#1209
Adrian_S:
Spíš v jeskyni někde na neznámém místě a zdá se ti zajímavý sen ... Poslední události ti moc ke klidnému spaní nepřidaly, ale i přes to jsi začal mít sen. Procitl jsi uprostřed mírného jehličnatého lesa se sluncem nad hlavou a vonícím jehličím pod nohama. Zvedáš se a pozoruješ nedaleko několik tobě dost povědomých lidí. Vidíš postaršího muže a ženu, hrající si s malým dítětem. Hned jsi v nich všech poznal xarasiany ...
Aurelius:
Poté co jsi poděkoval, ti Arcaidias mírně pokynul a začal se soustředit na tvé povídání. Při řeči o Eruwien měl stálou bezvýraznou kamennou tvář, ale jen co jsi zmínil nemrtvého mága, tak se probudil a zaměřil se se zaujetím svým okem na šátku přímo na tebe.
"Jméno si asi nepamatujete že? Myslím že to je on, ten co seho potřebujeme zbavit ... hmmm ... Je to nemrtvý takže se ho zbavíme každopádně. Ptát se jestli nevíte kde se nachází je asi zbytečný, když neznáte ani polohu členů vaší skupiny. Každopádně, pokud se již na nic ptát nechcete, ale raději si ještě vzpomeňte pokud se na něco optat nepotřebujete, kdo ví jestli najdete další stejně ochotnou osobu zodpovídat vaše otázky ..." Řekl a pomalu se začal zvedat.
"Jestli je to vše, tak půjdu domluvit ten váš teleport a hlavně se spojit s naším nejvyšším mágem." Domluvil. Po napití se vína jsi se cítil více uvolněněji a unaveněji, alkohol ve víně ti začal podporovat tvojí únavu a i když jsi se napil jen trošku, tak je to znát. Mimo to je ale víno opravdu delikátní, ani ve své domovině jsi snad lepší neokusil.
Badwolf:
Světelný kotouč tě začal vytahovat z nekonečna a pohltil tě v oslnivém tanci barev světla a ohně. Poslední záblesky bílého světla se náhle proměnily v oražové žhnoucí plameny a ty jsi znovu pocítil silnou bolest, jako by se ti někdo snažil sesmažil kůži. Během kraťoučké chvilky bolest nejen přestala, ale začal jsi mít cit ve všech končetinách. Tvoje oči se pomalu přivykly okolí a mlha s rozmazaným okolím se ti postupně zaostřovala a ztmavovala z odstínů ohně do temnějších barev. Nečekal jsi že se ztmaví až na takovou hranici, že se okolí ponořilo do tmy a jako jediný slabý zdroj světla se ukázala ona teleportační runa, která ještě stále slabě doutná. Podařilo se ti úspěšně se odteleportovat na neznámé místo do skoro naprosté tmy a uniknout tak banditům dychtícím po zisku. Rozkoukal jsi se po okolí a všiml si, že je okolo tebe a runy velký ohořelý kráter. Druhé zjištění už tak zajímavé nebylo, hned za okrajem kráteru se totiž zdvihá po všech stranách okolo půlmetrová vrstva sněhu, místy zvrchu zledovatělá po tvé teleportaci ... dále již tvoje zorné možnosti v téhle tmě nesahají. Hned sis kvůli tomu uvědomil i nízkou okolní teplotu a chlad, který se ti nepříjemně rychle vkradl pod tvoje slabé potrhané roucho a děravých bot. Tím ses ale i ujistil, že se teleportace stoprocentně zdařila a jsi v pořádku. Pokud jsi venku a nevidíš na obloze hvězdy nebo měsíc, tak jsi sice nejspíš kvůli mrakům přišel o jejich slaboučké světlo, ale na druhou stranu zase není taková zima, která by tu nejspíše panovala. V mihotavém světýlku runy se v jednu chvíli mihl obrys podobný stromu přímo před tebou, to by mohlo znamenat, že je poblíž les.
Tondulín:
Vytáhl jsi svůj majestátní královský štít a zaujal s ním silný obranný postoj. Všichni se otočili směrem k tobě s tasenými zbraněmi a vražednými pohledy, ale pouze trpasličí vyjednávač s kladivem okamžitě zaútočil. S nečekaně rychlým vražedným obloukem tě udeřil přímo doprostřed štítu s takovou silou, až do stran odlétly jiskry. Byla to taková rána, že ti začalo strašně brnět v ruce a dokonce se i tvrdý královský štít trochu prohl. Naštěstí se ti kromě menší necitlivosti v ruce nic víc nestalo, trpaslíka to od dalšího útoku odradilo, nejspíš čekal ve větší škody a stál se za ostatní. Další nepřátelští trpaslíci rychle využili příležitosti a dva z nich ozbrojeni dýkami vyrazili přímo naproti tobě. Ty, skryt za štítem, jsi jejich počínání viděl a hned ti je jasné, že jeden tě chce oběhnout a bodnout do zad. První ti však moc času na rozmyšlenou nedal, jelikož na tebe velice rychle sprintem naběhl a ještě kus před tebou nečekaně vyskočil s úmyslem doskočit na štít a povalit tě, či alespoň odvést pozornost od druhého útočníka.
Matthew:
Vzal jsi kamínek a pln odhodlání jsi ho mrštil na stojící nestvůru. Kamínek se odrazil a ozval se stejný zvuk cinknutí o led jako u předchozího zoufalého činu. Něco tomu všemu ale chybělo, protože nenastal onen mocný rudý výbuch, který ti předtím tak výborně zachránil život. Kamínek z odrazu spadl k tvým nohám a trošku se zabořil do chladné sněhové pokrývky. Ledový obr si toho tvého hodu ani nevšiml a narovnal se do předchozí útočné polohy, připraven bojovat a chladnokrevně zabíjet. Svojí příležitost jsi tedy propásl a bestie se rozhodla pokračovat v honbě za ukončení tvého života a nasycení se tvým masem. V tu dobu ale rytíř ze zad blízké bestie seskočil, jelikož jí tak rozsekal hlavu, že sama od sebe padala k zemi. Na konci skoku udělal efektivní kotrmelec a vyběhl k tvému nepříteli. Bohužel je ještě moc daleko, aby mohl nějak efektivně zaútočit a odvést pozornost, takže zatím stále závisí tvůj osud na tobě samém.
Arthis:
Neaktivita: Už jsi byl skoro rozhodnutý odejít k Mluvčímu a pro vybavení, ale na poslední chvíli tě navštívil jeden z tvých starých a dobrých přátel, který tě vytrhl z příprav a zatáhl do jedné ze zdejších hospod. Po dlouhé rozpravě a popíjení několika alkoholických nápojů, jsi se rozhodl, že příteli nejprve pomůžeš s jeho ubytováním ve městě než vyrazíš na dlouhé a možná poslední cesty po světě. Tak jsi se upsal k pomáhání na stavbě domu a odložil svoje cesty na neurčito ...
Pokud budeš někdy v budoucnu chtít pokračovat ve hře, tak mi stačí jednoduše napsat soukromou zprávu.