---

Kapitola 3: Rychlý boj - Mallorn je poznal a prozradil mi co jsou zač, prej Bouřné hávý. Zeptal jsem se ho proč mají tak stupidní jméno?

Mallorn řekl, že to mají po svém veliteli Ulfrikovi Bouřnému hávu.
Najednou začal můj ještěří společník utíkat, nevěděl jsem proč. Sotva uběhl pár metrů a dostal šípem do kolene, svázali ho a mě též. Řekli nám, že špehy nemají rádi, ale já se je snažil přesvědčit, že jimi nejsme. ''Ticho!'' řekl nejspíš jejich velitel, který měl na sobě kožešinovou zbroj a medvědí hlavu jako helmu. Sundal si ji a Mallorn řekl: ''To je Ulfrik, nesnáší každého kdo není nord''. To neměl dělat, protože dostal ránu do hlavy a padl do bezvědomí.

Nějaký voják přiběhl a oznámil Ulfrikovi, že se blíží císařští, ten ihned nechal rozestavit vojáky do obranných pozic. Ale chvíli potom co to dořekl se vyrojilo z lesů asi 60 císařských a někteří z nich byli dokonce na koni. Říkám si: ''60 proti 20, budeme zachráněni, ale to jsem semýlil!'' Okamžitě po nás začali střílet. ''Dostávám šípem do ramene a padám dolů z kopce do menšího rybníku.'' Po chvíli jsem se probudil, ale už bylo podle všeho po boji, protože Ulfrik rozkázal svým mužům ať složí zbraně. Imperiálové všechny zatkli i Mallorna, který stále nebyl při vědomí, ale mě ne protože jsem byl stále v rybníce, který neprohledávali a jen těžko se mohl hýbat.

Naložily všechny na několik povozů a vyrazily dál od hranic do Skyrimu. ''Musím se sebrat, protože chci zachránit Mallorna, tedy znovu. Jeli po kamenité cestě, která vede kdoví kam a sakra jak je teď mám najít?'' Vyšel jsem na kopec, ze kterého byl nádherný výhled a co nevidím císařské a jedou do nějakého města. Vyrážím jejich směrem. ''Snad to město najdu''. Našel, stojím přímo nad ním, lehám si na skálu aby nikdo neviděl, že je sleduji. Zajatci vycházejí z vozů a řadí se za sebou, slyším jak vyvolávají jejich jména dva císařští. Jeden drží v ruce papír a brk a postupně je škrtá. ''Co s nimi asi budou dělat?'' Že me to nepadlo hned! Kat čeká se svou obrovskou sekerou a čeká první obeť. '' Ta sekyra bude moje!'' říkám si pro sebe.

Musím slézt nepozorovaně dolů, abych ho mohl zachránit před popravou.
'' Proč ho chtějí popravit? Co vlastně udělal? Vždyť ho znám jen chvíli, tak proč se zase tak namáhám? Ale nedá mi to, prostě ho chci zachránit. Rodiče se mi zachránit nepodařilo a on jistě zná zdejší okolí. ''

Dostat se do města zase nebylo tak těžké jak jsem čekal. Všichni totiž byli zaměstnáni tou '' šou '' co se právě před nimi odehrává. Pozoruji je a první jde na řadu nord, tedy alespoň jeden z nich.
'' Tak dělej! Ať už to mám za sebou!'' řve na kněžku, která mu chtěla dát poslední pomazání. Jen co dal hlavu na špalek, tak mu byla sťata. ''Další! Ta ještěrka!'' říká legát. Sakra co teď? Všechny je neporazím.