---

Takže jak bych začal....Zdar lidi já jsem Art´iom a chci vám vyprávět svů příběh.....
Začaloto když jsem byl malý v roce panebože já už nevím kdy došlo ke světoví válce všude lítali rakety a mi jak štastní lidi jsme bydleli v Moskě.Ve městě s tak obrovským proti atomovým kritem že kdyby byl čas vlezli bychom sem všichni....ale to je ten problém.Tak nebudu probíraat minulost a dám se do vyprávění :Já jsem se nenarodil v metru já jsem se narodil ještě na povrchu.
Co si pamatuju tak zatím jsem v tý době viděl svetlo jen jednou...
Světlo světa jsem spatřil ještě tam nahoře, a proto jsem nebyl tak hubený a bledý jako ti, kteří se narodili v metru a nikdy se neodvážili na povrch - nikoli snad ze strachu z ozáření, nýbrž ze žhnoucí síly slunce ničícího veškerý pozemní život.I já sám pokud si správně pamatuji jsem v té době, pokud si vzpomínal, pobýval tam nahoře jen jedenkrát - a i to jen na okamžik; radioaktivní záření tam bylo tak intenzivní, že všichni zvědavci během pár hodin shořeli, ještě než se stačili dosyta vynadívat na bizarní svět nacházející se na povrchu.
Takže já jsem původně bydlel na stanici Timirjazevskaja...
Na otce si nevzpomínám. Matka se mnou byla až do pěti let; tehdy jsme ještě žili na stanici Timirjazevskaja. Vedlo se nám dobře, život plynul klidně a spokojeně - až do dne, kdy na stanici zaútočily krysy.
Obrovské šedé mokré krysy se znenadání bez jakéhokoli varování přihrnuly jedním z temných postranních tunelů. Ten se na nenápadné odbočce z hlavní trasy směřující k severu ztrácel hluboko v podzemí, kde se rozplynul ve složité spleti tvořené stovkami chodeb a labyrintů překypujících hrůzou, ledovým chladem a odporným zápachem. Tunel vedl do říše krys, místa, kam se neodvažovali vkročit ani ti nejodvážnější
dobrodruzi. Dokonce i když poutník špatně četl v mapách tunelů a tras a nedopatřením se ocitl na okraji tohoto světa, cítil instinktivně temné nebezpečí, které odtud vycházelo, a s mrazením v zádech se zarazil před zejícím otvorem vchodu jako před branou města zamořeného morem.
Krysy nikdo nikdy nevyplašil. Ani ţiváček nesestoupil do jejich říše. Nikdo se neodvážil narušit její hranice.
Ony přišly samy od sebe.
Ten den zemřelo mnoho lidí, když proud obrovských krys, tak velkých, že něco takového ještě nikdo nikdy neviděl.


(pokračování příště snad sem to tolik nezmrvil a KP a koment potěší kritiku slyším také rád)
(některé části byly vyńaty z knihy a náslědně upraveny)
(knihu v případě zájmu hodím na ulož.to.cz)