude možně. Duchové mu věnovali pozornost jen do chvíle, než na ně vycenil zuby a vydal skřek. „OKRADL NÁS!“ zvolal následně, když zjistil, že nemá v ruce náhrdelník nýbrž své žebro. „Okradl mě! On mě okradl?! Kde to je?“ začal hledat náhrdelník, „Kde je blýskavá věcička? Kde to je?!“ řval a možná by v řevu i pokračoval, ale cosi ho vyděsilo. Trhl sebou a zavětřil.

Zdá se ti jako bys zaslechl zvuk připomínající dusot koní. Z místě, ve kterém jsi schovaný je velmi dobře vidět na prostranství na němž se nachází Blyšťák i do dálky, ale v dálce nic nevidíš. Taktéž ti přijde, že sebou Elaynie lehce cukla a pohnula se jí ruka.


Sarako
Vešel jsi, Finn tě následoval. Pomocí telekineze jsi zavřel dveře a podíval se na LaRouchovou. Pokoj, ve kterém jste se ocitly nebyl nikterak velký, většinu místa zabírala manželská postel s nebesy, velká šatní skříň s vyřezanou kresbou na levých i pravých dveří. Menší nižší kulatý stolek s pohodlnými křesly. Na němž byla položená otevřená láhev s velmi kvalitním vínem a dva prázdní pohárky. Stěny byly ozdobené trojicí různě velkých obrazů, které zobrazovaly malby krajiny.

Carina LaRouchová vyslechla tvá slova, nenechala se vyvést z míry, a tak nebylo poznat, jestli váš příchod skutečně očekávala nebo očekávala někoho jiného. Teprve až, když jsi zmínil Tarosov jméno se emoce v její tváři rozproudily.
„Taros?“ zopakovala jméno mága a přišla blíže k vám. Byla to černovlasá žena, která měla svá mladá léta už dávno za sebou. Přesto si však udržovala relativně půvabný vzhled s minimem vrásek. (graf. vzhled - zde) Její chůze byla ladná jako by celá léta trénovala od nejlepších dvorních dam. „Určitě vám také řekl, že jsme se nerozešli zrovna v dobrém. Takže buďte prosím struční, protože trpělivostí jsem zrovna nikdy dvakrát neoplývala.“ pokračovala podrážděným tónem a upila trochu vína. „O moje sídlo si nedělejte starosti. Je v pořádku.“ dodala následně.

Poté se podívala na Finna, který zůstal stát před dveřmi, prohlížel si malby a ruku měl stále přiloženou na jílci meče. Jeho chování jí nejspíš pobavilo, protože se jen pousmála a znovu se napila vína. Když se však podívala na tebe navrátila zpět vážnou tvář.


SuperHunter
Poděkovala jsi žebrákovi a vydala se podle jeho rad k sídlu velvyslanectví Thalmoru. Cesta ti utíkala rychle, míjela jsi občany, bdící i legionářské hlídky. Město za hradbami žilo, někde více a někde méně. Během své cesty jsi narazila na ulice, které vypadaly opuštěně, okna byla zatlučená a na dveřích vysela oznámení opatřená pečetí náležící nějaké Císařské společnosti. Nevěnovala jsi jim takovou pozornost, abys dokázala zjistit o jakou společnost jde. Tyto opuštěné ulice střežila vždy speciální hlídka legionářů v doprovodu jednoho nebo dvou bdících.

Občané, kolem které jsi míjela se vesměs starali o své, ale někteří na tebe nevraživě hleděli, jiní se usmívali a kývali na pozdrav. Došla jsi až k sídlu velvyslanectví. Vlajky Aldmerského spolku a samotného Thalmoru se tyčily do dálky a stráž postávala před dveřmi do sídla. Jiní se nacházeli na pozemku kolem velvyslanectví, který byl obehnaný kamenným plotem.

Před samotným sídlem byl klid. Občané města se budově zjevně vyhýbají a zbytečně neprovokují příslušníky Spolku. Legionářských hlídek je zde také pomálu. Spatřila jsi jediného, který asistoval nějaké stařence s výběrem zeleniny u kamenného obchodu, který se nacházel přes ulici.

Došla jsi až k bráně a vešla na pozemek velvyslanectví. Přítomní válečníci tě ihned kývnutím hlavy pozdravili a pokračovali ve své činnosti. Trojice seděla za stolem a dopřávala si něco málo k snědku. Jiná skupinka se trénovala u dřevěných panáků. Dveře do sídla byly otevřené, dvojice válečníků stojící před dveřmi nepůsobila, že by ti měla v plánu bránit ve vstupu.