---

Zarath

Během vteřiny se ušáci hned jevili menším problémem, když se hladoví brouci začali rozhlížet kolem.
"Zdechni stvů..." Jeden ušák se pokusil rozdrtit hlavu broukovi palcátem, ale ten mu flusnul do obličeje kyselinu. Za příšerného křiku se vojákovi začal rozpouštět obličej, až jsme viděli obličejové kosti.
"Jděte co nejdál od díry!!!" Zařval vůdce karavany ve chvíli, kdy chaurus jedné kočičce stiskl čelistmikotník a stáhl ji s sebou dolů. Oběd pro dnešek si zařídil.
Chtěl jsem nešťastníkovi pomoct, ale sotva jsem k němu natáhl ruku, vystělil ze země vedle mne další brouk. Jeho hlava si mne v okamžiku našla a chtěl mi do zad vrazit svá ostrá kusadla. Naštěstí jsem se všas převalil na bok, tudíž místo šťavnatého redguarda si brouček pochutnal na písku smíseného s kamením.
"Svý žrádlo si musíš zasloužit!!!" Přetočil jsem se a patou kopem z vrchu jsem zrůdičce rozdrtil hlavu. Furt jich tu ale bylo ještě moc.
Ucítil jsem ostrou bolest na předloktí pravé ruky, která byla blíž hlavní jámě. Další brouk se mi do ní zakousl a chystal se do ní pustit kyselinu, když tu však stisk povolil. Brouček totiž přímo mezi oči schytal zásah dýkou.
"Zvedej se!!! Jak moc tě kousl?" Podal mi ruku Rufus, který mi zachránil pracku.
"Skoro ji necítím!!" Zaklel jsem, když jsem se zvedl. Tažný dinosaurus zrovna zadupal do země několik broučků a jeden z kočičáků začal díru vypalovat kouzlem. Thalmorové však byli stále v početní převaze. Třebaže jsme jim způsobili značné ztráty, stihli zabít dalšího kočičáka, kterému probodli hrudník mečem.
"Copak to nechápete? Nemůžete porazit elfy!! My jsme nadřazená ra..." Nadřazenou rasu srazil k zemi obrobitý tygr, který se vzal odkudsi. Šokovaný ušák křičel, ale ne dlouho. Jediné stisknutí čelistí a zatřesení mu ztrhalo vaz. Kolega s obouruční sekerou mu chtěl pomoci, ale kočička se postavila na zadní a jedinou ranou prackou mu urvala hlavu, která odletěla dobrých pět metrů dál.
Ušáci nechápali o co jde, ale tygři se začali vynořovat. Nakonec byli celkem tři. Netrvalo dlouho a thalmorští byli v mžiku oka rozsápáni do jednoho. V tu chvíli také doplápolal oheň vypálené jámy po broucích.
"Co to sakra je..." Řekl jsem zaraženě, zatímco jsem si třímal zraněnou ruku a ustoupil pár kroků vzad, když se na mne větší kočička podívala.
"Rao?" Tygr najednou promluvil na vůdce karavany. Ten si všiml mého a Rufova zděšení.
"V klidu, to jsou Pahmaři. Jsou to Khajiité jako my, jenom trochu jiný druh. To co vídáte povětšinou v císařství je jen jedna z mnoha variant Khajiitů. Pahmaři narozdíl od nás nikdy neopustili původní loviště..." Rao se poté podíval na svého kočičáckého "bráchu".
"Děkuji vám bratři, zachránili jste nám krky. Co se stalo, že jste mimo džungli?" Jeden z pahmarů si mne prohlížel jako bych měl být součást jeho večerního menu, ten který byl největší se přiblížil.
"Hledali jsme thalmorské vojáky, kteří slídili po posvátných lesích..." Poté hodil okem ke mě a Rufusovi.
"Pro vás cizáky, myslím tím tu část Elsweyru, kde Thalmorové dosud nevládnou. Jednak proto, že jejich výpravy pokaždé něco sežralo, jednak proto, že je to zarostlá džungle a nijak pro ně není zajímavá ani důležitá. Teda. Až doteď."
Jedna Khajiitka mi mezitím začala kontrolovat ruku.
"Měls štěstí." Zavrněla.
"Číčo, ta svině mi prokousla ruku skrz na skrz, skoro ji necísím a já mám prý štěstí?!!!" Číča přivřela oči.
"Ano, štěstí. Churové totiž ze všeho nejdřív pustí do oběti paralyzující jed, aby se tolik nebránila. Poté tam pustí látku, která je rozleptá zevnitř. To aby ji bylo lehčí sežrat. Tobě stihl umrtvit jen ruku. Za pár hodit s ní budeš zase hýbat. Ale tu ránu musíme vydezinfikovat, chaurové jsou plni parazitů a bakterií..."
Rao se mezitím bavit o něčem s velícím Pahmarem. Když šel k nám, nevypadal moc nadšeně.
"Thalmorové ukradli posvátný kámen Pahmarského lesa... Ale z těchhle ho u sebe nikdo nemá. Musela to být jiná skupina, nebo ho už předali..."
Při vzpomínce na shánění velkydského kamene jsem se naštval.
"Šutry. Co s nimi všichni máte? To si nemůžete najít jiný? THamorové prostě mají úchylky na..." Jeden z Pahmarů se na mne chtěl vrhnout, ale jeho šéf ho zastavil packou.
"Na místě bych ti za tyhle kecy měl ukousnout hlavu chlapče, ale abys pochopil... Tento kámen je nejen symbolem Khajiitské civilizace a má neuvěřitelnou historickou hodnotu, nehledě na to že Pahmarové jej střeží již tisíce let. Ten kámen má i magickou hodnotu. Je to artefakt obrovské moci, velmi snadno zneužitelný. Bez něj vše v naší džungli zahyne!!!"
Kočičky začaly nasedat na vůz. Já si opět sedl vedle kočího. Pahmaři nám slíbili, že nás dovedou do džungle, na stanoviště ilegálních karavan, přímo uvnitř Pahmarského území. Kde jinde si vybrat úkryt před thalmory než místo, které střeží dvoutunové kočičky?
Během cesty vykoukl z vozu Rao a podíval se na mne.
"Pořád sháníš tu imperiálku?" Přikývl jsem.
"Mám návrh... Ty a tvůj kamarádíček nám seženete zpět Pahmarský kámen a my vám dáme její pozici. K tomu nějaké zlato z obchodů. Co ty na to?"
"Měl bys začít počítat septimy staříku..."