Stíny halí mysl moji,
zlé síly ku mně stále brojí.
Minulost se ke mně vrací
a zítřky se v mlhách ztrácí.
K čemu stálé to trápení,
což stvořeni jsme k soužení?
Mysl klidnou rád bych opět měl,
na vše zlé vbrzku zapomněl.
Cožpak možné je to v tomto světě?
Možná v jiném pro mne kvítí kvete.
Však zde čeká jen zmar a chlad,
ach, jak zmizel bych rád!