---

Adrian_S:
Spíš neurčitou dobu v jeskyni, někde na neznámém místě a zdá se ti podivuhodný sen ... Nejprve jsi se s ucuknutím podivil, proč se tak usilovně snaží chránit své malé dítě. Znovu natahuješ ruku ve snaze se dotknout sebe a všímáš si vzhledu své končetiny. Z masa na některých místech vychází zářivě bílá kost a i maso samo o sobě vypadá nahnilé a mrtvé již nějakou tu řádku let. Zbytky cárů oděvu ti plandají na rukou a po zbytku celého starého těla. Začínáš si uvědomovat svoji novou podstatu a šílíš z ní ... rozbušilo se ti velice rychle srdce ... ale máš srdce? Matce se náhle otevírají ústa v němém ohlušujícím řevu, ale ten zaniká, když se zvedne závan větru a matka se i s dítětem rozpadne v písek a rozletí po okolí. Otec vše sledujíc vybíhá také s němým křikem přímo na tebe, ale jen se tě dotkl ... tak se též rozpadl v hromádku prachu, která se brzy spojila se zbytkem okolní krajiny ...

Aurelius:
"Ale samozřejmě ... minci můžete použít kdykoliv se vám zachce. Pokud se nestane nějaká katastrofa, tak jí budete moci klidně využít i za sto let." Ještě podotkl se zasmátím a ty jsi vyrazil skrz skleník plný rostlin pryč. Chvilku ti dalo, než jsi se vymotal z nekonečných zatáček a listů, přičemž sis už nakonec myslel, že jsi se úplně ztratil. Naštěstí jsi na chviličku zahlédl skrz rostliny siluetu dveří, která neomylně ukázala směr k východu. Pomyslel sis, že nakonec bylo těžší se dostat pryč než tam ... Samotný východ z budovy už proběhl klidně, nikoho jsi na chodbě nepotkal ani ti již žádný lístek nepřilétl na dveře, a tak jsi za světla magických koulí otevřel dveře ven. Do obličeje ti vlétl závan mrazu, venku panuje temná noc. Naštěstí je osada osvětlená četnými loučemi, které kdyby zhasli, tak by se širé okolí propadlo do černočerné tmy díky měsíci, který dnes nesvítí a je zahalen mraky. Naskytl se ti tedy pohled na liduprázdné místo, kromě několika nespokojených stráží, které hlídkují jak na strážních věžích, tak i s pochodněmi v samotné osadě. Moc ses ale okolím nezabýval, jelikož z vyhřátého skleníku jsi v zimě dost rychle promrzl i s tvým kožichem a rychleji jsi se přesunul k místní krčmě. Název na štítu se ti ve tmě přečíst nepodařilo, ale ten si můžeš vždycky přečíst za dne, nebo se na něj zeptat krčmáře. Rychle jsi otevřel dveře a taktéž rychle zapadl dovnitř a zabouchl je za sebou. Stejně jako v pobočce mágů a ve městě, ani tady nikdo není. Díky prázdnu se tu ale utvořila příjemná atmosféra přívětivého domova. V krbu praská oheň a slabě osvětluje celou velkou místnost. Je tu několik bytelných stolů s lavicemi pro hosty a jeden pult, který bude zároveň i barem. Za pultem jsou dveře, nejspíš vedoucí do kuchyně a bytu krčmáře. Na jedné straně od pultu stoupají schody, které jistě vedou k pokojům pro hosty. Na pultu sis také všiml záblesku mihotajícího ohně na nějakém bronzovém přístroji, nejspíše se jedná o upozornění majitele, že si někdo chce něco objednat.

Matthew:
Kamínek jsi našel dost rychle, jelikož ještě neměl čas být zasněžen nebo odkopnut někam pryč. Schoval sis ho znovu k sobě a počal sledovat probíhající zápas na život a na smrt. Nejprve se zdálo, že rytíř dokázal nevýhodu obrátit ve výhodu. Když nestvůra zaútočila, tak dýkou lehce odsunul bodavý útok a čepelí sjel až k prstům protivníka. Čepel odloupla kousek ledu, ale samotnou ruku nepoškodila. Nestvůra nečekala na další možné útoky ze strany rytíře a hned ho přetáhla druhou volnou rukou, což rytíře dobrý kus odhodilo. Stále pln odhodlání se rytíř zvedl na nohy a znovu vyrazil vpřed, nestvůra se bleskurychle napřáhla mečem a ještě v rytířově běhu udělala plošný sečný útok, ktěrý skončil tím, že rytíř naběhl plnou rychlostí na silný mířený řez v oblasti břicha. Rytířovou smrtí přepůlením to však neskončilo díky ledové vrstvě na meči, která meč otupovala a vůbec celého jeho zrezivělému stavu. Rytíře to odhodilo se silně promáčknutým pancířem a vyrazilo mu to dýku z ruky. Rytíř sebou plácl o zem, ale neměl moc času na zotavení, protože bestie pokračovala s rozmachem, který měl rozmáčknout přilbu i s vnitřkem o zem. Ještě však na tebe zpod přilby při tvém bučení stihl zakřičet. "Nechceš mi spíš u všech bohů pomoct?!" A udělal několik obratů v pokusu vyhnout se meči. Rána o zem byla tak silná, že i přes sníh se rozlomila ledová vrstva a na některých místech i z meče opadla. Tvůj favorit se najednou zvedl s úmyslem utéct pryč jen aby byl odhozen menší tlakovou vlnou. Bestie najednou ohnivě explodovala a ta stejná exploze odhodila rytíře o metr dál. Rytíř, nyní ležící na břichu, se pomalu otočil se zařinčením zbroje na záda a rozhodil ruce. Jen tak si tam bezvládně ležel a skoro by to vypadalo, že už není mezi živými, kdyby se občas od jeho přilby nezvedl obláček páry ve studeném vzduchu nebo by nebyly slyšet jeho hluboké nádechy.