Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.
#1965
Z nenadálé změny jsem se až ulekl. "Sakra, to jsem asi přehnal ... příště si na to musím dát pozor!" pomyslel jsem si trochu vyděšen, že jsem mu ještě něco provedl, ale neřekl nic nahlas, abych se neprozradil. Nakonec, když se všechno zklidnilo a pozornost všech byla jinde, jsem si zhluboka oddechl a tentokrát se zhluboka napil svého pití.
Když tu se z ničeho nic zvedl rytíř a šel ke mně. Nečekal jsem, že to co se stalo bude mít ještě nějaké pokračování, takže jsem byl dost překvapen, když se zastavil u mě a oznámil mi, co měl na srdci. Naštěstí to za mě vyřešila hospodská a rytíř odkráčel pryč. Zmohl jsem se na slabé "Omlouvám se ...", ale kdo ví jestli se to k němu vůbec dostalo. Ve výsledku naštěstí k ničemu nedošlo a vlastně jsem dokonce odvedl pozornost od mé altmeří společnice.
Trochu jsem zadoufal, aby sebou kouzelnice hejbla a tak jsem se na ní podíval. Zachytil jsem to ukázání směrem velmi blízkým ke mně a ten mírný úsměv, po kterém jsem si hned v hlavě pospojoval dvě a dvě dohromady.
Odvrátil jsem se trochu ostřeji k pultu a v mé mysli se odehrála válka pocitů. "Pfff, vyřeším jakž takž situaci a ještě se mi dostane posměchu. Místo toho, aby co nejrychleji vyřešila to, proč tu jsme, tak se posmívá, jako by to všechno byla jen zábavná hra." Pomyslel jsem si nejprve jen jedovatě a odfrkl si, když se ve mně z ničeho nic objevila vlna hněvu. "Kdo si vůbec myslí že je? Kdybych chtěl, tak celou tuhle hospodu spálím na uhel! Dělání nějakýho podřadnýho ochránce, když se zcela očividně dokáže chránit sama? Já tu teď jen dělám šaška na její pobavení! Jedinej důvod proč s ní mám co dočinění je kvůli meči! Meči? ANO MEČI! Kde je můj meč? Je to jako být poloviční! A ona určitě ví, že jsem bez něj slabší ... využívá toho! Prodlužuje to! Snaží se mě od meče držet dál!" Zlostně jsem zavřel oči a prsty obemkl korbel, který jsem stiskl tak, až mi zbělely klouby.
Jako hněv přišel, tak najednou i zmizel. Otevřel jsem oči a podíval se trochu zmateně na korbel, jenž jsem položil hned před sebe. Trhaně jsem se zhluboka nadechl a promnul jsem si místo na těle s daedrickým písmenem, jelikož jsem na to pocítil náhlé nutkání. Trochu jsem potřásl hlavou a myšlenkové pochody pokračovali klidněji a zmateněji dále. "... meč? Co se to děje? Ehh ... musím se soustředit." Tentokrát se dostavil pocit paranoi. "Počkat, ona vlastně umí číst myšlenky. Tohle nesmí vědět, ani nevím co je vlastně pořádně zač. Musím se soustředit na úkol a nedat nic najevo ... už určitě musí mít dojednáno to co měli v plánu. Každou chvílí!"
Během toho krátkého okamžiku jsem ztratil pojem o dění v místnosti, což jsem hned napravil a pomalu nenuceně se otočil. První pohled směřoval k altmerce, kvůli zjištění jejího stavu. Potom jsem obhlédl hostinec, co se změnilo, nebo zůstalo stejné.