---

→ Tah 239.


Adrian_S
„Nemusím.“ usmála se, „Vím o jaké kouzla jde. Je tu použito kouzlo na rozšíření rozměrů asi jedno z nejkomplikovanějších a nejtěžších... Kdyby tu nebylo... No těžko se to představuje, ale Sybilla říkávala, že bez toho kouzla by tu byla jen úzká chodba směřující do dvou soukromých pokojů a nic víc. Tyhle skříně by se sem nevešly, ani stolky ani nic jiného.“ dovysvětlila, „A pak je zde použito ještě několik slabších nevýznamných kouzel, které nestojí za řeč.“

„Říkal.“ přikývla a stále se držela u své židle, „Ale teleportaci nezakázali. Krom toho není úplně jasné jestli nás legionáři opravdu nepustí ven a budou nás tu držet v izolaci. Když se to nezkusí nezjistíme to.“ na chvilku se odmlčela, „Akorát teleportační kouzla...“ lehce se pousmála, „Nejsou zrovna mojí silnou stránkou. Budu muset doufat, že nepřistanu někde na střeše... Nebo přímo do vody. Takže trošku doufám, že budou legionáři hodní a pustí mě.“ přiznala nakonec.

„Pokusím se nějakého sehnat a poslat ho sem. Nebo můžete zkusit Mirabelle... Myslím, že mi během včerejší noční konverzace naznačila, že má na starosti rozesílání soukromích dopisů... Ale nevím. Třeba jsem ji špatně pochopila.“ pokrčila rameny, „Ale jestli chcete kurýra seženu vám ho.“


Sarako
Odvedl jsi Theru do jedné z vedlejších uliček. Vytáhl vah s krví a podal jej Dunmerce. Pomaličku se napila krve, bylo na ní znát, že zjevně zvířecí krev není tak lahodná jako krev lidská. Když se napila do sytosti, vrátila ti vak, otřela ústa. Schoval jsi vak s krví, zkontroloval kápě a při této příležitosti jsi jí věnoval dlouhý polibek, kterému se nijak nebránila. Chytla tě za ruku a chvilku jste si vyměňovali pohled.
„Pevně se mě drž a mysli na nějaké místo v Anvilu. Já jsem tam nikdy nebyla, proto se snaž, aby tvá vzpomínka byla silná a teleportace dopadla dobře. Připraven?“


Tondulín
„Možná má náměsíčnost nebo mluvení ze spaní.“ zasmála se Belwen sedící na kameni, „Alespoň to tvrdila Carwuša... Když jsme spolu tábořily a připravovaly se na splnění našeho úkolu.“ podívala se do ohně, „Tak se nediv... Kdyby k tomu náhodou večer došlo.“