---

Zarath

Jednou a nikdy více.
Doufám že ta Imperiálka je alespoň z poloviny tak dobrá, jak Alex tvrdil. Ne že by Hammerfelské pouště byly peříčko to ne, Alik-r je jedna velká písečná pláň, která jakoby vytlačovala život Hammerfelu na okraje. Na okrajích vše, uprostřed téměř nic. Ale z nějakého neznámého důvodu mi tato kamenitá poušť Elsweyru začala lézt krkem. Dinosauři, písečné bouře, brouci, pot, horko, v noci zase zima a tvrdá země. Ale co nadělám.
Rufus to na Imperiála zvládal bez problémů, jednou kočičákům dokonce pomohl najít pramen vody. To byla klika, protože díky tomu nemusel Rao srazit příděly.

Do džunhle jsme dorazili o pár dní později. Horko a sucho vystřídalo horko a zatracené vlhko. Možná si řeknete že jsem věčně nespokojený, ale chodit takhle z extrému do extrému není žádná sranda.
Pahamaři od nás naštěstí drželi obří pavouky a všemožnou havěť, která by si na nás chtěla pochutnat, tudíž jsme s Rufusem mohli obdivovat barvy a exotiku džungle. Něco se hold uznat musí, tohle jinde nenajdete. Chtěl jsem si utrhnout jednu kytku a vysušit si ji, jako dárek pro tu sexy bretonku z Kvatche, avšak jeden kočičák mne zastavil s tím, že by to radši nedělal. Na otázku zda se jedná o jed se jen zasmál a řekl "jak se to vezme" a přitom rukou naznačil něco v oblasti rozkroku a začal vrtět pánví a vrnět. Natrhal jsem si toho pro jistotu pytel.
Ten co nosím na zádech samozřejmě.

Ruku jsem stále necítil. Občas jsem do ní dostával samovolné křeče a škuby, ale to je "prý" po takovém kousnutí normální. Konečně jsme se po pochodu džunglí zastavili. Byla to jedna ze zastávek, kde stanice nabíraly nové zásoby a zotavovaly se. Rao dal své skupině rozchod a my dva se pustili do pátrání. Nevěděli jsme jak šutr vypadá, hledat jej v džungli, jako je tato, bude jako hledat jehlu v kupce sena.
Oblastí procházeli Pahmaři, zatímco jejich bráchové buďto spali ve svých příštřešcích, většinou improvizovaně vybudované chatrče či stany, většinou stojící na molu. Země totiž byla velmi vlhká a spát na ni, byť ve stanu, by byla nejrychlejší cesta jak prochladnout, či chytit parazita. Molo byla taková dřevěná plošina asi půl metru nad zemí, sama vlhká země pozvolna přecházela v takovou řeku, spíš potůček, který dále pokračoval do srdce džungle.
Obcházeli jsme obydlí členů různých karavan. Ti buďto navzájem vyměňovali zboží, nebo si dávali informace o území. Jiní zase seděli kolem ohně a cosi opékali, další se zase bavili četbou Khajitských pornopovídek. Naštěstí v tom svém podivném Khajitském jazyce, tudíž jsme nerozuměli těm pohádkám o chlupatých koulích.

Rufuse najednou něco napadlo. Zrovna když jsme procházeli kolem jednoho z Pahamrů, opatrně zamával aby upoutal jeho pozornost. Kočička očividně neměla dobrý den, nicméně se na něj podívala.
"Můžu se na něco zeptat?"
"Doufám že to je důležité..."
"Ten váš Pahmarský kámen... Dostali jste některé z těch, kteří ho chtěli urást?" Kočičák přikývl.
"Pár ano. Jejich zdechliny by ještě měly ležet na místě. Ale ten, který měl kámen, mezi nimi není."
"Díky moc, jdu se na ně mrknout...." Rufus se někam rozběhl a já za ním.

"Na obírání mrtvol teď není čas!!!" Řekl jsem ve spěchu, ale mladík mne přerušil.
"Jestli některé z nich dostali, je dost možné, že u sebe budou mít rozkaz a instrukce. A z toho můžeme zjistit kdo je odkud poslal." Rufe, tobě to docela pálí. Ještě že jsem tě vzal s sebou.
Po chvíli přehrabování se v zdechlinách Rufus našel co hledal. Já jen stál nad masovým hrobem a sledoval to. Jednak jsem stále necítil ruku, jednak hrabání se mezi mrtvolami mne... Ehm.... Mírně vyvádělo z míry. Náš Imperiálek s tím ale nejspíš problém neměl, třebaže mrtvoly byly již v jistém stádiu rozkladu a země prosáklá krví. Nehledě na ten smrad, který se vanul vzduchem, avšak ve srovnání s všemi těmi vůněmi džungle se to docela ztrácelo.
Rufus pozvedl zakrvácenou ruku s kouskem papíru, promáčeného krví. Snad to bude ještě čitelné.
"Co tam píšou?"
"Sakra je to v elfštině. Tu jsem už dloouho nepoužíval..."
"Ty umíš elfsky?"
"Jsem sice zatracený pirát, podřezávač hrdel, vlkodlak, ale jednu dobu jsem byl i šlechtit Zarášku. (tak mi začal Rufus říkat pokaždé když mne chtěl nasrat) Dej mi chvilku, poperu se s tím..." Rufus překládal skoro slovo od slova.
"Tohle slovo neznám... Teda znám, je to kombinace dvou, ale nedává to smysl..." Rufus vrtěl hlavou a drbal se ve vlasech.
"Co to je za slovní spojení?"
"No tohle..." Rufus ukázal na jednu část slova.
"Tohle znamená vzduch... Nebo taky létat. No a tohle... Tohle znamená loď. Odkdy ale lodě létají?!!!"