---

→ Tah 556.


Scorpioncz
Fascinován jsi se rozhlédl. Kamenná stavba z černého kamenu se tyčila nad vámi v podobě zříceniny. Mohla být nesmírně stará a kdysi dávno představovat vznešenou a úžasnou stavbu. Zbylá krajina, kam jsi dohlédl však působila pustě, několik málo mrtvých rostlin, které dokázaly žít v nehostinném prostřední jinak bílé kosti a poletující duše volající nesrozumitelná slova. Tvé další prohlížení si okolí vyrušila přítomnost nemrtvého. Vykřikl jsi na něj a připravil si na obranu ohnivý dotek.

Nemrtvého tvá slova zaskočila. Zastavil se. Sevřel náhrdelník a vycenil zuby. Zachrčel a hlasitě oddechoval. Setrval v tomto stavu notnou chvíli jako by zvažoval, co bude nejlepší, pokračovat ve svém úmyslu nebo se zachovat jinak.

„MOJE!“ křikl následně a vycenil zuby, „Blyštivé a překrásné. MOJE! Blyštivé.“ zopakoval nevraživě a podíval se na pohupující se náhrdelník, poté koukl zpět na tebe, znovu vycenil zuby. „Chápeš?“ zamrkal zdravým okem, „Blyštivé je moje. MOJE! Ona to už nepotřebuje. Nikdo tady nepotřebuje nic blyštivého! NIKDO!“ usmál se a znovu mrkl zdravým okem v doprovodu vycenění zubů, „Je to moje, protože všechno blyštivé patří mně. On mi to slíbil. Řekl…“ sklopil kápě, aby se mohl podrbat na holé hlavě, „Řekl Blyšťáku blyštivé věci jsou tvoje pokud budeš mýma očima a ušima. A já jsem jeho ušima a očima chápeš? Takže je to moje, protože ona to nepotřebuje!“ stál si za svým nemrtvý a několikrát poskočil na místě a rozmáchl se rukama.


Sarako
Žena se zatvářila soucitně a smutně přikývla.
„To bohužel nevím úplně přesně, ale její manžel byl velmi bohatý a vlastnil honosnou vilu. Otázka je jestli bude po nepokojích stále stejně honosná.“ pokrčila rameny, „Ale máte štěstí.“ dodala následně, „Sice bych vám to neměla říkat, protože existuje něco jako obchodní tajemství, ale když jí něco máte doručit tak to nejspíš nebude úplně vadit.“ zamyslela se jakoby si ještě nechávala čas pro zvážení rizik, „Asi před půl hodinou…“ naklonila se k tobě přes pult, „Se tu objevila, rezervovala si jeden ze soukromých pokojů a mám pocit, že se ihned ubytovala a doteď neodešla. Leda by použila nějakou magii, ale kdoví.“ pokrčila rameny, „Každopádně ji najdete v soukromém křídle našeho podniku. Pokoj číslo tři. Tomu hlídači, který vás nejspíš cestou zastaví řeknete, že vás poslala Ita a on vás nechá projít.“ zakončila, „Ale prosím. LaRouchové neříkejte, že jsem vám prozradila kde ji najít. Nechci přijít o práci… A teď mě omluvte. Musím obsloužit toho pána támhle.“ zakončila váš rozhovor a odebrala se obsloužit netrpělivého muže, který po ní pokukoval už delší dobu. Ihned jí předložil objednávku a Ita začala čepovat jedno pivo za druhým.

„Proč by si LaRouchová rezervovala pokoj v nevěstinci?“ zatvářil se překvapeně Finn, když odcházel od baru. „Obzvlášť jestli vlastní ‚honosnou vilu‘ jak tvrdí ta ženská.“
„Netuším, ale buďte obezřetní.“ odpověděl mág, „Já zůstanu zde. Někde se posadím, objednám si něco k pití a budu dávat pozor. S trochou štěstí se mi podaří zaslechnout něco užitečného.“