---

→ Tah 391


Scorpioncz
„To nikoho nezajímá.“ mávl rukou podrážděně jakoby ho tvá odpověď nakrkla. Převzal lejstro, očima jej rychle pročetl a pak mávl rukou abys byl vpuštěn. „A pro příště!“ zvolal rázně když ti vracel lejstro, „Si ten svůj ‚drsňáckej‘ slovníček odpusť nebo tě uvážu a skopnu z tohohle mostu dolů.“ poukázal na most, „Věř mi, že pro jednoho mága nikdo nezapláče.“


Adrian_S
„Míříme do Ledohradu…“ začal pozvolna Globullus váhavým tónem hlasu, „Musíme obstarat jednu věc, která se bezprostředně týká naší Univerzity a také souvisí s tím incidentem, který se tu odehrál včera…“ zastavil se, „Myslím, že to bylo včera.“ zaváhal, „Jistě bylo to včera.“ pokračoval a opatrně se přesunul k židli zatím co ses připravoval, usadil se pohodlně a opřel zády o opěradlo, „Předpokládám, že si to necháš pro sebe… Takže…“ nadechl se k pokračování, „Situace se má takhle… Přeskočil bych politiku, ale asi se mi to úplně nepovede. Císařští mágové chtějí zpět Univerzitu, využívají k tomu nejrůznějších chyb i strachu, který mágové v posledních desetiletích zaseli do srdcí všem obyčejným nečarujícím. Pakliže se jim podaří uspět s jejich návrhem u rady Starších a kancléř, kterého si doposud hodnostáři nezvolili to podepíše a předá Císaři je dost pravděpodobné, že Univerzita v tomhle složení, jak ji znáš zanikne. Nechci zbytečně nějak strašit, ale jestli ta reforma projde je jen velmi malá šance, že nás nezasáhne. A upřímně? Univerzita další boj o svoji nezávislost nepřežije, nejsou k tomu prostředky ani lidi.“ udělal dramatickou pauzu, „Proto se musíme vydat do Ledohradu a nalézt odpovědi na otázky týkající se návratu Bothiel. Její návrat a s tím se shoduji s mnohými nebyl bezdůvodný. Buď to někdo před lety zbabral a pokud je to pravda tak bychom tím mohli ochromit Císařské mágy, protože to oni ji před lety prohlásili za ‚zlikvidovanou‘ a zastavit tak jejich ‚magickou reformu‘ nebo bychom mohli rozkrýt co za tím stálo a zasáhnout dřív, než bude pozdě…“ opět následovala pauza v jeho monologu, „Ledohrad byl místem kde začala objevovat svoje magické schopnosti do větších rozměrů než kdokoliv z nás mohl očekávat. Před lety jsme neměli příliš možností, ale teď máme něco, co nás je schopno dovést až k její tehdejší možná i současné skrýši a rozkrýt tak co plánovala.“


Sarako
Thera přikývla, povolila a pustila tě, ale ke tvým slovům o hrdinech se nevyjádřila. Opustil jsi stan a zamířil k veliteli svého oddílu. Netrvalo dlouho a prošel jsi kolem stanů až ke stanovišti. Oddíl se již pozvolna připravoval, kontrolovalo se vybavení a dvojice válečníků se ještě rozcvičovala lehkým přátelským šermem.

„Jistě. Vyřídím to té čarodějce.“ přikývl na tvá slova, „Někoho tím pověřím. Spolehněte se.“ odpověděl na tvoji žádost o vybavení a následně zvolal na jednoho z „nic nedělajících“ zbrojnošů a pověřil ho sehnáním všeho co jsi vyjmenoval. Císařská mágyně se poblíž stanoviště nenacházela, alespoň se ti jí nepovedlo zahlédnout. Když nikdo nic nenamítal odebral jsi se ke stanu dvorního čaroděje.

Jen co jsi došel ke stanu spatřil jsi dvorního čaroděje vycházet ven. Oblečen byl stále do svého modrého roucha, svíral v ruce magickou hůl a zamyšleně hleděl před sebe. Vyrušil jsi ho a požádal o lektvary.
„Lektvary?“ zopakoval, „Mám jen několik málo lahviček pro svoje účely. Zbytek jsem ponechal vojsku, ale pojďte. Něco si snad vyberete.“ dodal a pobídl tě abys ho následoval do stanu, „Co vaše paní požaduje? Předpokládám, že nějaký větší lektvar many? Možná něco na posílení magických dovedností…“ vyptával se.


BadWolf
„Nějak se mi nechce věřit, že by si jeden člověk dokázal omotat kolem prstu někoho tak vysoce postaveného jako je hrabě a hraběnka. To mi prostě nějak nesedí.“ kroutil hlavou Horatio, „Buď na ně má solidní páku a nebo v tom bude něco hodně děsivého.“ podotkl na závěr svého monologu.
„Přikláním se k té první možnosti…“ poznamenala stroze Leta a znovu upila trochu čaje z hrnku, následně vstala a odebrala se k oknu, „Dělám dvorní čarodějku už řadu let a musím přiznat, že se manželský pár chová velmi divně. Dříve mezi nimi byla patrná opravdová láska… Možná až příliš ideální na to, že jejich sňatek byl předem domluvený. Nyní mi přijde, že jejich vztah je velmi chladný. Jen velmi zřídka se pořádají nějaké veřejné slavnosti, oslav se účastní spolu zřídka kdy, a hlavně se k sobě již nemají tak jako dříve.“
„Jen zlomek manželství je opravdu šťastných.“ konstatoval Horatio s lehkým úšklebkem.
„Všimla jsem si rovněž, že hraběte velmi často navštěvuje jedna a ta samá služebná, která vlastně vůbec nemá nic společného s úklidem nebo čímkoliv co by vyžadovalo její přítomnost v ložnicích vládnoucího páru.“ zmínila Leta již plně otočená k vám, opírajíc se o parapet okna.
„O jakou služebnou jde?“ optal se Horatio se zájmem.
„Konkrétně? O hlavní. Krom toho, že je nadřízenou všech ostatních sloužících je ještě hlavní kuchařkou, a to velmi dobrou. Její pokrmy jsou vyhlášené po celém hrabství.“
„Kuchařka…“ pousmál se Horatio a sundal si svoje okuláry s cílem očistit si je od nějakých nečistot, odložil je nakrátko dokonce i na stůl aby se mohl napít.
„Nepřetržitě-vařící tak se jmenuje. Je to argonianka. Nikdy mi nebyla příliš sympatická, je uzavřená a mluví pouze se služebnictvem. Výjimečně s nějakou dvorní dámou.“
„Dokonce argonianka.“ potočil se k tobě Horatio, „Četl jsi knihu Vilná argonianská služebná?“ zeptal se s šibalským úsměvem.


Fjeratlof
Probral jsi se, pozvolna se postavil na nohy, zkontroloval své věci a vytáhl váček s vodou. Dopřál si pár doušků vody (už není úplně nejčerstvější) a jakmile schoval váček zpět do brašny vykročil se porozhlédnout po táboře. Bardka společně se Sigrid, a ještě jednou blonďatou ženou připravovaly snídani pro mužské osazenstvo tábora. Kormidloval jsi mezi stany až k bráně, aby sis ověřil, že už je otevřená. Skutečně tomu tak bylo. Dvojice zbrojnošů v kroužkové zbroji se symbolem Brumského hrabství hlídkovalo u otevřené brány, ozbrojeni byli halapartnou a tvář jim skrývala plná přilba.

Zrovna přijížděl obchodnický povoz, starší tlouštík seděl na místě vozy a doprovod mu dělal žoldák v těžší kroužkové zbroji s palcátem pohupujícím se u pasu. Oba zbrojnoši vyrazili vpřed, aby provedli rutinní kontrolu vozu. Ihned poté vpustili vůz dovnitř a postavili se opět na své stanoviště.


SuperHunter
Po vyřknutí slov uvolněná magická energie zmizela. Představená povolila tvou ruku a lehce se pootočila se spokojeným výrazem na tváři.
„Přiměji místní aby vás poslechli a následovali.“ řekla nakonec, „Teď můžeš jít…“ dodala a rukou začala kroužit nad kotlíkem.


Tondulín
Dunmer se při tvých slovech přihlouple pousmál. Ork si zachoval kamennou tvář, promnul si ruce, protáhl se a netrpělivě vyčkával návrat ostatních. Když se všichni shromáždili, vyzbrojeni vším, co našli. Garmin přistoupil blíže k tobě, „Nechť nás bohové provázejí při našem boji a útěku.“ pronesl s otočením k ostatním a pak se zařadil po tvé pravici, čímž lehce zaclonil orka.
„Eh… Já nechci si stěžovat. Ale ta ženská je docela těžká…“ postěžoval si dunmer. „Jestli ji budu muset ještě nějakou dobu držet asi mi upadnou ruce.“