---

→ Tah 245.


Adrian_S
„Mirabelle se vrátí. Neboj.“ usmál se Globullus, „Já z jejího nečekaného dočasného odchodu také radost nemám.“ povzdech si, „Doufal jsem, že si k sobě vezme Seranu a pomůže jí se začátky při vyučování magie Obnovy, předá jí nějaké znalosti a zase tu budeme mít dva kvalitní profesory. Jenže teď to všechno bude sama. Jannusová je tu dnes poprvé a nemám zdání co od ní čekat.“ podíval se na jeden z podstavců, „Ale co se dá dělat.“ pokrčil rameny.

„Arcimága s tím neotravuj. Až se vrátíš zastav se u mě v kabinetu. Měl bych tam jeden mít, protože jak víš Dro'Barri skočil a někde tam ještě jeho klíč mít budu.“ řekl následně, „Arcimága s takovými maličkostmi vůbec neobtěžuj.“

„Já tě teleportuji přímo.“ odvětil ti po tvé otázce, „Až se budeš chtít vrátit budeš muset požádat někoho z Vysokoskalí, ale to snad nebude problém.“ odmlčel se, „Pevné teleporty zůstávají stálé, stále propojují dva body mezi sebou a jsou průchozí dokud není krystal vybit nebo jeden z bodů přerušen. Taková teleportace nestojí teleportujícího žádnou magickou energii. Zatímco teleportace, kterou teď podstoupíme není omezená dvěma body, ale zároveň není stálá a není průchozí oběma směry. Funguje pouze jednorázově a vezme si značnou část magické energie teleportujícího. Tebe to nebude stát žádné úsilí. Právě proto mám tuhle magickou hůl.“ poukázal na svoji hůl. Jakmile jsi se chytl magické hole, Globullus provedl teleportační kouzlo. Oslnilo tě modré světlo a přimělo tě zavřít oči.

Jakmile pominulo ucítil jsi změnu terénu pod svými nohami, zaslechl hlahol lidí. Otevřel jsi oči. Před tebou stála budova Daggerfallského cechu, dveře byly dokořán a před budovou bylo několik stánků jež provozovali zdejší studenti k oslavám svátku, který byl na Univerzitě v Cyrodiilu pozastaven činy Legie. Stále jsi se držel Globullovi magické hole, stál vedle tebe.
„No... Už jsem tu.“ pronesl s úsměvem, „Nebudu tolik spěchat. Byla by škoda neprohlédnout si výrobky mladých talentovaných noviců a novicek.“ dodal během rozhlížení.


Sarako
Zbrojnoš mlčel, vstřebával vše co jsi mu řekl. Poté se narovnal a zmizel z cimbuří. Thera jen pokrčila rameny. Netrvalo dlouho a brána se začala otevírat, pouze však polovina. Jako první jsi spatřil trojici zbrojnošů v barvách Anvilského hrabství. Měli otevřené přilby, dva z nich byli ozbrojeni halapartnou a poslední z nich pouze mečem. Přes rameno měl přehozený toulec s lukem.

„Doslechli jsme se o vašem příjezdu... Něco málo.“ prohodil jeden ze zbrojnošů, „Hraběnka vás, ale nejspíš nepřijme. Je příliš pozdě.“ pokračoval a pokynul vám, aby jste vstoupili, „Bývá dosti podrážděný když ji vytahujeme z postele kvůli zbytečnostem, které mohou počkat do rána.“

Vešli jste dovnitř. Ani jeden ze zbrojnošů neprokázal žádnou úctu tvé paní. Ani ne kvůli své hrdosti, ale spíše kvůli své neznalosti Morrowindské hierarchie a zvyků. Jakmile jste vešli na nádvoří hradu, zbrojnoš přikázal bránu zavřít. Oba halapartníci zůstali stát u brány.
„Situace ve městě není nejlepší, proto je město uzavřeno a hrad jakbysmet.“ začal vysvětlovat, „Následujte mě prosím do hradu. Pokusím se vám domluvit schůzku, alespoň z komořím. Ten by vás mohl přijmout v těchto nočních hodinách.“

Neušla ti přítomnost legionářů na nádvoří. Byla zde dvojice menších stanů, všechny patřily podle symbolům Osmé legii. Naproti nim se rozprostíral větší stan u něhož seděla trojice mužů v kožených kazajkách a ocelových kalhotách s botami, které už na první pohled vypadaly na precizní práci. Štít ležící u vstupu do stanu symbolizoval členství v nějakém cechu rytířů. U toho stanu seděli i dva legionáři, kteří společně s rytíři hráli kostky a popíjeli alkohol. Přesto však celá jejich zábava probíhala za klidných podmínek. Nikdo neřval, nenadával ani smích nebyl příliš hlasitý.


Tondulín
„Snažím se zjistit tvůj vkus. Nic víc.“ usmála se Belwen, „Klidně můžeš navrhnout nějaké jiné téma. Jestli se ti tohle nelíbí.“ dodala a přiložila do ohně, „Láska mezi mistrem a učedníkem?“ usmála se, „Tohle už jsem jednou slyšela. Na rozdíl od tebe v tom ta dotyčná zůstala doposud. Ty máš alespoň nějakou motivaci zahnat tyhle myšlenky a myslet na tu svoji... Mirabelle jsi říkal?“ zeptala se, „To je bretonské jméno. Slyšela jsem, že bretonky a celkově bretonci jako rasa mají velmi vytříbený vkus k módě, skvělou kuchyni.“ pokračovala zamyšleně, „Až tenhle chaos jednou skončí ráda bych se do Vysokoskalí vydala. Chtěla bych poznat jejich kulturu, ochutnat kuchyni a také si koupit nějaké jejich šaty.“