---

→ Tah 503


Scorpioncz
Tiše jsi vstal z postele, oblékl se a vykročil k malé Merril. S úsměvem na tebe hleděla, když ses nad ní skláněl a následně ji oblékal do jejího ranního úboru. Nerozplakala se, jako by věděla, že její mamka, která se jen tiše převalila na posteli ještě spala a nechtěla ji vzbudit.

Uložil jsi Merril zpět do postele, když jsi zaslechl tlumený úder do skla, který se ještě několikrát poté zopakoval. Přes zatažené závěsy jsi však nikoho konkrétního neviděl. Když jsi je rozhrnul spatřil jsi za oknem černého ptáka, který zobáčkem tloukl o skleněné okno. Laurana se znovu přetočila na posteli a cosi nezřetelného zamumlala, ale spala dál. Když sis ptáka dobývajícího se dovnitř pozorně prohlédl, zjistil jsi, že má na noze připevněný malý srolovaný papírek.


Sarako
Pobídl jsi koně a s taseným mečem následoval legáta a pověřené legionáře. Jestli jste krátce, zahnuli a následně spatřili menší bitevní vřavu ve které se střetla hrstka – šestice – zbrojnošů v barvách Kvatchské stráže v doprovodu jízdní dvojice zbrojnošů ze Skingradu s poměrně početnou převahou zbojníků, kteří se nejspíš usídlili ve staré chátrající pile.

„Guare, Jane!“ zvolal dvě jména legát, když spatřil jak několik šípů pravděpodobně vystřelených z lesa skolilo dvojici zbrojnošů. Jeden padl mrtev k zemi hned, druhý se pouze zapotácel a s bolestí pokračoval v boji. „Zbavte je těch lukostřelců!“ dodal, pobídl koně a vyrazil na pomoc do bitvy v doprovodu legionáře.
„To si říkáte válečníci Kvatche?! Pobijte je sakra, ne?!“ řval muž ve zbroji Skingradu a přitom oštěpem probodl jednoho z útočníků. „Ve jménu vaší hraběnky! Bojujte a rozdrťte je!“ pobízel znovu a znovu.


Fiky
„Z vývěsky?“ spráskl ruce stařičký mág, „Už jsem skoro ani nedoufal, ani nevěřil, že si to někdo v tomhle zapadákově přečte.“ přiznal s blaženým úsměvem na tváři, „Pojďte dovnitř. Se vším vás seznámím… Snad nezklamu vaše představy.“ pokračoval, a přitom tě vedl dovnitř.

Příliš mnoho sis z jeho domu neprohlédl. Prošli jste chodbou a ihned odbočili do menší místnosti, která nejspíš sloužila jako učebna pro zdejší děti. Trojice menších lavic, každá měla po dvou židlích a několik větších skříní byly jediným nábytkem. V této komnatě. Okno bylo otevřené dokořán, Aventus okno ihned zavřel a gestem ti pokynul, aby ses usadil na některou z židlí. Dekorací na stěně bylo pomálu, ale vždy měly nějakou spojitost s magií. Nejzajímavější byl obraz portrétu dunmerského arcimága.

„Pojděme k věci…“ posadil se Aventus, „Jak jsem psal v oznámení, sháním schopného dobrodruha. Služby žoldáka nejspíš až tak potřebovat nebudu, ale ohánění s mečem pro vás bude jistě výhodou.“ pokračoval mezitím cosi tě prohlížel, „Ve svém věku už nejsem schopný absolvovat nějaké výpravy a obstarat si vzácnější suroviny a ingredience.“ odmlčel se, „Proto potřebuji někoho kdo je obstará za mě. Vesměs se jedná o nejrůznější drahé kameny a kovy, které můžete nalézt v některých z již nepoužívaných dolů. Po válce se o doly vedou vleklé spory, a tak celkově těžba v Cyrodiilu stojí. Proto vzrostla cena rudy.“ opět následovala pauza, „Pokud se rozhodněte mi pomoci… Vyslal bych vás do nedalekého dolu, který kdysi patřil Bravilskému hrabství… Ale teď po jeho pádu je nevyužívaný a pravděpodobně se v něm usídlila kdejaká havěť nebo lapkové. Těžko říct.“ pokrčil rameny, „Ale nejprve nebudu předbíhat. Trošku vám vysvětlím, čím se tu vlastně zabývám.“ odkašlal si, „Zabývám se výzkumem transmutace kovů. Zjednodušeně řečeno se zabývám přeměnou jednoho kovu na druhý typ kovu. Existuje velké množství kouzel, které něco takového svedou, ale jejich účinnost a výhodnost je mizivá. Proto jsem se rozhodl, že zkusím utvořit předmět, který by byl schopen změnit jeden kov a jiný kov.“ vysvětloval s rozjařenýma očima, „Jak úspěšný jsem vám nesdělím, ale tohle krátké seznámení s mým výzkumem vám jistě pomůže v rozhodování jestli mi pomoci nebo nikoliv… Pokud ještě nejste rozhodnut, jestli kvůli mně lézt do opuštěných dolů.“

Stařeč zakončil svůj dlouhý monolog a s napětím očekával tvoji reakci. Bylo na něm patrné, že je z tvého příchodu nadšený a vzplanula v něm naděje.


SuperHunter
„Vím. Byla jste přiotrávena nějakým... nevím čím, nějakým sajrajtem.“ přikývl Ma’Riar, „Léčitelky se o vás poměrně dobře postaraly, dobré lektvary vás zbavily možné otravy a teď jste v pořádku za což jsem rád.“ pokračoval, „Myslím, že velitel má své metody. A teď pod nátlakem lady nejspíš přitvrdí. Bude muset.“ podrbal se za krkem, „Lady je pěkně podrážděná, utrpěla porážku a vypadá to s naším snažením tady v Hammerfellu dost bledě.“ zatvářil se znepokojeně, „Takže to s námi nevypadá dobře. Nebudu vám lhát.“ nastala dlouhá pauza. Ampulka má v sobě tobě neznámou tekutinu. Nevíš, jaké vlastnosti by mohla mít.

„Přeložení? Záleží na vás.“ promluvil opět, „Lord Grayiare si vaši přítomnost nijak násilně nevyžádal. Můžete se svobodně rozhodnout, ale na vašem místě bych se nechala převelet.“ ztišil hlas, „Protože tady v Hammerfellu je náš vliv podle mého názoru stracen, lord Gerrick doteď nedorazil. Lady utrpěla porážku a mnoho dalších věcí hovoří v náš prospěch. Podle mě je naše snažení tady ztracené.... Takže pokud chcete, aby vaše kariéra někam spěla... být vámi přijmu lordovu nabídku a vyrazím za ním.“


[/quote]