---

→ Tah 402


Scorpioncz
Všiml sis menšího kontaktu rukou obou mladých, jak dívky tam mladíka při předávání korbelu, šibalský úsměv tak prozrazoval, že je mezi nimi možná něco více. Žoldák se při tvých slovech rozesmál, ale protože si uvědomil, že jeho smích ihned přilákal nežádoucí pozornost raději jej potlačil.
„Kamaráde...“ uchechtl se a přiložil ti ruku na rameno, „Neznám moc těch, co nevyvávali konflikt.“ odmlčel se a poručil si další korbel. Nakrátko mezi vámi utichla konverzace. „V Imperial City?“ podivil se žoldák, „Tam jsem byl párkrát. Většina těch ucházejících jsou jen snobské paničky, co nikdy nezažili život mimo hlavní město.“ mávl rukou, „Na ty obzvláště bacha.“ popadl nový plný korbel a gestem na zdraví se napil. „Měl jsem tam příbuzného. Šel tam studovat... Zbláznil se do nějaké tamní slečny. Jméno si nepamatuji, ale podle jeho slov byla fakt dobrá. Nebyl to žádný chudák, jeho rodiče měli hromadu peněz, ale...“ zastavil se, aby se opět napil.

Mezitím se do místnosti vrátil druhý žoldák, který ihned mířil ke svému místu a z jeho tváře bylo patrné, že není příliš nadšen přítomností hocha, který mu zabral místo u pultu. Koutkem oka sis prohlédl situaci u altmerky, zdála se v poklidu.

„Chlapče...“ promluvil k mladíkovi žoldák, když došel až ke stolu. „To je moje místo. Odprejskni.“ dodal již méně slušně. Mladík se k němu otočil s korbelem piva v ruce.
„Pardon, ale bylo tu volno. Potřebuji tu ještě něco pořešit.“ podíval se na dívku, která se jen pousmála, ale žoldák příliš pochopení neměl.
„Seru ti, na co potřebuješ pořešit. Seber se a vypadni. Je to moje místo!“ řekl rázněji žoldák a přiblížil se k mladíkovi.
„Nebo co?“ chtěl si hrát na hrdinu mladík.
„No tak... Ripe. Hlavně klid.“ vložil se do konfliktu žoldák.
„Drž hubu! Tohle je moje rozmluva s tím škvrnětem.“ ignoroval jej Rip a nevraživě hleděl na mladíka.
„Nechte se být.“ zasáhla pro změnu dívka, která se přiřítila k nim. „Tohle je slušná hospoda. Nechci tu žádné konflikty a problémy.“
„Nechceš?“ obořil se na ní žoldák Rip. „Tak si se netahej takovou pakáž!“ rukou ukázal na altmerku sedící s žoldákem, „Nebo tohohle hňupa, který si myslí, že mi může zasednout moje místo!“
„Bylo tu volno.“ zdůraznil mu mladík, „A žádný nápis, že patří vám tu není.“
„Tak poslyš ty spratku!“ zvolal žoldák a chytl mladíka pod krkem. Tohle již zcela přilákalo pozornost přítomných. „Nenechám se urážet takovým syčákem jako jsi ty!“
„Prrr... Prr!“ vydal ze sebe druhý žoldák a snažil se od sebe oba muže oddělit.
„Nechte toho hergot!“ zvolala dívka.


Adrian_S
Slezl jsi dolů po starém dřevěném žebříku. Každý tvůj pohyb na žebříku provázel neblahý zvuk starého dřeva. Jakmile jsi stanul na pevné kamenné podlaze rozhlédl jsi se. Úzká chodba byla osvětlená levitujícími koulemi, které stihl mezitím vytvořit Globullus. Obdélníková místnost se dělila hned do dvou směrů. Boční dveře byly zamčené a druhé zničené stářím. Louče, které před lety sloužily k osvětlení místnosti byly nyní uhašené.

Globullus se na tebe otočil, chtěl se zeptat kde je Rilen, ale už lezla dolů se zvukem starého žebříků. Jakmile stanula dole rozhlédla se podobně jako ty. Globullus chvilku přemýšlel, přesunul se k vám a následně se otočil k zamčeným dveřím.
„Pojďte.“ vyzval vás následně a vykročil jako první. Rilen jej následovala jako druhá a poté ty. Prošli jste poničenými dveřmi a sestupovali hlouběji do sklepení. Jediné, co osvětlovalo vaši cestu byla jedna z levitujících koulí, která stále následovala svého pána. Zastavili jste se na Globullův pokyn až ke větší místnosti, která sloužila jako křižovatka hned několika dalších možných cest. Všiml sis starých kamenných lavic poházených různě přes sebe a plných pavučin. Zpod jedné lavice na vás hleděly oči většího pavouka o rozměrech dospělé kočky, netvářil se však nebezpečně. Rilen si ho rovněž všimla a raději odvrátila svůj zrak jinam.
„Teď kudy?“ zeptala se jako by nechtěla příliš dlouho setrvávat na místě. Všiml sis, že i ze stropu se pozvolna začali spouštěn pavouci, ale Globullus jim pozornost nevěnoval, mumlal si nějaké zaklínadlo. Rilenin výraz nevypadal zrovna nejlépe.
„Tudy...“ zaznělo z úst Globulla a Rilen si viditelně oddychla. Pokračovali jste dále úzkou chodbou, ve které houstly pavučiny a byl cítit nepříjemný pach, na boty se vám začalo cosi lepit, ale Globullova svíce osvětlovala především oblast před vámi. Když jste se znovu zastavili Globullus rukou otevřel starší dveře a vstoupili jste do obdélníkové místnosti, která vypadala jako stará dlouho let nevyužívaná učebna.

„Jsme tu...“ šeptl tiše a pozvolna vstoupil doprostřed učebny. Lavice byly stejně jako ty, které jste viděli u křižovatky pokryté pavučinami, nechybělo ani pavoučí hnízdo, které bylo k vidění nedaleko katedry. „Rozmístěte magické svíce, pro jistotu i nějaké obranná kouzla k vchodu...“ pohlédl směrem ke dveřím, „Některá stvoření reagují na magii nevypočitatelně a hádám, že tyhle lehce přerostlí pavouci nebudou naším jediným problémem.“ dodal směrem k Rilen, která z přítomnosti pavouků vůbec nadšená nebyla.
„Tahle učebna...“ začal znovu, „Byla přímo napojená na kabinet. Už tehdy se příliš nevyužívala a kabinet žádný z profesorů nechtěl. Takže to byl dokonalý úkryt pro každého, kdo chtěl zmizet z očí profesorům.“ nadechl se a vykročil ke katedře, odbočil směrem k hnízdu pavouků a zastavil se necelý metr před ním. „Tady za tím hnízdem to bude. Skryto magií.“ zakončil a znovu se otočil směrem k vám, „Nejprve uděláme to, co jsem řekl. Možná by nebylo na škodu to tu rovnou i prohledat... Možná tu něco zajímavého – aspoň pro vás – zůstalo.“
„Postarám se o dveře.“ řekla Rilen a chtěla vyrazit ke dveřím.


Sarako
S připnutým pláštěm jsi chytl Theru, ostatní se jí rovněž také dotkli, aby byli společně s tebou teleportováni. Záblesk modrého světla tě nakrátko oslnil a jakmile pominul stál jsi u v těsné blízkosti hrady a hleděl na hrad Chorrolské šlechty. Jeden ze zbrojnošů se ihned odebral stranou a držel se za břicho. Jiný ho ale ihned strhl zpět, protože nechtěl riskovat, že si jej všimne někdo na hradbě.
„Někteří lidé jsou náchylní na teleportaci...“ pronesla Thera a ohlédla se směrem k hradu. Zbylí zbrojnoši se mezitím začali seřazovat. Mágyně v červené róbě na tebe pohlédla a následně zvedla hlavu a prohlížela si hradbu.

Brána do sídla rodu byla zavřená, hradby okupovali zbrojnoši s lukem, připravení zastřelit každého kdo se k bráně jen přiblíží. Slyšel jsi hlasy, které přicházeli s hradby s rozkazy. Rovněž jsi zaslechl hlasy a vyděšené výkřiky od náměstí. Náhle vidíš, jak jeden z výstřelů katapultu dopadá do města. Minul hradbu a dopadl do střechu jednoho z kamenných domů s výkřikem se svalila k zemi.


BadWolf
Horatio pokyvoval hlavou, přemýšlel, „Risknu to. Jdi napřed já se tu porozhlédnu a pak se sejdeme třeba v hostinci nebo u Ma’Riara.“ řekl tiše a ohlédl se, „Ona patří k Císařským mágům... Je ženou Tarna. Nevěřil bych jí zas tolik.“ přiznal, „Určitě jí nejde vyloženě o blaho tohohle hrabství. Spíš o nějaký osobní profit.“


Fjeratlof
„Kvestorka mi popsala jejich bydliště.“ odpověděla ti čarodějka, „Párkrát jsem tu už byla, takže myslím, že bych k jejich domu dokázala trefit.“ dodala.

Stráž, který předtím utekl se nyní vracel s pěti muži, plně vyzbrojenými s jediným cílem pomoci legionářům v potlačování nebezpečného davu nesouhlasících. Legionáři dav pozvolna rozprášili. Zbylo už jen několik málo odvážných, kteří se snažili vzdorovat, ale byli již zcela přečísleni.


SuperHunter
Velitel zvědů si tvého zklamání všiml, ale nekomentoval jej. Pouze se zadíval dlouze do mapy a následně zvedl hlavu.
„Nechte svolat muže.“ rozkázal a chtěl pokračovat, ale vyrušil ho řev, který přicházel zvenčí. „Co se tam u všech bohů děje?!“ zvolal rozčileně a otočil se prudce ke dveřím, přiložil ruku na hrušku meče a vyrazil ven. Hlavou ti pokynul, abys jej následovala.


Tondulín
„Díky…“ řekla a schovala si šperháky u sebe. Následně tě doprovodila dolů do spodního patra. Všichni už byli připraveni k pokračování v útěku. Belwen se stále ještě neprobudila. Ork netrpělivě přešlapoval z místa na místo. Garmin zachovával ledový klid, dvojice bosmerů hlídala dveře.


Killiaden09
„Dobrý plán.“ přikývl Isaac, „Souhlasím snad se vším co jste řekl. Předpokládám, že povedu ten útok na Podskalní pevnost.“
„S vaším dovolením, Legáte.“ odkašlal si Ulfrik, „Ale já jsem byl uvnitř častěji než vy. Znám Podskalní pevnost lépe a nebojím se říct, že vládnu větší mocí než vy. Měl byste se raději postarat o kasárny. Plenění vám legionářům koneckonců vždy šlo. Obzvláště vám z Vysokoskalí.“ podíval se na tebe, „Ale jinak s plánem problém nemám.“
Isaac se rovněž podíval na tebe očekávajíc nějaký finální rozkaz kdo komu bude velet a jakou skupinu povede.
„O bránu bych se s menším počtem mužů mohla postarat já.“ navrhla tvá zástupkyně po chvilce přemýšlení.