---

→ Tah 419


Scorpioncz
„Nechť mi bohové odpustí všechny mé hříchy, nechť je Devítka i samotný Stendarr milosrdný k mé duši.“ začala tiše šeptat Karlirah a očekávala příchozí úder, který ukončí její život. Gerrick si však dával na čas. „Nechť je Devítka milosrdná k mé duši...“ pokračovala v šeptání.

Mezi novici a novickami to začalo vřít. Zatímco většina zlatavých válečníků jen hrdě stála s vypnutou hrudí očekávajíc skon staré kněžky a kacířky. Altmerka stála rovněž s vypnutou hrudí a hleděla na svého velitele. Gerrick vytasil obouruční meč, Karlirah byla stále předkloněná.

„Nechť tě bohové proklejí lorde Gerricku a duše všech, které jsi poslal na onen svět tě ve snech pronásledují!“ zvolala již nahlas Karlirah a obouruční meč zcela projel jejím krkem a oddělil hlavu od těla. Dopadla na zem a nastalo ticho. Kapky deště zněly o zbroje přítomných válečníků.
„Hleďte!“ řekl rázně Gerrick a popadl hlavu Karlirah, „Každý z vás...“ pohlédl směrem k novicům a novickám, „Kdo uctívá Talose jako boha nebo přechovává někoho kdo ho uctívá potká stejný osud. Kacíři si slitování nezaslouží!“ zdůraznil, „Rozuměli jste?!“ zvolal z plných plic, ale odpovědi se mu nedostalo. Zahodil hlavu na kamennou podlahu a pokynul svým mužům, aby se dali na odchod. Sám kráčel v jejich čele. Altmerka je nenásledovala. Zůstala na svém místě a mlčky hleděla na mrtvé tělo. Všiml sis, že i Benoch sklopil hlavu při pohledu na mrtvé tělo. Cosi tiše zamumlal, nejspíš modlitbu.

Když tě Gerrick míjel záměrně do tebe strčil, neboť jsi mu stál v cestě. Přísahal bys, že jsi slyšel nějakou výhružku. Jeho válečníci tě míjeli až zcela zmizeli na mostě společně se svým velitelem.

Událost před univerzitou zachvátilo ticho. Muž v bílém rouchu kancléře postával vedle arcimága a cosi mu tiše říkal. Nakonec se oba postavily čelem k bráně a slova se ujal kancléř.
„Žijeme v temné době plné kompromisů a strachu. Nejsem zastáncem Konkordátu, ale jednou byl přijat a musíme jej respektovat. Univerzita má moji podporu a budu podporovat její neutralitu. Vždy a všude! Neboť jí právem náleží.“ zahájil svoji řeč starý kancléř, „Jakožto nově zvolený kancléř, Balion Christian Talarian chci, aby byla Univerzitě navrácena její sláva a respekt, proto jsem se rozhodl vyčlenit část financí a zasílat je na podporu Univerzity. Bude se jednat o dar nikoliv o závazek vůči Císařství. Vzdělání nových mágů je totiž přínosem pro celý Tamriel nikoliv pouze pro naše Císařství nebo naši provincii. To si musíme pamatovat.“ pokyvoval hlavou, „Zároveň jsem se rozhodl ustanovit radu mágů, která byla rozpuštěna Vrchním Císařským mágem Corrientem, krátce poté co byl do funkce jmenován Dremwus Palagán. Rozpuštění vnímám jako chybu, a proto tuto radu nyní budu mít pod svou vlastní iniciativou. Členství bude nabídnuto všem arcimágům z Univerzit, Císařští mágové budou mít rovněž v této radě svého zástupce, krom toho bude mít do rady přístup i velmistr cechu mágů z Vysokoskalí.“ opět se odmlčel, aby všichni přítomní měli dostatek času na vstřebání všech jeho slov. „Zdali se jednotlivé strany připojí a stanoví si své kandidáty je koneckonců jejich věc. Pakliže odmítnou přijdou o výhody spojené s tímto členstvím.“ opět se krátce odmlčel, „To je asi vše co jsem měl potřebu vám sdělit.“ řekl a předal slovo Arcimágovi.
„V očích mnohých z vás jsem nyní nejspíš klesl, protože jsem se rozhodl nestát spravedlnosti v cestě. Musíte si však uvědomit, že situace Univerzity není úplně nejlepší. Nemůžeme si dovolit nadržovat jedné straně a druhé naopak odporovat... To bychom příliš neutrální a nezávislí nebyli. Rovněž jsem nechtěl a ani nechci, abychom se stali bezpečným přístavem pro vyvrhele a zločince. Tohle je totiž magická Univerzita, sídlo učenců a mistrů zabývající se magií.“ odmlčel se, „Můžete se pozvolna rozejít. Přednáška Runové magie bude normálně pokračovat.“ zakončil svůj monolog a dal pokyn k rozchodu.

Kancléř ihned odchytl Benocha a začali spolu cosi řešit. Bylo patrné, že Benoch mu naznačuje ať jdou společně dovnitř a dořeší to v komnatě arcimága. Profesoři rozdali pokyny novicům a novickám a následně se i oni rozešli zpátky na univerzitu. Pouze Benochová zůstala stát venku před Univerzitou. Legát rozkázal svým mužům ať se odeberou do kasáren a jejich dočasným velením pověřil Belia. Sám se pak odebral dostihnout arcimága neboť mu chtěl cosi sdělit.

„Pomozte mi s tím tělem.“ vyzval velitel stráže Finn některé ze svých podřízených. Válečníci mu ochotně přispěchali na pomoc.
„Měla rodinu?“ optal se jeden z válečníků.
„Nemám tušení.“ pokrčil rameny Finn a podíval se na Benochovou, která přišla blíže. „Nevíte jestli někoho měla? Někomu, komu bychom předali ostatky...“
„Bohužel nevím. Byla tu velmi krátce.“ povzdechla si Benochová a bylo patrné, že se jí nedělá příliš dobře při pohledu na mrtvé tělo své kolegyně. Její tvář velmi rychle zbělela.


Adrian_S
„Jestli toho bude schopen...“ prohodil Arterius se zarmouceným tónem, pevněji sevřel svoji dřevěnou hůl, která nebyla vůbec magického původu a pokynul ti k následování. Zastavil se u jedné ze stěn. Odkašlal si a následně převzal hůl do obvázané ruky. Chvilku hledal, a nakonec nahmatal cosi připomínající nějaké skryté tlačítko. Zmáčkl jej a před vámi se otevřely tajné dveře vedoucí přímo do venkovního světa sféry duší.

Spatřil jsi temný svět, mnoho fialových plamenů, mnoho ztracených, jež hledali svůj smysl bytí v této sféře.
„Zbytečně se nezastavuj. Drž se při mně... A pokud možno.“ podíval se na tebe, „Nesnaž si hrát na hrdinu. Pokud dojde k nějaké konfrontaci. Nech to na mně.“ dodal a nakrátko se odmlčel. Jako by váhal, zdali se má pustit dál nebo zůstat schovaný. „Támhle to je...“ ukázal před sebe do dály. Přišlo ti, že ukazuje na černý objekt tyčící se v dálce, připomínal starou věž. „Tam se musíme dostat.“


BadWolf
„Zaklepat mohou. Ma’Riar se jich nebojí.“ zůstal klidný Ma’Riar, „Ma’Riar má strach o Horatia, protože Cairen nebezpečný dokáže být.“ podíval se na Vanella.
„Myslím, že by sis měl začít dávat pozor.“ měl opačný názor Miles, „Cairenovi jsi trnem v oku již dlouho a jestli se rozhodně jít do extrému je si zjevně jist, že uspěje.“ povzdech si, „Císařství tě za tvé služby možná vyznamenalo, ale pamatuj si, že to bylo v dobách kdy žezlo moci drželi jiní. Podívej se, co se děje v Cyrodiilu. Jestliže Vrchní generál nebo kdokoliv jiný k tomu kompetentní nezasáhl doteď a Cairena nějak neusměrnil, určitě se nebude zajímat o jednoho vysloužilého vyznamenaného khajiita v žaláři. Pakliže tě dostanou je s tebou konec. Moji muži slouží ve jménu Císařství, stejně tak já. Dokud nemám proti Cairenovi nějaký hmatatelný důkaz o jeho korupci nebo nějakých jiných proti Císařských úmyslech nemůžu jednat.“
„Ma’Riar to chápe.“ přikývl se smutným úsměvem khajiit.
„Je mi to opravdu líto. Za Arteria a Monetovou se dalo leccos skoulet. Monetová si nepotrpěla na hromadu úředničiny, protože Arterius to údajně stejně nikdy nečetl jen s tím zatápěl v krbu své komnaty... Když se tam náhodou objevil.“ mávl rukou, „Jenže Nir si na papírování potrpí. Chce mít všechno dokonalé, mít pevné podklady, aby se náhodou něco nezanedbalo nebo mu něco neproklouzlo mezi prsty. Jestli ty papíry předává nějak dál.“ pokrčil rameny, „To nikdo neví. Ale silně pochybuji, že by je Valerius četl. Takže i kdybych překousl to co jsem řekl předtím a tasil meč na Cairena, zadržel jej tak nemáme šanci obstát u soudu a ani není jisté, že by k němu vůbec došlo.“
„Ma'Riarovi se plán v roli kuchaře příliš nezdá. Přijede mu příliš riskantní.“


Sarako
Přitáhl sis pomocí telekineze meč nazpět z těla zbrojnoše a provedl silný útok Arminovým mečem. Ihned jsi pocítil, jak se tvůj úder posílil o magickou sílu, kterou meč vládl. Úder o štít způsobil výrazně větší poškození, než bys dokázal s obvyklým mečem. Stráž byl překvapen, ale nehodlal se vzdát a tvůj následný úder dokázal odkrýt sekerou. Ihned poté udělal několik kroků vzad.


Tondulín
Garmin ti neodpověděl. Chvilku nastalo ticho, jeli jste dál, směrem k Marbruku. Teprve tam se kus před městem vůz zcela zastavil. Seskočil jsi a nechal si přivolat všechny přítomné, krom Belwen, která stále ještě byla spoutaná a měla na ústech roubík. Pustil jsi se do monologu.

„Můj meč je tvůj. Budu tě ještě nějaký čas následovat.“ řekl Garmin klidným ledovým hlasem, a přitom se opřel o vůz. Jako by očekával, kdo se k vám další přidá.
„Přidám se. Stejně potřebuji změnu a moje předchozí povolání mě už nebaví.“ pronesla bosmerka, „Krom toho... Budeš potřebovat někoho kdo umí zacházet se šperháky a možná i nějakou kapsářku.“ dodala s šibalským úsměvem.
„Zabiju pár ušáků a pak se rozhodnu.“ řekl ork, „Prozatím se mnou, ale počítej.“ s těmito slovy se podíval na dvojčata a taktéž dunmera.
„No... Heh... Já s vámi nejdu. Nerad bych se nechal zabít... A hádám, že ona.“ poukázal na Belwen ve voze, „Mě zapíchne hned jak bude mít možnost. Když jsem jí celou dobu vláčel.“
„Neměl jsi ji ošmatlávat. Od toho tu máme jinou.“ pronesl ork.
„Já ji neošmatlával!“ bránil se dunmer.
„Jasně a proto se jí bojíš.“ podíval se na něj vážně, „Kdybys to neudělal nemáš se čeho bát. Jestli mně budeš dál lhát zabiju tě.“ založil si ruce.
Dunmer jen sklopil hlavu. Bosmerka na něj rovněž nevraživě pohledla. Dvojice bosmerů účast na tvém plánu odmítla, ale poděkovali ti za vysvobození.


SuperHunter
Mávl jsi na obchodníka a následně se otočil s tím, že se chceš odejít vyhledat chatrč Prastaré. Volné prostranství se postupně vylidnily, všichni zmizeli do svých domovů a venku se zdržoval už jen málokdo. Došel jsi až ke dveřím Prastará, ochránce před jejím domem seděl stále na stejném místě.