---

→ Tah 506


Scorpioncz
Klargus se na tebe přísně podíval, ale tvá slova přešel a nijak nekomentoval. Připili jste si následně se pustili do jídla. Po celou dobu snídaně panovalo nezvyklé ticho, Klargus sem tam přejel všechny přítomné pohledem, občas se jeho pohled s někým setkal, ale nikdy tím dotyčným nebyl Belius. Belius seděl a mlčky jedl, svému otci za celou dobu snídaně do tváře nepohlédl. Když dojedl svou porci, otřel si ústa a promnul si zápěstí odsunul se od stolu.
„Když dovolíte… Půjdu plnit své povinnosti.“ sdělil jako omluvu, že opouští stůl a teprve tehdy krátce pohlédl do očí svého otce. Klargus, ale nijak nereagoval. Ostatní se s Beliem rozloučili pozdravem a přáním skvělého a úspěšného dne. S poděkováním pak Belius opustil vilu. U stolu opět zavládlo ticho.

Stejně jako Laurana už jsi dojedl a teď jen dopíjíš poslední zbytky vína ve tvém pohárku. Ostatní rovněž dojídají nebo mají snědeno.


Sarako
Zaútočil jsi, a přitom vytasil druhý meč – Arminův meč – který pohltil bleskové kouzlo seslané zbojníkem do svého ostří a přeměnil jej na energii, kterou by po úderu vypustil. K přemožení zbojníkem ti, ale stačil obyčejný meč. Po sérii rychlých úderů, které se zběsile snažil odrážet učinil chybu a skočil s rozseknutou tváří zabořenou do hlíny. Legionář byl mezitím vláčen zraněným koněm, který se po zablesknutí ještě více splašil hlouběji do lesa až do chvíle, než se mu povedlo vyprostit nohu. Skončil v jednom z příkopů, ze kterého se v doprovodu bolestivého hekání a nadávání snažil vylézt.

Boj na cestě již taktéž spěje do konce. Zbrojnoši, kteří se dali na ústup skrz les byly dohnáni a zabiti jízdními legionáři, aniž by stihli uradit pár metrů. Zbylé nejspíš udolali zbrojnoši na cestě a nyní už jen čekali na shromáždění a součet ztrát.


Fiky
Rozloučil jsi se starcem, nechal se vyprovodit z domu a následně zamířil k sídlu zdejšího pána. Stráž v kožené zbroji ti nedělal problémy, když jsi sdělil důvod návštěvy a pokynul ti ať vejdeš.
„Nejlépe uděláte, když se zeptáte místodržícího.“ odpověděl ti na otázku koho se bude nejlepší zeptat na práci dvorního mága.
Vešel jsi tak do podlouhlejší místnosti, která se v mnohém podobala síním Skyrimských jarlů.

Stěny však nebyly zdobeny trofejemi mrtvých zvířat ani kožešinami, ale malbami a starými zbraněmi. Nad trůnem, který byl momentálně prázdný se nacházel největší obraz v celé místnosti. Byl na něm vyobrazen starší muž s rodinou, nejspíš předchozí pán s ženou, dcerou a synem.

„Jdete za místodržícím?“ promluvila k tobě mladá černovlasá služebná, která zrovna vynášela těžké vědro s vodou pryč z jedné z bočních místností. „Jestli ano…“ odložila vědro a otřela čelo „Chvilku tu počkejte. Dojdu pro něj...“ otočila se chtěla vykročit do jiné z bočním místní, ale zarazila se. Na patě se otočila a zeptala se: „Jak se vlastně jmenujete a s čím jdete za naším pánem? Nejspíš to bude chtít vědět, aby mohl zvážit, jestli vás přijme nebo ne.“


SuperHunter
„Vím. Byla jste přiotrávena nějakým... nevím čím, nějakým sajrajtem.“ přikývl Ma’Riar, „Léčitelky se o vás poměrně dobře postaraly, dobré lektvary vás zbavily možné otravy a teď jste v pořádku za což jsem rád.“ pokračoval, „Myslím, že velitel má své metody. A teď pod nátlakem lady nejspíš přitvrdí. Bude muset.“ podrbal se za krkem, „Lady je pěkně podrážděná, utrpěla porážku a vypadá to s naším snažením tady v Hammerfellu dost bledě.“ zatvářil se znepokojeně, „Takže to s námi nevypadá dobře. Nebudu vám lhát.“ nastala dlouhá pauza. Ampulka má v sobě tobě neznámou tekutinu. Nevíš, jaké vlastnosti by mohla mít.

„Přeložení? Záleží na vás.“ promluvil opět, „Lord Grayiare si vaši přítomnost nijak násilně nevyžádal. Můžete se svobodně rozhodnout, ale na vašem místě bych se nechala převelet.“ ztišil hlas, „Protože tady v Hammerfellu je náš vliv podle mého názoru stracen, lord Gerrick doteď nedorazil. Lady utrpěla porážku a mnoho dalších věcí hovoří v náš prospěch. Podle mě je naše snažení tady ztracené.... Takže pokud chcete, aby vaše kariéra někam spěla... být vámi přijmu lordovu nabídku a vyrazím za ním.“