---

Kapitola 4: Orel

Elewin přešel přes jakýsi kopeček a uviděl před sebou velvyslanectví v celé kráse. Nebylo postaveno právě tady pro nic za nic. Bylo v jakémsi údolí, kterému kopce kolem něj tvořili štít před očima, které neměly spatřit tyto budovy. Ale zřejmě to nebylo jen kvůli tomu, nýbrž kvůli malebnému okolí. Horské štíty se tyčily za věžemi velvyslanectví. Okolní lesy byly plné zvěře a výhled na jezero byl překrásný. Měl pocit, že zahlédl i jeskyni, která...Náhle zazněl jakýsi zvuk z ohromné dálky takže se tento zvuk odrážel ze všech stran jen v malých náznacích. Všude bylo světlo, přece jenom se schylovalo k polednímu, a tak mohl elf použít dalekozření. Podíval se směrem, kterým si myslel, že ten zvuk přišel. Ale protože se odrážel ze všech stran bylo to složité, a musel se rozhlédnout dokola. Nevýhodou tohoto kouzla bylo, že při schopnostech Přízraku se zaměřil pouze na určitý předmět. Takže viděl horské štíty stále stejně velké, ale viděl kolem nich kroužit orli. Zdálo se mu jako by každý orel měl jinou barvu, ale to byl zřejmě jen klam kouzla. Viděl jak jeden z orlů se snáší k zemi a bere cosi do pařátů, zřejmě nějaké malé zvíře a znovu vzlétá. Elewin nad tím máchl rukou a vyrazil k cíli své cesty.

Kapitola 5: Velvyslanectví

Altmer přicházel k bráně, jako by nic. Většina stráží ho znala a bez rozmyslu pouštěla, ale toto vypadalo na dva nováčky, protože Elewina zastavili. ,,Kdo jsi elfe?" zeptal se jeden z nich a namířil na Přízraka meč. ,,Já jsem jeden z vás, z Thalmoru, hodnosti Velitel-Elitní voják" doufal, že to odradí ty dva hňupy aby se ho dál na něco vyptávali. Ale to se spletl, neboť se tentokrát ptal druhý: ,,Takže znáš naše hodnosti, ale nemáš na sobě uniformu. Takže máš určitě znak nebo něco podobného abychom tě poznali." Elewin z toulce vytáhl šíp, jehož pera na konci vždy barvil na černo, protože neměl jiný znak, protože se Thalmor bál, aby nebyl s jeho vraždami spojován, protože jich nebylo málo. ,,Tohle je můj znak"řekl a podal jim šíp. ,,To ti tak věřim" ,zavrčel voják ironicky, ,,pustíme tě k velvyslankyni pokud to žádáš, ta si s tebou kdyžtak poradí, ale nejdřív se trochu pobavíme, protože už dlouho jsem nešermoval s někým z nás, elfů" s těmito slovy se oba elfové vrhli na Elewina. S připravenými meči, což znamenalo útok na nadřízeného. Za to byl trest smrti pro oba. Elewin vytáhl meč a odklonil útok prvního ze strážných, zatímco útoku druhého se vyhnul. V tu chvíli byl za zády jednoho z nich, a tak ho praštil jílcem do týlu. Elf se svalil na zem. Druhý sebou trhnul jako by praštil i jej a neopatrně se po Přízraku vrhnul. Ale s takovým šermířem se rovnat nemohl. Přízrak odrazil útok strážného a udělal mu to samé, co jeho příteli před chvílí. Oba nechal ležel a prošel bránou. V tu chvíli se mu zatmělo před očima a....