---

Elenwen strnula na místě, nevěděla, co má dělat. Ode dveří se k ní blížil Narien, který vypadal, že se jí opravdu chystá zabít. V očích měl zvláštní jiskru a elfskou dýku svíral křečovitě v pravé ruce.

„Nariene, co to děláte? Okamžitě odložte tu zbraň!“ Vypravila ze sebe zděšená Elenwen a přitom couvala směrem od Nariena. Ten však nedbal jejích řečí a postupoval vpřed, až dokud se velvyslankyně nezastavila o zeď místnosti.

Když už neměla kam jít, začala se snažit získat nějaký čas. „Proč to děláte Nariene? Vždyť jsme na stejné straně. Není potřeba mě zabíjet.“ Začala očima hledat v místnosti cokoliv, čím by se mohla bránit, jenže v téměř prázdném pokoji nic neviděla.

Zástupce se na ní podíval, v jeho tváři se objevil výraz pobavení. „Proč?! Opravdu se mě ptáte proč?!“ Zasmál se. „Dnes přijde má odplata za všechny nadávky, nesmyslné úkoly, za všechnu práci, co jsem dělal za vás.“

Velvyslankyně se na něj udiveně podívala. „A to je ono? Kvůli tomu mě chcete chladnokrevně zabít?“ Narien však zakroutil hlavou. „Ne, to není ten důvod, jen jeden z nich. Někomu nahoře se nelíbí váš postup zde ve Skyrimu. Já jsem jen nástroj, který si to náramně užije díky vašemu zacházení se mnou.“

Velvyslankyně to nechápala, proč by se jí někdo z velení chtěl zbavit. Vždyť plnila všechny jejich rozkazy. Nevzdávala se ale naděje, že se z toho dostane a tak pokračovala v otázkách.

„Tohle vám nemůže projít, až mě najdou, bude jasné, že jste to udělal vy.“ Zástupce zakroutil hlavou a pohlédl na svou elfskou dýku. „Nenechte se vysmát, já to mám zaopatřené. Až s vámi skončím, bude to vypadat jako útok rebelů.“

Elenwen už si nemyslel, že se z toho může dostat, když v tom za dveřmi na chodbě uslyšela kroky. Nadechla se a z plných plic zařvala. „Pomoc, stráže! Rychle sem!“ Zástupce se k ní rozeběhl s napřaženou dýkou, ale bylo pozdě. Dveře se rozletěly a uvnitř místnosti se objevili dva strážní ve zlaté zbroji a v rukou drželi čerstvě vyčarované meče.

Narien se pokusil místo zabití velvyslankyně zaútočit na stráže. To se mu však nepovedlo, jelikož jeden ze strážných v druhé ruce vytvořil svítivou magickou kouli, kterou vystřelil po zástupci. Ten se po zásahu koulí zhroutil nehybně na zem, byl však stále živý, kouzlo ho jen znehybnilo.

Velvyslankyně si stoupla nad ležícího Nariena a plivla mu do obličeje. „Ty sis myslel, že mě můžeš zabít?!“ Obrátila se na strážné. „Odveďte toho psa do vězení, chci si s ním promluvit ještě před tím, než ho nechám popravit.“

P.S.: Koukám, že si držím dobré hodnocení. Dokážu to i touto kapitolou? Zanechte "kvalitní příspěvek" pokud se vám kapitola líbila.