---

→ Tah 512


Scorpioncz
Klargus se lehce pousmál, popadl pohárek a dopřál si pár loků vína, poté se zadíval na opičku, která však z jeho pohledu nebyla příliš nadšená. Scipio po tvém projevu přikývl.
„Tak ať jsi jako profesor úspěšný.“ řekl a pohladil opičku po hlavě, „No… A já se budu muset také pustit do práce. Jednání v radě Starších holt nepočká… Ačkoliv dneska jsou to stejně jen samá zbytečná jednání.“ dodal následně a taktéž se začal chystat k odchodu. Během jeho monologu jsi se nahnul k Lauraně a věnoval jí polibek. Spokojeně se na tebe usmála a popřála ti mnoho štěstí. Ihned poté jsi vstal a odebral se k odchodu.

Vyšel jsi z vily, legionáři střežící váš domov se zrovna střídali. Pokynuli ti na pozdrav a opět si hleděli svého. Bez jakéhokoliv dalšího zdržování jsi vyrazil k Univerzitě. Míjel jsi hlídky, Thalmorské, legionářské ale i Bdící, kteří stále ještě hlídkovali na ulicích, ačkoliv jich za bílého dne nebylo tolik. Přešel jsi přes most a stanul na pozemcích Univerzity, kolem které zrovna pobíhala skupina noviců, byli zadýchaní, neboť už nejspíš běželi několikáté kolo.

„Hněte kostrou! Kdybyste byli legionáři už byste dávno byli mrtvý!“ ozval se hlas Remana Lexe, který stál opodál se založenýma rukama a s přísným výrazem sledoval běhající novice, „Pohyb! Pohyb! Trochu života!“ řval znovu, „Představte si, že jdete do lesa sbírat bylinky a z křoví vyleze medvěd! Vždyť vy mu ani neutečete! Sežere vás a vysere na mech! Makejte!“ pobízel znovu a znovu. Lex působil, že si hodinu Bojového výcviku nadmíru užívá.

„Skoro jako za Anduláda…“ konstatovala Serana za tvými zády. Nejspíš odešla chvilku po tobě a teď tě dohnala.


Sarako
„Slyšela jsem, že bude velet legát Atius.“ přikývla kvestorka, „Překvapilo mě to… To musím přiznat. Myslela jsem, že něco takhle vážného bude řešit někdo zkušenější buď sám generál nebo legát Amragor.“ odmlčela se krátce, „Ale třeba jen legáta Atia podceňuji.“ dodala s malou nadějí v hlase.

„Vy se chcete vrátit do města?“ vykulil oči Ley, „Zbláznil jste se člověče? Vždyť je to sebevražda!“ zvolal, ale žena ho uklidnila gestem a následným pohybem ruky mu naznačila ať si opět sedne.
„Ley má pravdu. Jít do Anvilu byť jen s myšlenkou na vraždu Caesara je sebevražda. I kdyby vás pustili dovnitř… nemyslím si, že vám dovolí nějaký veřejný projev nebo nedej Osmičko setkání s Caesarem.“ promlouvala k tobě, „A jestli se chcete vydávat za vyjednavače pověřeného legátem Atiem tak něco takového radím vám raději vůbec nezkoušejte bez předchozí domluvy s ním. Mohl byste se dostat do problémů i zde. Raději bych vám doporučila vyčkat. Legát Amragor dorazí, možná už dorazil nevím… Ale jakmile tu bude určitě se svolá nějaká větší porada a uvidí se co a jak. Pak budeme všichni moudřejší.“ opět se dlouze odmlčela. Už jsi chtěl odcházet, ale zadržela tě.

„Ale jestli tam hodláte skutečně jít… Měla bych na vás prosbu.“ podívala se na tebe, „Někde ve městě bude i profesorka z Imperial City. Jmenovala se Mirabelle Sarricová, mistryně magie Obnovy. Nejsem si jistá, jestli vám to jméno něco říká, ale stejně jako vaše paní i ona se měla pokusit vyléčit hraběte. Chtěla jsem její pomoc při zatýkání dvojice mágů, ale jejich moc byla silnější a přemohli jí… Poté jsem s ní ztratila kontakt, ale není mrtvá. Doufám. Kdyby se vám povedlo cokoliv zjistit budu vám vděčná. Stejně tak si myslím, že vám bude vděčná i magická Univerzita, protože Sarricová prý patří mezi tamní kapacity.“