#1350
Adrian_S:
Tvůj živý štít z tebe slezl a poté co se postavil, tak křikl aby jste oba mlčeli. Chvíli bylo ticho a poté se tě zeptal, jak na tom jsi. Vstát se ti s jeho pomocí podařilo, jediné co se od předtím změnilo je, že tě noha začala více bolet. Kvůli tmě nevidíš, jestli znovu krvácíš, ale je to dost dobře možné. Veskima ve tmě bohužel nevidíš, ale vzhledem k tomu, že k tobě přišel a položil ti ruku na rameno se slovy
"Jsi v pořádku?", tak se dá usuzovat, že je v pořádku. Hlas se mu trochu třásl, ale nezdálo se, že by byl zraněný.
Matthew se nakonec velice pomalu vydal tunelem dále do tmy. Slyšel jsi menší krůčky a opatrnější pohyby, které okořeňoval občasný zvuk praskajícího ledu. Nepokračovali jste daleko, protože po chvilce jste dorazili k místu, kde se tunel dostal k proražené díře v kamenné zdi. Odtamtud také slaboučce osvětlovalo temnotu nějaké poblikávající světlo. Opatrně jsi nahlédl s Matthewem dovnitř, kde jsi spatřil obrysy jakési čtvercové místnosti. Na druhé straně jsi zahlédl dřevěná dvířka, kterými se do místnosti přímo směrem k vám dostávalo škvírami světlo. To bylo takové do oranžova zabarvené a jelikož plápolalo, usoudil jsi, že musí být od nějakého ohně. Zbytek místnosti je ponořen ve tmě, ale v jednom z rohů vidíš občasné matné odlesky od něčeho neznámého. Taktéž cítíš slabý puch, který z místnosti vychází.
Matthew:
Slezl jsi pomalu z xarasiana. Při každém tvém pohybu jsi slyšel křupání zmrzlé vrstvičky, kterou jsi pokrytý od spuštění pasti. Na nohou se cítíš zmrzlý až na kost, protože jsi tam schytal tu největší a nejsilnější vlnu. Zvedl jsi se a každým unikátním pohybem, jsi nakřupl část ledové vrstvy, která tě trochu omezuje v pohybu. Asi by ses měl hodně protáhnout a různými pohyby odtrhat přimražené chitinové kusy od sebe. Na některých pohyblivých částech zbroje by mohla mrazivá vrstva nepříjemně omezovat obratnost. Zbytek skupiny jsi rázně umlčel a zaposlouchal se do temnoty, ze které se však nic neozívalo. Možná máte štěstí a bandité odešli po tom, co jsi je objevil. Nakonec jsi pomohl vstát na nohy onomu xarasianovi, kterému jsi dělal štít. Nezdálo se, že by měl nějaké větší problémy stát a tak ses zaměřil na pokračování chodbou. Začal jsi znovu tiše pokračovat, tentokrát ale i s důrazem na nahmatávání možných dalších pastí. Zpomalilo to váš postup, ale stejně jste již nemuseli chodit daleko. Stanuli jste před poslední zatáčkou, kde tunel vyúsťoval v rozbořené kamenné zdi. Linulo se odtamtud slabé poblikávající světlo, jako od nějakého plamene. Opřený o pobořenou zeď jsi opatrně nahlédl do místnosti a zjistil odkud se ono světlo bere.
Světlo svítí skrze škvíry v dřevěných dvířcích, které někdo musel nově umístit před schody vedoucí vzhůru. Při tvé předchozí návštěvě byly schody beze dveří a odtamtud na tebe také vyběhl nepřátelský zločinec. Víc jsi však v místnosti neviděl, protože světlo prosvítá směrem ode dveří přímo k vám a zbytek čtvercové místnosti spočívá v temnotě. Pouze v jednom z rohů jsi spatřil občasné odlesky rudy, kterou tu před dobou kopal neznámý člověk. Taktéž z místnosti cítíš jakýsi podivný pach. Kamínek se ti v kapse nepřestává vrtět, dokonce se ti zdá, že možná o trochu silněji než předtím.
Aurelius:
Tvojí poznámce o snídani nevěnoval pozornost. Buďto jí nepochopil, nebo se nenechal strhnout.
"Vidíte? Bylo to tak těžké? Důvod návštěvy neznám, ale Arcaidias je důvěryhodný člen, i když dosti tajemný. A nevěděl jsem jestli lžete, ale váš důvod byl naprosto nedůvěryhodný. Teleport tu není od toho, aby se lidé nechávali teleportovávat na procházky, pokud si tedy nezaplatí. Mince jsou udávány většinou ve zvláštních případech a já nemohl riskovat, že jste jí někde ukradl." Provokativně řekl a na tváři mu bleskl kratičký náznak úsměvu. Předal jsi mu minci, on si ji převzal a hned jí rozdrtil v dlani. Docela tě to zaskočilo, byla kovová a dost pevná. Stoupl sis na podstavec, ale nic zvláštního nepocítil, ještě ses s pevnými teleporty neměl tu čest setkat. Mistr Sartiny pozvedl ruce, které po chviličce začaly slabě zářit a ty ses podíval dolů na postavec. Začaly na něm zářit stejně modré runy, jako má záře Sartiniho rukou. Poté jsi již viděl jen oslepující světlo, které tě začalo pohlcovat ...
Světlo začalo slábnout a tvoje oči si začaly přivykávat okolnímu svitu. Po chvilce ses rozkoukal a uvědomil si, že stojíš ve stejné místnosti bez oken, jako v Ledově. Něco se tu ale přeci jen změnilo. Obměnili se věci položené na stolcích a zdálo se ti, že tu není tak chladno. Muž v kožené zbroji zmizel a mistr Sartiny taktéž, nahradila je totiž nějaká mágyně.
"Vítejte ve Věži Ledové Magie! Rychle seskočte z teleportu, kdyby se chtěl teleportovat někdo jiný ... Jelikož si vás nepamatuji, tak předpokládám, že jste tady poprvé. Pokud hledáte arcimága, tak je samozřejmě skoro v nejvyšším patře věže. Dá se tam dostat po schodech, ale jestli se vám nechce, tak můžete využít krátký teleport skoro ve středu hlavní síně. Takový podobný podstavec tomuto, ale je to celkem vyčerpávající z hlediska magické energie, hlavně pro nováčky. Stačí když vyšlete nějaké dostatečně silné kouzlo do orbu, který je na podstavci hned vedle ... železného podstavce na kterém musíte stát. Orb magii vstřebá ... ale to všechno jistě víte. Nebo vám mohu pomoci nějak jinak?" Uvítala tě mágyně. Je oblečena v rouchu popelavé magie. Docela neobvyklé na to, že jsi zatím z téhle krajiny viděl jenom sníh a mráz. Mágové se snaží většinou pobývat co nejblíže elementům své magie, protože z nich mohou čerpat sílu a jejich kouzla jsou tím pádem silnější. Žena je rasou člověk a má popelavě šedé vlasy, které výborně ladí s šedivým rouchem. I přes tyto vlasy vypadá mladá a její oči mají barvu světle hnědé. Na rozdíl od mága v Ledově nemá na boku připnutou pochvu s šavlí, ale jen s dýkou, která se k její ladné štíhlé postavě hodí mnohem víc.