#1216
Adrian_S:
Spíš neurčitou dobu v jeskyni, někde na neznámém místě a zdá se ti podivuhodný sen ... Obličeje se stáčí přímo za tebou. Poodcházíš kousek vpravo, ale i přes to tě hlavy sledují a nespouštějí z očí. Přicházíš ještě blíže k nim, stromy v okolí se začínají rozpadat v prach, který je rozfoukáván tebou necítěným větrem po okolí. Hebký chladivý barevný mech se mění v sypký pálivý a bezbarvý písek. Okolí se pomalu mění ve vyprahlou písečnou pustinu s tak vysokými dunami, že ani moc daleko nedohlédneš. I přes to je tu stále šero, jako předtím v lese ... Už se dostáváš skoro k tobě známé trojici ... zvedáš ruku s úmyslem dotknout se sama sebe, ale matka své dítě brání, odvrací se náhle a chrání ho vlastním tělem ...
Aurelius:
Rozhlédl jsi se nejprve po oknech a s nimi spjatému spolehlivému ukazateli dne, tato místnost však bohužel žádná okna nemá. Hodiny v jakékoliv podobě jsi také nikde nespatřil, tak jsi se na to ještě pozeptal mága, který s úsměvem zvedl ruku a udělal krátké gesto zakončené zeleným zablesknutím. Odněkud zpoza květináčů s exotickými rostlinami se vzpružilo několik silných zelených lián, které se spletly do jakýchsi zajímavých přesýpacích hodin se skleněnou baňkou a nafialovělým pískem uvnitř. Arcaidias to jen krátce netečně zkomentoval. "Je to jednoduché kouzlo, které je mnohem spolehlivější než člověk a také to dobře zapadá do zahrady. Je něco okolo dvou hodin do úsvitu ..." (tak přibližně 4 až 5 hodin ráno) Jen co to dořekl, tak se liány zase poslušně stáhly zpět. "Nemáte zač ..." Odpověděl a pak ještě dodal. "Mimochodem, když nad tím tak přemýšlím ... až se budete chtít vydat na druhou stranu, tak prostě dejte strážci teleportu tuhle minci, už bude vědět ... je to jednoduší pro všechny." vzpomněl si a předal ti měděnou minci s několika runami. "Taktéž doufám v úspěchy obou našich věcí, ať už nalezení vašich přátel, či toho nebezpečného jedince, sbohem." Nakonec pronesl a ukončil rozhovor. Nejprve ukázal na jednu cestu skrz květiny, poté si znovu sedl a vzal si do ruky úzkou skleněnou lahvičku s několika semínky, přičemž je začal nějakými kouzly prozkoumávat a očarovávat.
Tondulín:
Odkryl jsi se a ještě ve skoku nepřátelského trpaslíka probodl, ihned jsi se zase skryl za štítem. Druhý útočník zrychlil s pokusem tě oběhnout, když mu do oka vlétla úzká blištivá dýka a při sprintu ho zabila a povalila na zem. Po obou stranách se u tebe objevili rytíři se štíty a utvořili rychlou štítovou hradbu. Hned za štítonoši se k tobě přihrnuli ostatní rytíři v čele s Ornillem a Vrabčákem. "Zdravíčko!" křikla na tebe Vrabčák a schovala se za hradbu, protože se odněkud z nepřátelské strany vynořil kámen, který zasáhl zrovna tvůj štít. Štítová hradba nakonec moc dlouho nevydržela, jen co nepřátelský žoldácký diplomat zařval "Na ně!" tak se rozeběhli i řadoví rytíři a pustili se do boje se žoldáky a trpasličími zrádci. Vrabčák moc dlouho neotálela a jen co na tebe mrkla, se taktéž rozeběhla za ostatními. Zatím jsou nepřátelé ve slabé početní převaze, dva diplomaté, trpaslík a člověk, jakožto lídrové v těžkých zbrojích spolu s doprovodem zbývajících tří trpaslíků v lehkých zbrojích a šesti žoldnéřů v kroužkových a plátových zbrojích. Vás je také poměrně dost, když se nezapočtou Vrabčák, Ornill a ty tak je tu na vaší straně jeden bojový mág, tři štítnoši a dva další rytíři s dvojruční sekyrou a lukem. Nepřátelští lídrové se drží v zadu a nechávají bojovat svoje pěšáky, zatímco Ornill a Vrabčák se vrhli hned po rytířích se štítech do bitevní vřavy.