---

PodKapitola - Navšívenka


Zabíjet a zabíjet.... co taky jiného?!

Po mém "zařvání do světa", jsem šel do onoho divadla. Pochopitelně, že si jej "naše" smetánka nechala za drobné opravit. A ne jenom tak, elektřina byla zavedena, už žádné lucerny nebo pochodně. Politici mají peníze, a tak si mohou dovolit zaplatit pár drobných, vybraných od prostých občanů, na to, aby si takzvaně vyšperkovali své divadlo, vpodstatě jejich zábavu. Prostým lidem nepřístupnou..... Zablokoval jsem přední dveře...


Mám prý hrát...


Jakoby to byla náhoda, opět zadní dveře nehlídané... Byl jsem jen v košily a kalhotech, přičemž na mém oblečení byly vidět cákance krve, takže to nešlo, jenom tak napochodovat do divadla s cílem se dívat, proto jsem šel těmi zadními dveřmi, opět... Za dveřmi se nacházel sklad, jako kdysi, ale s tím rozdílem, že teď tam bylo trochu živo... Hercům tam rozdávali oblečení a vybavení, ve kterém měli vystupovat. Mě, jakožto "neherci", dali černé kalhoty, košily a plášť. Radši jsem držel hubu, protože chci upoutat pozornost toho brutalisty. Oblékl jsem se tedy, jak chtěli a nakonec jsem dostal masku. Takovou tu smějící se, kterou jsem čirou "náhodou" nikdy neviděl.... Ale ne, nebyla to přesně ona, s jejíž pomocí vzplálo divadlo před časem, nýbrž ta, ve které JÁ vystupuji po ulicích a mých záchranných misích. Já ji měl vylepšenou o více barev a taky.... se více smála.

Má role, jako vystřižená z životopisu....

Až nakonec jsme všichni herci dostali scénář, ten byl o tom zapálení divadla. Okamžitě jsem jej skrčil a hodil na zem... Scénárista se mě ptal, proč to zahazuji.... Já jen... "Už to umím...(ušklíbne se)"
Hleděl na mě jako na debila.... Potom jsme šli všichni za pódium, kde měl každý čekat, až přijde jho chvíle. Mě pochopitelně připadla role žháře.


Divadýlko mé...


V tu chvíly, přišel můj čas. Vstoupil jsem na pódium, s pochodní, maskou, a celkem přesně podobným oděvem. Všichni na mne čuměli, nesmáli se, protože to mělo být drama.... Neřekl jsem větu jako kdysi, ale novou, nové poselství: "Ti kdož mají peníze a konají zlo, těm bude dopřána pomalá smrt...a bolestivá. Ale ti, kteří konají svými penězmi dobro, pro dobro lidu, budou ušetřeni. Avšak! Zde, nevidím naprosto žádné tváře, které si zaslouží život a ušetření. Nýbž před sebou vidím, hned několik politiků, participujících na cizím utrpení a ještě k tomu jim z toho tečou peníze do kapes... Pár tváří, které tu vidím sedět, jsou mi známé, ba i ony mne zají, ale už zapoměly... A to jen kvůli pocitu moci a pocitu! Mít peníze... Ale nemáte je, už ne! Já jsem zaútočil na Samaela a odhalil jeho tajemství... Divadlo mne už jednou kdysi zažilo, neb oheň jej očistil... Ale vy! Jste jej zašpinily svými penězi! Ale já jej očistím znovu! Už jsem to jednou udělal... S touto nocí, končí vaše spočívání na tomto světě... Mír s těmi pár lidmi, kteří jsou ti dobří, ale smrt si nevybírá... Sbohem!" s těmito slovy, jsem opět upustil svou pochodeň.... Ale ti zkurvysyni! Někdo....

Chvilka napětí... Pokračování příště.;)

No, něco jsem sepsal, je to spíš takové opáčko.