---

Hron se utápěl v moři slz, už přes ně nic neviděl a v hlavě se odehrávala pořád jen ta samá scéna, jak jeho kamarád mizí v útrobách netvora, který možná kdysi byl také člověk. Mlaskání slyšel čím dál hlasitěji, málem mu z toho praskly bubínky, když tu jeho černé myšlenky zbělely a za zvuků kapající vody viděl ve své hlavě přicházet ženskou postavu s božskou krásou. Její dlouhé černé vlasy se vlnily v mořském větru, byla čím dál tím zřetelnější...