---

Velvyslankyně Elenwen už začínala být nervózní. Služebná měla dávno přijít. Elenwen jí poslala pro seznam hostů a už to je nějaká ta chvíle.

Začínala mít všeho plné zuby, musela zařizovat oslavu pro významné lidi ze země, do které se původně vůbec nechtěla podívat, dělají jí starosti draci a její zástupce neustále někam posílá své vojáky a vůbec se neobtěžuje jí to oznamovat.

Přešla přes svůj pokoj až k oknu, opřela se o parapet a vyhlédla ven, jestli náhodou nejde služebná s oním seznamem, pro který jí poslal. Na náměstíčku se akorát vyměňovali stráže, ale po služebné nikde nebyla ani stopa. Raději se tedy vrátila ke svému stolu z masivního dřeva, zdobeném elfskými ornamenty a posadila se do židle ze stejného dřeva, přes kterou byla přehozená kožešina z ledního medvěda.

Vzala do ruky svůj seznam věcí na večírek. „Občerstvení, mám.“ Začala odškrtávat položky na seznamu. „Povozy na přepravu hostů, mám.“ „Omezení výslechů a zbavení se vězňů, mám.“ „Rozdělení hlídek, mám.“ „Seznam hostů, nemám. Kde sakra vězí, jestli jí to bude trvat ještě déle, tak přísahám Thalmoru, že jí nechám popravit!“

„Omluvte mě paní, zdržela mě hlídka. Je tam nějaký nováček co mě nezná a nechtěl mě nechat projít.“ Služebná vstoupila do pokoje a položila velvyslankyni na stůl zapečetěnou listinu. „Když mě omluvíte, nyní se musím dostavit do kuchyně.“

Služebná odešla rychlým krokem, když viděla jak se na ní Elenwen dívá. Elenwen raději nic neříkala, protože by mohla z úst vypustit jedině nadávky směrem ke služebné a hlídači. Vzala do ruky listinu, z horního šuplíku svého stolu vyndala nůž na dopisy a odloupla pečeť. Pomalu listinu otevřela a pohlédla na jména.

Na papíře bylo napsáno asi deset jmen, více méně Jarlové nebo hlavy vlivných skyrimských rodin. Elenwen si vzala seznam a odškrtla poslední věc. Nyní už má hotové přípravy na večírek a může se věnovat dalšímu problému.

Zvedla se ze židle a vyrazila chodbou ze svého křídla budovy. Mířila do Narienova pokoje, chtěla totiž zjistit, co to vymýšlí za jejími zády. Měla štěstí, jelikož Narien zrovna byl v kantýně a obědval.

V jeho pokoji nebylo těžké nic najít, jelikož zástupce vyznával skromný styl a všechny věci měl buď ve stole, truhle nebo skříni. Elenwen prohledala truhlu, potom skříň, ale nic podezřelého tam nenašla. Zbyl už jen stůl. V něm učinila velvyslankyně zajímavý objev, našla totiž všechny Saadiiny dokumenty a navíc nějaký dopis od velitelství Thalmoru, který se mu před ní podařilo utajit. Zrovna se chystala zavolat vojáky, aby přivedly Nariena, když za sebou něco zaslechla.

„Ale, ale, ale, kohopak to tu máme, není to naše ctěná velvyslankyně?“ Elenwen se otočila, za ní stál Narien a v ruce držel dýku. Vstoupil do místnosti a zavřel za sebou dveře.

P.S.: Dneska trochu delší díl, jelikož byl minule trochu kratší :D.
Jestli chcete další díly, tak nezapomeňte dát "kvalitní příspěvek".