Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 1 host(ů)
 Tisk diskuze
Hrozba III.
Adrian_S
Do ruky si připravím kouzlo "odhal život" (pokud ho znám) a zakouzlím ho. Mlčky si budu přemítat, kvůli čemu jsem sem vlastně přišel, co mám hledat. Jakmile dokončím kouzlo (budu ho držet tak cca 10 vteřin), do ruky si připravím "omrzliny".

Nebudu se nijak vyjadřovat k jejich domněnkám.

"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Aurelius
→ Tah 1147

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Dobře...“ řekla smutně Mirabelle a nadále ztrápeně seděla sama u stolu. Opustil jsi dům a zamířil rovnou k Chorrolskému hradu. Stráže ti nijak nekladli odpor, každý tě nechal projít a tak si brzo vstoupil do sídla a mířil rovnou do trůnního sálu. Krom dvou služebných, které uklízely a dvou stráží hlídající síň si nikoho nepotkal. Vyšel si schodiště a zamířil k Anniným dveřím.

Zaklepal si na dveře komnaty dvorní čarodějky a vyčkával. Už zpoza dveří si slyšel hlasy. Anna nejspíš nebyla uvnitř sama.
„Dále!“ ozval se náhle její hlas přestože hlasy i nadále pokračovaly v rozhovoru. Neotálel jsi a na po vyzvání vešel dovnitř. Krátce poté co si zavřel za sebou dveře se k tobě přihrnulo černé koťátko a začalo se ti plést pod nohy ve snaze upoutat tvoji pozornost.

V komnatě bylo o trochu víc poklizeno, ale i tak se změna celé komnaty vyhnula nějaké dramatické proměně. Anna postávala u jednoho z aparátů a v ruce držela vzorky zeminy. Ukazovala je jiné čarodějce, která byla vedle ní zhmotněna skrze nějakou magickou projekci. Obě čarodějky působily dost rozesmátě. Možná až do rušení řešily něco úplně jiného.
„Prostě... Stačí týden pravidelně polévat zeminu směsí, která se vyrobí podle návodu co jsem ti nadiktovala. A bude po problému. Ale prosím udržuj tajemství směsi v tajnosti. Je součástí mého dlouhodobého výzkumu a nerada bych o něj přišla.“ zněla slova čarodějky z projekce, její hlas byl značně poznamenán projekcí. Oproti Anně byla o malinko vyšší, měla dlouhé vlasy a na sobě oděv s hlubokým výstřihem a dlouhou sukní (graf. vzhled - zde). Aparát skrze nějž byla tvořena projekce čarodějky se skládal z jednoho velkého do kulata pečlivě opracovaného magického krystalu kolem něhož byly v různé vzdálenosti umístěny sklíčka. Se vším bylo pravděpodobně možné nějakým způsobem otáček, upravovat a štelovat. Marně se snažíš rozpomenout jestli něco takového měla Anna v komnatě již předtím nebo se jedná o její vybavení, které si přivezla z Vysokoskalí.

Anna se pohledem informovala o tom kdo vstoupil, když spatřila tebe letmo se pousmála. „Děkuji. Jess.“ poděkovala své kolegyni, když k ní upnula opět zrak. „Osobně směs namíchám a návod cos mi nadiktovala a já si ho zapsala zničím.“
„Jasně. Není zač, ráda jsem pomohla.“ zareagovala žena a překřížila ruce na hrudi, „Hlavně v Chorrolu nesetrvávej moc dlouho. Mistr Leobert neskrývaně touží po tvém místě v cechu... a obě moc dobře víme, že jeho patolízalské chování mu ho nejspíš brzy vynese.“
„Vynasnažím se.“ přikývla s úsměvem Anna, „Očekávám, že úřad předám Světlaně v brzké době, ale pak mám ještě nějaké povinnosti, které jsem nestihla naplnit... Ještě se mi to tu protáhne.“
„Dobře. Jestli je vše tak už půjdu. Musím se zúčastnit jednání ve Wayrestu. Velitelka Rolstonová si vyžádala moji přítomnost. Vůbec netuším co po mně chce, ale předpokládám, že to nebude nic banálního, když za mnou hnala posla tak urgentně.“ pokračovala. „Náhodou nevíš jestli tam nebude Elbert?“
„Elbert tam určitě nebude.“ odpověděla jí okamžitě Anna, „Ale proč se ptáš zrovna na něj?“ přimhouřila oči nechápavě neboť jí nejspíš unikala jediná souvislost proč by se Jess mohla zajímat o jejího staršího bratra.
„Chytla jsem se s jeho ženou. Ta nafintěná husa po mně něco chtěla a vůbec nechápala, že to prostě nejde. Vůbec jí to nešlo vysvětlit. Tak začala vřeštit, nakonec se nafoukla a něco zablekotala, že mi to Elbert vytmaví a odešla.“ pokrčila rameny Jess, „Takový typický den, když je Nortpoint pod jejím vedením.“
„Joo...“ hlesla Anna, „To mi vůbec nechybí. “
„No nic... Nebudu tě zdržovat, když si někdo žádá tvoji pozornost. Každopádně jsem tě opět ráda viděla a slyšela. Těším se na brzké setkání a pozdravuj Belíška. Měj se.“ rozloučila se.
„Vyřídím. Já též.“ zamávala jí Anna a poté došlo k přerušení projekce. Anna odložila vzorky opatrně stranou a poté si otřela ruce do čistého hadru. „Občas si říkám...“ otočila se k tobě, „Jestli mám vůbec nějakou dobrou kamarádku, která nespala s mým mladším bráchou.“ dodala zamyšleně, „Ale asi nemám.“ přiznala a vrátila hadr zpět na místo, „Tak? Čemupak vděčím za tvoji návštěvu? Aedane?“ pohlédla na tebe s úsměvem.

Připomněl si jí účel své návštěvy.

„Jo... Ano. Samozřejmě.“ reagovala a zakývala hlavou, „Vzorky.“ ohlédla se zpět po vzorcích zeminy, „Není to nic vážného.“ reagovala poté, „Budeme zeminu nějaký čas polívat speciální směsí a úrodnost by se měla vrátit do normálu.“ řekla a podívala se opět na tebe, „Konzultovala jsem to s kamarádkou, která se v tohle problematice vyzná líp. Poradila mi směs, kterou v průběhu zítřka připravím a začneme s 'léčbou'. Ale to jsi myslím slyšel na vlastní uši.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Vyvolal jsi kouzlo pro odhalení života, snažil ses ho vytvořit tak, abys pokud možno co nejlépe dokázal izolovat živé v ostatních patrech. Velmi malé živé cíle ve tvém okolí kouzlo nakonec neodhalilo. Odhalilo několik větších pavouků po tvé pravici i levici (v rychlosti jsi napočítal dvanáct pavouku na tvé levici a zhruba čtrnáct po tvé pravici). Měli od vás poměrně velký odstup a nezdálo se, že by směs jejich pohybu směřoval k vám. Pohyb spíše kopíroval směr pavoučí uličkou, která pro vás nyní byla blokována regály.

„Podlezu to. Kryj mě.“ řekl Draven Ralyně, která jen kývla. Draven opatrně začal lézt pod regálem na druhou stranu. Ralyna Dravena kryla. Renard mezitím opakovaně likvidoval malé pavouky, které v řadě za sebou lezli vedle vašich nohou.

Poté co si přerušil kouzlo odhalení života, připravil sis kouzlo omrzliny a vyčkával co se bude dít dál. Draven mezitím podlezl pod regálem na druhou stranu. Bylo slyšet jeho nadávání.
„Je tu nějakej humus.“ zvolal poté, „Ale jinak se to dá přelézt. Bacha na pár lepkavých pavučin, abyste se zbytečně nepřilepili.“
„Renarde běž.“ vybídla ho Ralyna.
„Klidně běž ty. Já tu s mágy počkám a půjdu jako poslední.“ řekl Renard.
„Ne. Běž ty. Já počkám s mágy.“ n namítla důrazně Ralyna.
„Počkáme oba...“ nenechal se odbýt Renard a pokynul tobě a Arilenovi, aby jste šli před nimi.

„Slyšeli jste to?“ zeptala se náhle Ralyna.
„Můj sluch už není to co býval.“ přiznal Arilen a rozhlédl se taktéž.
Také ti v jeden moment přišlo, že se zvuk cupitajících nožiček pavouků po všech stranách změnil a nyní mezi ním bylo slyšet i cosi připomínající zvuk pohybu nožiček obalených kamenem.

„Myslím, že už jen kousek a budeme v hnízdě.“ zvolal Draven, „Tak polezte.“ vybídl vás znovu z druhé strany. „Ať nemarníme čas.“
„Běžte!“ rozkázala ti Ralyna, „Renarde sleduj záda.“
„Lez první. Polezeš rychleji.“ doporučil ti Arilen.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 12.06.2022 17:00
 
Adrian_S
Podotknu, "Mám obavu, že očarování vyprchá z našich zbraní. Jaká škoda..." pustím se do lezení. Až vylezu na opačné straně, rozhlédnu se pořádně kolem sebe a ještě v rychlosti vyčaruji další "mágovu svíci", pak přehodím na "omrzliny".


"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Tondulin
"Belíška, to jako vážně? Hlavně aby se o téhle jeho historii nedozvěděla hraběnka." Zasměju se a ladným krokem obejdu Annu a začnu si prohlížet její nový aparát. Dotknu se hlavního krystalu aparátu a pronesu. "Bystrý chlapec, stvořen z embrya - volám Belia Arteria." Načež odstoupím s očekáváním, že se spojím se svým kamarádem.

Když se nic nestane jen se se zklamaným výrazem kouknu zpět na Annu. "Čekal jsem, že stačí stvořit nějaký jednoduchý rým a ukáže mi to podobiznu. Měli by tyhle mašinky ještě trochu vylepšit." Usměju se. "Takže kvůli tomu jsem se za tebou měl stavit?" Trochu překvapeně se zeptám. "Potřebuješ pár mých kluků, aby tam šli ten lektvar rozlévat?"

Upravil/a Tondulin dne 12.06.2022 23:44
 
Aurelius
→ Tah 1148

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Ano. Bylo by to pro ní šokující... asi celá ta Beliova minulost točící se kolem žen. Ona totiž strávila značnou část dospívání v chrámu.“ přikývla Anna bez váhání, „Ano... Belíšek. To bylo její. Vždycky mi lezl mráz po zádech, když to říkala. To je jí: 'Belíšku, hup do pelíšku.'“ poté propadla smíchu, „Osmičko to bylo strašný.“ zakryla si ústa a dále se smála zatímco ses kolem ní ladně prosmýkl a postavil se naproti aparátu. Dotkl ses krystalu a vyslovil své přání. Nic se, ale nestalo. Což si předpokládal.

„Obávám se, že takhle to úplně nefunguje.“ reagovala na tvoji snahu Anna, „Jednak musí mít ten s kým se chceš spojit něco podobného, ale také to vyžaduje určitý magický impulz, kterým se aparát aktivuje. Je to vlastně dost složité a komplikované zařízení.“ vysvětlila a stoupla si vedle tebe. „S Beliem tě nedokáži spojit, protože ten nic takového nemá a kdyby to nejspíš měl... určitě by to využil pro nějaké nemravnosti na dálku.“

„Ano. Ano. Kvůli těm vzorkům zeminy.“ kývla hlavou s menším zadrhnutím, „Zníš trošku zklamaně jako kdybys čekal, že z toho vyplyne něco mnohem horší na co nebude několika denní péče v podobě speciální směsi stačit?“ podívala se na tebe, „Chlapce potřebovat nebudu. Namíchám směs a doručím ji na místo... farmáři budou nejlépe vědět jak něco takového použít. Své chlapce si pošetři na nějaké důležitější mise.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Podlezl jsi pod regály. Cítil si jak se na tebe místy lepí kusy pavučin a též prchající pavouky o které si občas zavadil nebo je svým pohybem rozmáčkl. Když si dolezl až na konec, vstal si otřel si špinavé ruce. Vyvolal sis opět mágovu svíci. Světelný zdroj začal osvětlovat okolí. Pavučiny v této části byly už na první pohled pevnější a nejspíš i lepivější. Konec pavoučí uličky se však kvapem blížil a bylo skoro možné na něj díky zářivé kouli dohlédnout. Pozvedl si hlavu vzhůru a spatřil strop, který v této části začal růst do výšky. Ani předtím nebyl nejnižší, mnoho menších pavouků přes něj mohlo bez problémů přelézt a také tak činili.

„To bude ono.“ poznamenal Draven a nepolevoval v ostražitosti. Arilen začal prolézat. Lez pomaleji než ty a Draven, ale přesto postupoval rozhodně a bez váhání.

„Zatraceně!“ zvolal Renard a prudce švihl mečem, když se k němu ze stropu spustil jeden z pavouků. Byl rychlý a nestihl sis všimnout jestli nesl nějaké známky mutace. Přetnul mu pavučinu a pavouk dopadl k jeho nohám. Následný úder vedla i Ralyna, která pavouka efektivně usmrtila. Spustil se však další, který jí hodlal vpadnout do zad. Renard zavčasu zasáhl a švihem meče připravil protivníka o přední pár nohou.

„Začínají dorážet.“ konstatoval Draven a rozhlédl se. Kolem tebe a Dravena se shromáždila trojice větších pavouků. Dva na levé straně a jeden na pravé, blíže k Dravenovi. Trojice pavouků byla větší než se kterými se potýkal Renard a Ralyna na druhé straně. Tato trojice by svými rozměry předčila i loveckého psa. Shromáždili se za pavučinami a bylo více než jisté, že se je pokusí v blízké době přelézt, aby vás mohli ohrozit. Arilen už byl skoro na konci lezení.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
Stojíš vedle Flavia a Scipia nastoupený před rodinnou vilou. Vzhledem k návštěvě, která je očekávána sis na sebe oblékl své nejčistější a nejméně obnošené roucho z jehož je možné vyčíst tvoji specializaci a též mistrovský titul. Flavius se Scipiem jsou proměnu oblečeni do dražšího šlechtického oděvu.

„Ukloníme se mu?“ zeptal se Flavius Scipia, ale Scipio rozhodně zakroutil hlavou, že ne. „Dobře.“ kývl spokojeně a pohlédl vpřed, „Myslel jsem si to.“

Před brankou se již začala shromažďovat početná skupina rytířů ve zbrojích Shornhelmského království. Brzy na to začali vstupovat dovnitř a řadit se do dvojřad, aby vytvořili dokonalí špalír. Napočítal si jich celkem osm, čtyři na každé straně. Stáli od sebe s téměř totožnými rozestupy. Jako první vešel otevřenou branou další z rytířů. Udělal několik kroků vpřed a poté hlasitě pronesl: „Představuji vám sira Elberta Arteria, dědice Northpointského baronství, diplomata Chorrolského hrabství, vyslance Shornhelmského království, velitele Shornhelmských rytířů, velmistra Chorrolské kapituly rytířů, legáta Vysokoskalské legie a též hlava rodu Arteriů v provincii Cyrodiil.“

Se zazněním těchto slov vstoupil na váš pozemek mladší hnědovlasí bretonec (graf. vzhled - zde), vlasy měl upravené a oblečen byl do kvalitní lehčí zbroje s kyrysem na němž byl vyobrazen erb Shornhelmhského království. Měl plášť zbarvený do barev království a též přilbu s chocholkou, kterou držel pod ramenem. Jednou rukou držel rukojeť svého meče a pyšně kráčel vpřed. Rytíři postupně salutovali přiložením pěsti na hruď a pokynutím hlavy.

V patách mu byl poslední rytíř. Oblečený stejně jako ostatní do plné zbroje s plnou přilbou. Elbert téměř až k vám. Zastavil se dva metry od vás, neskrytě si vás měřil pohledem a působil dost nedůvěřivě. Flavius jen nervózně přešlápl a tiše polkl. Elbertovi oči v nastalém tichu nakonec spočinuly na Scipiovi.

„Scipio Vici, jsem hlava této rodiny.“ představil se stručně Scipio bez nutnosti nějakých sáhodlouhých vyjmenovávání titulů a hodností, které za svůj život obdržel. Učinil též krok vpřed, aby se přiblížil k Elbertovi a mohl mu podat ruku k potřesení. Když tak učinil Elbert přimhouřil zrak a nakonec Scipiovu ruku stiskl a potřásli si.
„Slyšel jsem o vás.“ kývl hlavou Elbert, „Býval jste velký bojovník a schopný stratég, který byl Císařem několikrát vyznamenán. Legendy o vás zjevně nelžou, alespoň ne o vašem vzhledu.“ zhodnotil Scipia Elbert.

„Flavius Vici, legát čtvrté legie.“ představil se poté Flavius a též vyšel vpřed. Též nabídl ruku k potřesení, ale Elbert vrhl na Flavia pohled ze kterého bylo hned patrné, že k podání ruky nedojde.
„Ano. Legáte. Představoval sem si vás jinak.“ přiznal Elbert s tónem nespokojenosti, „Až příliš z vás čpí fakt, že jste synem svého otce. To za vás se má provdat má sestřenice? V životě by mě nenapadlo, že se zamiluje do syna vraha svých rodičů. Neuvěřitelné.“ zakroutil hlavou, uchechtl se, „Ale to prozatím nechme.“ dodal a poté a pohlédl na tebe.

Flavius se nafoukl, ale pohlédl na Scipia, který mu taktně naznačil, aby Elbertovi narážky a připomínky raději přešel. Elbert nyní hleděl na tebe. Laurana a Serana jsou uvnitř, připravují jídelnu k přivedení hosta.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 16.06.2022 18:29
 
Adrian_S
Přikrčím se k Arilenovi a budu připraven použít omrzliny na jakéhokoli pavouka, co se ke mne a k Arilenovi dostane blíž. Zacílím se na jejich končetiny, aby zmrzly a případně po jedné povedené ráně se rozpadly. Až vyleze Arilen zpod knihovny, podotknu mu, aby se připravil na odražení stvůr.
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Tondulin
"Samozřejmě doufal jsem, že budeš potřebovat mojí pomoc, takhle jsi mě ani nemusela volat... Ale když už tu jsem." Usměju se a udělám krok směrem k Anně, jako kdybych jí chtěl obejmout, jen abych viděl její reakci, načež se jen usmeju a otočím se zpátky k zařízení.

"Ale když už tu jsem.... tak si musíme vystřelit z jednoho mýho kámoše... zkus ho tam vyvolat... není to vlastně kámoš, je to takovej podivnej maník, umí procházet mřížema, je to taková... magická entita... prosím, prosím Anno." Zkusím napodobit Uhlíkův prosebný kočičí pohled, aby mi Anna pomohla se spojit s Garminem.
 
Aurelius
→ Tah 1149

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Přiblížil ses k Anně. Zprvu na tvé nezvyklé přiblížení reagovala rozpačitě, očima rejdila všemi směry a možná i trochu znervózněla. To vše však opadlo v momentě kdy ses na ní jen usmál a zase si začal prohlížet její aparát.

„Ehm... Tohle... Já bych ráda.“ reagovala poté na tvá slova, „Ale asi to... nepůjde.“ dodala a poukázala na aprát, „Navázat spojení s někým novým je... je velmi těžké a já jsem v tomhle v podstatě začátečník. Jsem ráda když se mi povede stabilně spojit s Jess.“ pokračovala již jistějším hlasem, „Ale kdybys o to opravdu stál zkusila bych se zeptat Vivien je v tomhle mnohem zkušenější a určitě by ráda pomohla.“ koukla na tebe a usmála se. „Nebo bych si musela opravdu pořádně nastudovat literaturu a projít si kouzelné formule, nastavení a tak všechno kolem. Abych nic nepokazila.“

Jen Anna domluvila otevřely se dveře. Prakticky bez ohlášení a jediného zaklepání vešel Belius. Usmíval se od ucha a cestou si ještě cosi pobrukoval.
„Tududu-dudutudu-dudodu! Bam!“ komicky rozevřel ruce na koťáko, kterého přiběhlo stejným způsobem jako předtím tebe pozdravit. Beliovo rozevření rukou ho spíše vyděsilo a tak se zběsile vrhlo pod jeden ze stolů. Hrabě se jen zasmál od ucha k uchu. Anna koukla na Belia.
„Ha! Seš tu. Výborně.“ prohlásil Belius vzápětí spokojeně a došel až k vám.
„Občas bys mohl klepat. Co kdybych tu někoho měla?“ zakroutila hlavou Anna.
„Pff... Prosím tě. Je větší šance, že se Palagán zadusí ořechem než, že tu budeš dělat nějaké nemravnosti a ještě si u toho při své pečlivosti zapomeneš zamknout.“ odpověděl jí pohotově dobře naladěný Belius. Anna mezitím přešla na protější stranu a vzdálila se od tebe, zakroutila hlavou. „Není to? No výborně.“ zvolal směrem k tobě a aparátu. „Je to... to co si myslím?“ stoupl si vedle tebe, „Moment.“ řekl, „Podrž to Aedane.“ strčil ti do rukou smotaný a zapečetěný dopis z něhož byl cítit dámský parfém. Belius si odkašlal. „Belius volá domů. Taťko Klargu odpověz mi prosím!“ zvolal a poté vytvořil nějaké magické gesto a dotkl se krystalu podobně jako předtím.

Obdržel však stejnou reakci jako předtím ty. Nic se nestalo. Anna se jen uculovala.
„Vlastně klika.“ zasmál se Belius, když se otočil. „Představte si kdyby to koupil Rolstonce.“ potom se nad tím asi zamyslel, „To je tak strašně příšerná představa.“
„Ano. To je.“ dala mu za pravdu Anna.
„Ovšem. Tenhle aparát Aedane, ten má i jedno velmi...“
Anna si důležitě odkašlala. Belius na ní pohlédl.
„Neměl bys takhle náhodou truchlit?“ hleděla na něj přísně, „Místo toho se tu usmíváš, prozpěvuješ si a motáš se po hradu jak vítr v bedně.“ kroutila hlavou.
„Truchlil jsem a budu truchlit na rozloučení. To je jedna věc... potřebuji doprovod, šla bys prosím se mnou?“ podíval se na ni. Anna kývla hlavou bez váhání. „Super. Díky... a teď důvod mé radosti.“ pousmál se trpce, „Přišel mi dopis... Od Světlany.“
„A-aha.“ vydala ze sebe Anna, která čekala nějaký další dodatek, ale Belius se dramaticky odmlčel.
„No.“ usmál se Belius.
„A co v něm bylo, že seš takový rozjařený?“ položila otázku na kterou Belius nejspíš čekal.
„To právě nevím, neotevřel jsem ho, ale chápeš to? Napsala mi. Je z toho cítit její parfém. Hned jsem ho poznal.“ vysvětloval Belius s rozjařeným úsměvem. Anna na něj stále s trochu zaraženým výrazem hleděla.
„Co když v něm není nic pozitivního?“ promluvila opět.
„To by tam nenechávala rtěnku otištěnou, ne?“ protočil Belius oči. Anna jen koukla na tebe, ale v jejích očích byla spíš bezradnost. „Jenže... Já nevím co teď.“ povzdechl si Belius a přesunul se k jedné z židlí.
„Máš manželku.“ připomněla mu Anna.
„Právě.“ přikývl Belius, „Zprvu se mi to celé vycházelo, ale pak došlo k té neplánované svatbě a teď se mi to hroutí. Když sem totiž zval Světlanu jako dvorní čarodějku, říkal jsem si, že to s Anitou bude prostě jen čistě svazek z donucení a nic mezi námi nevznikne. Pro veřejnost budeme manželé a jinak bude volnost a hlavně, že to jak se říká... nezajiskří. Jenže... Anita se dost snaží a je přiznávám docela fajn... Jenže co já mám teď dělat?“ pohlédl střídavě na tebe a Annu.
Anna pokrčila rameny, „Víš Belie... To si musím rozhodnout sám.“ přistoupila k němu nakonec a položila mu ruku na rameno.
„No já vím... Ale víš jak je to strašně těžký?“ povzdechl si Belius a zdrceně pohlédl k zemi. Koťátko vylezlo z pod stolu a upřeně hledělo na Belia. „Vůči Světlaně chovám opravdu velké city, opravdu z celého svého srdce. To byla prostě láska co mě chytla za srdíčko. Něco co jsem zažil naposledy s...“ zarazil se a zamyslel. „To je jedno.“ mávl rukou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Přikrčil ses k Arilenovi. Trojice pavouků začala hbitě přelézat pavučiny a brzy pronikli až k vám. Draven po jediném protivníkovi z jeho strany vystartoval mečem už když slézal dolů. Vytrvale sekal po protivníkových nohách a snažil se ho co nejvíce ochromit.

Další dva mezitím přelezli pavučiny na tvé straně. Arilenovi zbývalo už několik posledních centimetrů, aby se dostal na okraj. Neotálel si a začal mrazit přední končetiny svých protivníků. Tvé kouzlo zabíralo efektivněji než Dravenovo sekání. Mrzly nejenom pavučiny po nichž pavouci lezli, ale též jejich nohy. Po chvilce sesílání zůstalo několik předních nohou nemilosrdně přimraženo k pavučině. Arilen vylezl. Jak jen mu to tělo umožňovalo postavil se na nohy a připravil se k boji. Draven mezitím přeťal několik končetin svému protivníkovi a následně ho zcela dorazil jedním rozhodným bodnutím. Pavouk dopadl do uličky a částečně zhoršil její průchodnost.

„Renarde! Lez dovnitř!“ zvolala Ralyna a přikázala Renardovi začít lézt. Sama poté čelila pavoukům, kteří se začali opět spouštět od stropu. Renard lezl rychleji než Arilen.

Bojovník si odplivl a vyrazil ti pomoci s tvými protivníky. Stačilo několik silnějších úderů vedených na zmrzlé nohy a oba pavouci dopadli k zemi bez přimražených končetin. Draven protočil meč a dorazil. Posledního nechal tobě. Sám pohlédl vpřed. Kolem vás se začali srocovat další pavouci.
„Nemůžu se zbavit dojmu, že jich tomu svému mistru ukradl trochu víc.“ poznamenal Draven, „Je vám jasné k čemu to spěje?“ podíval se na tebe a Arilena. „Jestli tohle místo má být obnoveno musíme to tu celé zlikvidovat. Co je v těch knihách fakt něco cenného, protože tahle místo je zatraceně velká a likvidovat je po jednom... Bude to fuška.“
„Co teprve ten magicky odolný.“ připomněl mu Arilen.
„Doufám, že chcípl na stáří a tihle ho sežrali.“ promluvil Renard, který vylezl zpod knihovny. Ralyna již též začala lézt avšak pronásledována několika menšími pavouky.

„Tohle naštěstí nejsou ledovcoví pavouci.“ konstatoval znalecky Arilen, „Tyhle nemají jed... Respektive mají, ale pro nás nepředstavuje žádné riziko... proto se ho nejspíš nesnaží ani používat.“
„Dobrý vědět. Každopádně... je jedna možnost, ale je extrémně radikální a nebezpečná. Před Tarosem ani nikým jiným jsem ji nechtěl zmiňovat.“ promluvil opět Draven, „Seznámím vás s ním až když opravdu poteče do bot a nebude jiná možnost. Pevně doufám, že k tomu nedojde.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
Stojíš vedle Flavia a Scipia nastoupený před rodinnou vilou. Vzhledem k návštěvě, která je očekávána sis na sebe oblékl své nejčistější a nejméně obnošené roucho z jehož je možné vyčíst tvoji specializaci a též mistrovský titul. Flavius se Scipiem jsou proměnu oblečeni do dražšího šlechtického oděvu.

„Ukloníme se mu?“ zeptal se Flavius Scipia, ale Scipio rozhodně zakroutil hlavou, že ne. „Dobře.“ kývl spokojeně a pohlédl vpřed, „Myslel jsem si to.“

Před brankou se již začala shromažďovat početná skupina rytířů ve zbrojích Shornhelmského království. Brzy na to začali vstupovat dovnitř a řadit se do dvojřad, aby vytvořili dokonalí špalír. Napočítal si jich celkem osm, čtyři na každé straně. Stáli od sebe s téměř totožnými rozestupy. Jako první vešel otevřenou branou další z rytířů. Udělal několik kroků vpřed a poté hlasitě pronesl: „Představuji vám sira Elberta Arteria, dědice Northpointského baronství, diplomata Chorrolského hrabství, vyslance Shornhelmského království, velitele Shornhelmských rytířů, velmistra Chorrolské kapituly rytířů, legáta Vysokoskalské legie a též hlava rodu Arteriů v provincii Cyrodiil.“

Se zazněním těchto slov vstoupil na váš pozemek mladší hnědovlasí bretonec (graf. vzhled - zde), vlasy měl upravené a oblečen byl do kvalitní lehčí zbroje s kyrysem na němž byl vyobrazen erb Shornhelmhského království. Měl plášť zbarvený do barev království a též přilbu s chocholkou, kterou držel pod ramenem. Jednou rukou držel rukojeť svého meče a pyšně kráčel vpřed. Rytíři postupně salutovali přiložením pěsti na hruď a pokynutím hlavy.

V patách mu byl poslední rytíř. Oblečený stejně jako ostatní do plné zbroje s plnou přilbou. Elbert téměř až k vám. Zastavil se dva metry od vás, neskrytě si vás měřil pohledem a působil dost nedůvěřivě. Flavius jen nervózně přešlápl a tiše polkl. Elbertovi oči v nastalém tichu nakonec spočinuly na Scipiovi.

„Scipio Vici, jsem hlava této rodiny.“ představil se stručně Scipio bez nutnosti nějakých sáhodlouhých vyjmenovávání titulů a hodností, které za svůj život obdržel. Učinil též krok vpřed, aby se přiblížil k Elbertovi a mohl mu podat ruku k potřesení. Když tak učinil Elbert přimhouřil zrak a nakonec Scipiovu ruku stiskl a potřásli si.
„Slyšel jsem o vás.“ kývl hlavou Elbert, „Býval jste velký bojovník a schopný stratég, který byl Císařem několikrát vyznamenán. Legendy o vás zjevně nelžou, alespoň ne o vašem vzhledu.“ zhodnotil Scipia Elbert.

„Flavius Vici, legát čtvrté legie.“ představil se poté Flavius a též vyšel vpřed. Též nabídl ruku k potřesení, ale Elbert vrhl na Flavia pohled ze kterého bylo hned patrné, že k podání ruky nedojde.
„Ano. Legáte. Představoval sem si vás jinak.“ přiznal Elbert s tónem nespokojenosti, „Až příliš z vás čpí fakt, že jste synem svého otce. To za vás se má provdat má sestřenice? V životě by mě nenapadlo, že se zamiluje do syna vraha svých rodičů. Neuvěřitelné.“ zakroutil hlavou, uchechtl se, „Ale to prozatím nechme.“ dodal a poté a pohlédl na tebe.

Flavius se nafoukl, ale pohlédl na Scipia, který mu taktně naznačil, aby Elbertovi narážky a připomínky raději přešel. Elbert nyní hleděl na tebe. Laurana a Serana jsou uvnitř, připravují jídelnu k přivedení hosta.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 17.06.2022 00:17
 
Tondulin
"Něco co jsi zažil naposledy ještě jako Belíšek v pelíšku." Zasměju se trochu na Beliův účet a předám mu zpátky dopis. "Co já s tím, snad nechceš abych ti to předčítal."

"Jsi hrabě tím se to komplikuje a Anita nevypadá, že by byla jen pro nějaký formální svazek, zatímco by jste v soukromí měli každý někoho jiného.... nebudu ti nic nalhávat, jsi prostě v prdeli. Normálně bych ti řekl, ať se prostě řídíš srdcem a jdeš si pro Světlanu, ale v té tvojí situaci je to extrémně riskantní. Anna má pravdu, to si můžeš rozhdodnout jen ty," Nedám Beliovi jednoznačnou odpověď.

"Pak je tu ještě samozřejmě další možnost, zjistit jestli nejsou i na holky. To by řešilo tvoje problémy hezky jednou ranou. Myslím že většinu holek přitahuje to samé pohlaví, teda třeba elfky ve Valenském lese mezi sebou mají pořád nějaké techtle mechtle, lidské ženy nemůžou být tolik jiné, nemám pravdu Anno?"
S nadšeným úsměvem budu hledat u Anny podporu pro svojí teorii.
 
Adrian_S
V zápalu boje dorazím pavouka, který mi byl nechán a budu dál pokračovat v mrazivém kouzlení po nejbližších pavoucích. Mezitím k Dravenovi pronesu, "Tak nám to řekni teď. Nač dělat tajnosti? Jestli myslíš to tu zapálit, tento nápad mám dlouho v hlavě, ale protože to tu Taros nechce nechat lehnout popelem, tak musím od toho upustit."
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
scorpioncz
Budu klidně stát a poslouchat dění s vlídným nic neříkajícím výrazem ve tváři. Až přijde řada v představování na mne, tak se ani nepokusím po zjevné nevoli našeho návštěvníka potřást ruku Flaviovi, toto gesto napodobit. "Škorpias Vici. Nosím titul mistra v magii ničení a tudíž se mohu považovat za bojového mága. Ačkoliv Vás předpokládám, moc tajemna magie nezajímají že?" Tázavě nadzvednu obočí a počkám na jeho verdikt co se týče mé osoby, na který budu v jakémkoliv případě reagovat neutrálně a nenechám se vyvést z míry jakoukoliv urážkou či šťouchnutím, na které se případně po Flaviovi připravím.
Upravil/a scorpioncz dne 21.06.2022 13:52
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Aurelius
→ Tah 1150

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Jooo... Jess.“ vzpomněl si po tvé narážce ihned Belius, „To byla jednoho času má velká láska, ta ti to uměla rozjet Aedane. Ta by se ti líbila. Ta její postavička, zadeček a -“
Anna si hlasitě odkašlala a přísně pohlédla na Belia, „Jsou věci, které o své kamarádce nepotřebuji slyšet. Nehledě na to, že Aedan ji viděl.“
„Tys jí viděl jo?“ obrátil se Belius na židli s úsměvem, jeho chmury nad těžkým rozhodnutím byly rázem pryč. „No. Tak to víš o čem mluvím.“ široce se usmál, Anna jen protočila oči. „Jo. Jessíšek. To bylo.“ povzdechl si.
„To ano. Dokud si ji nepovedl s Enri.“ připomněla mu Anna.
„Ano. To byla dost možná osudová chyba.“ připustil Belius, „Ale co už? Život jde dál.“ uzavřel téma následně, když si mu předal nazpět dopis.

„No jsem. Jsem v prdeli. To máš absolutní pravdu.“ souhlasil s tebou Belius, „A nejhorší je, že když se rozhodnu... jako definitivně pro Anitu tak to nesmím za žádných okolností pokazit. Zatím kolem ní našlapuji dost obezřetně a snažím se chovat co nejvíc normálně. Se Světlanou už je ten vztah rozjetý, mělo to spád, dynamiku ale tady u Anity se musí budovat všechno od znovu. Nemůžu plácnout nějakou obyčejnou blbost, protože už nemůžu jít o dům dál, když se to nepovede. Chápeš?“ koukl na tebe.
„Chápeme tě.“ kývla Anna.

Zatímco Belius se téměř ihned šibalsky usmál a tvá teorie v něm vzbudila podnět k zamyšlení. Ihned se otočil na Annu, která působila, že byla trochu uvedena do rozpaků.
„No... Já... Přiznám se, že jsem se o tohle nikdy příliš nezajímala.“ reagovala po dlouhé odmlce, „Ale obávám se, že vás zklamu.“ koukla střídavě na tebe a Belia, „To o čem Aedane mluvíš bude fungovat spíše v nějakých kmenových uskupení nebo jiné kultuře než je ta naše. Naše kultura a výchova nás spíš vede k soužití v páru. Nedovedu představit, že by některý ze zdejších vladařů nebo šlechticů žil formálně s dvěma ženami naráz. Myslím si, že něco takového by nejenom budilo rozruch v okolí, ale též by to podněcovalo hradní intriky. Sice by to nejspíš s odstupem času zapadlo. Jenže pak si troufnu říci, že málokterá žena se smíří s rolí té druhé. Obzvláště pokud je muž šlechticem nebo na nějakém vysokém postu.“ shrnula svůj pohled na věc.
Belius si její názor vyslechl, mnul si bradu a přemýšlel.
„Navíc Anita je dost nábožensky založená. Nemyslím si, že by k něčemu podobnému svolila... a to třeba i čistě ze zvědavosti.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Dorazil si pavouka a obrátil se na Dravena.
„Později.“ reagoval neoblomně Draven, „Ale když vidím ta omrzlá těla a vaše ledové umění.“ pohodil hlavou k jednomu z pavouků, kterého si zrovna nemilosrdně nechal přimrznout k již tak ledem obalené pavučinové stěně. „Co místo ohně použít led? Je to tu už tak dost chladné a kdybychom to ještě víc ochladili... mohli zahubit nebo alespoň ochromit ty slabší kusy. Nebo to tu celé plošně zmrazit... Když knihy opatrně rozmrazíte. Něco až tak strašného se jim neřekne.“
„Plošné ledové kouzlo by nemuselo být problém. Sice je tahle knihovna dost rozhlehlá, ale nosím v kapse knihu s různými šikovnými kouzli do nepohody.“ přispěl Arilen. Renard, který se napřímil po překonání regálu jen zakroutil hlavou. „Slyšel jsem, že během války s Aldmerským spolkem Císařství něco podobného použilo při obraně města. Skupinka mágů spojila síly a vyvolala mocnou ledovou bouři, které zamrazila a usmrtila vše co nebylo dostatečně chráněno a bylo v dosahu.“ pokračoval a přitom vytáhl poničenou tlustší knihu. Už podle obalu a téměř nečitelného názvu knihy usuzuješ, že bude dost možná o několik desítek let starší než ty.

„Ralyno.“ obrátil se Ralynu Draven, když i ona překonala regál a úspěšně pod ním podlezla. „Běžte opatrně s Renardem vpřed. Zmapujte situaci a vraťte se. Nebo křičte. Jsme blízko našemu cíli.“ vybídl tě. Ralyna kývla. Renard se k pavoučímu hnízdu příliš netěšil, ale rozkaz nakonec přeci jen bez poznámek vyplnil a následoval dunmerku pavoučí uličkou vpřed.

Arilen mezitím nalistoval kouzlo ve své knize. Ihned ji k tobě natočil, abys mohl nahlédnout. Draven zatím likvidoval několik zbylých pavouků, kteří se i nadále odvažovali překonat pavučiny a zaútočit na vás. Jejich počet se, ale rychle tenčil. Nahlédl si do knihy, stránky byly poničené zuben času a častým používáním. Přesto si dokázal ihned nalézt to klíčové. Kouzelná formule byla dost krkolomná a gesto bylo dost komplikované. Rozhodně se jednalo o kouzlo, které není snadné se naučit a seslat stoprocentně úspěšně na první pokus. Ovšem podle nákresů a popisů kouzla se jednalo o velmi účinné ledové kouzlo, které kolem sesílajícího dokázalo vytvořit nebezpečnou ledovou bouři. Část stránky byla věnována i způsobu jak bouři krotit a usměrňovat dle svých potřeb. Tato pasáž byla však velmi stroze popsána a samotné provedení čehokoliv z ní vyznívalo dost obtížně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
„Ne. Nezajímá.“ reagoval nevzrušeně Elbert, když si tě prohlédl od hlavy k patě. „Ale slyšel jsem o vás.“ dodal následně, ale příliš vlídným tónem nepokračoval, „Učil vás můj bratr i bratranec na zdejší Univerzitě.“ poté se odmlčel, ruku ti k potřesení nenabídl. Podíval se na Scipia, který nejspíš odtušil co má následovat.

„Pojďme jednat dovnitř.“ vybídl Elberta následně Scipio. Elbert vydal pokyn třem rytířům, aby ho následovali dovnitř a poté následoval Scipia dveřmi do sídla. Poté jsi s Flaviem vešel dovnitř i ty. Scipio vedl rytíře i Elberta rovnou do síně kde jste obvykle jedli a scházeli se na větší rodinná jednání. Rytíři jako správní ochránci bedlivě mapovali situaci a dělali si přehled o přítomných.

Chtěl si za nimi pokračovat, když se v chodbě objevila Laurana a tiše se k tobě a Flaviovi přikladla.
„Tak co? Jaký je?“ zeptala se tiše, aby jí pokud možno nikdo jiný než ty a Flavius neslyšel.
„Zatím mám dojem, že to bude řádný kretén.“ konstatoval bez obalu Flavius, „Radši tam hned půjdu ať si zbytečně nenaběhnu.“ dodal a raději se odebral do vedlejší místnosti. Laurana se za ním ohlédla.
„Vážně?“ zeptala se tiše, „Serana je dost nervózní. Když už si konečně s Flaviem myslela, že mají vyhráno tak přijde tenhle...“ zakroutila s povzdechem hlavou. „Co jí mám zatím říct? Máme chvilku počkat a pak za vámi přijít?“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Adrian_S
Pomocí zkušeností z dětství v Daggerfallu použiju talent na rychlé učení a kouzlo si několikrát v hlavě přemítnu, jak by mělo fungovat. Pak se otočím na Arilena se slovy, "Zvládnu to. Jdeme na to?".

Pak se souhlasem se dáme do čarování. Udělám vše proto, aby ono kouzlo vyšlo.

"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Tondulin
"Byla vcelku pěkná, ale to není můj typ Belie." Usměju se.

"To je pravda, Anna má velmi pádné argumenty, nefungovalo by to.... Já to myslel tak, že je u žen běžnější, že se spolu budou třeba v opilosti líbat, i když si myslí, že jsou jen na chlapy...... To se nám s Beliem třeba nestává." Zasměju se.

"Kde jsme to jen skončili než sem Belius vtrhnul? Už vím u téhle srandy." Znovu přejdu k Annině zařízení, jako bych jím byl naprosto fascinován. "Jestli to teda chápu dobře tak ten druhý člověk s kým se chceme spojit tak musí mít taky tuhle mašinku? Co třeba takový Palagán, z toho bychom si mohli udělat prdel."

 
scorpioncz
Kývnu v souhlas při zmínění učitelů. Potom co vejdeme dovnitř a proběhne kratičká konverzace Laurany s Flaviem, tak jen tiše kývnu hlavou v souhlas, že to nebude snadné. "Chvilku nás nechte jednat a pak tam obě přijděte. Určitě pomůže, když uvidí Seranu. Jinak jí uklidni, je to její spřízněnec v rodu, uděláme vše aby to proběhnulo hladce." Odpovím a sám se vydám dovnitř ke svému místu u stolu, kde budu následovat etiketnímu pořádku ostatních, nebo zrovna usednu, pokud budou všichni už sedět.
http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Aurelius
→ Tah 1151

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Jasně, samozřejmě.“ mrkl na tebe s šibalským úsměvem Belius, „Nefungovalo. Z dlouhodobého hlediska asi ne.“ povzdechl si, „Ale jako krátkodobá záležitost by to asi fungovalo. Jenže ani jedna příliš nehoduje vínu. Anita se ho sotva dotkne mi přijde a Světlana ta si dává vždycky s rozvahou.“ zauvažoval opět. Nastalé ticho jsi využil k navrácení se zpět k aparátu.

„Ano. V podstatě ano.“ odpověděla ti Anna na tvé postřehy ohledně fungování aparátu a postavila se vedle tebe a aparátu. „Ale s Palagánem ti nevím.“ zakroutila hlavou.
„Bude to znít zvláštně jako kdybych to vůbec neřekl já, ale musím to říct.“ ozval se Belius ze židle, „Prudit Palagána je i za normálních okolností velmi špatný nápad. Natož ho prudit v den kdy bude mít rozloučení se svým dlouholetým dobrým přítelem.“ pohlédl na tebe a Adriannu, která se natočila. „Raději to pustě z hlavy... nerad bych večer strávil v kožichu veverky a louskal mu oříšky jako kdysi ty Aedane. Pojďme se raději vrátit zpět k tématu, které je nám všem... zejména teda mě a Aedanovi trošku víc bližší než nějaký magický aparát.“ dramaticky se odmlčel. Anna se zcela obrátila na Belia a bylo na ní patrné, že s napětím očekává co z Belia nakonec vypadne.

„A co ty Anno? Měla jsi někdy tyhle myšlenky? Docela hoduješ vínu...“ začal opatrně Belius, přičemž nahodil legrační úsměv ve tváři a zpříma pohlédl na Annu.
Ta se zatvářila rozpačitě, zarazila se chvíli nevěděla jak má reagovat. Nakonec se, ale opatrně zeptala „Jak to myslíš?“ přimhouřila obočí, „Já zas tolik nepiju, vždycky mám nad sebou plnou kontrolu. Nenechávám se alkoholem ovládat.“ dodala bez zaváhání.
„Tak jasný. S námi se vždycky krotíš a snažíš se zachovat dekorum. Nebo jak se to říká. Ale s holkami, když jsi byla mladší o pár let. Určitě jste měly nějaké oslavy kde ses tak zpátky nedržela a pořádně ses skřoupla.“ podíval se opět na Annu a široce se usmíval. Anna se rozhlédla. Podívala se nejprve na tebe a poté na usmívajícího bratra.
„Myslím, že na tuhle hloupost raději nebudu odpovídat.“ reagovala nakonec.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Začetl sis do stránek v knize a zapojil veškerou svoji koncentraci do naučení se formule i gesta kouzla. Knihu ti Arilen předal aby se mohl pustit do příprav ochranných kouzel, které měly za účel ochránit vaše spolubojovníky až budete sesílat kouzlo. Draven rozšlápl několik menších pavouků a poté se vrátil k vám.

Ralyna s Renardem se též vrátili. Dosti rychle.
„Je tam...“ hlásil Renard, „A je ku-va velkej!“ zdůraznil bojovník a Ralyna mu dala zapravdu jen několika násobným zakýváním. „Toho nesundáme s touhle bandou za zadkem.“
„Už na tom dělají. Mají nový efektivnější plán.“ ujistil Renarda Draven, „Ale bude nám asi tuhnout krev v žilách... z toho co přijde.“
„Ta už tuhne teď. Tys ho neviděl.“ švihl mečem Renard do pavučinové stěny. „Až nás zmerčí tak nastane teror.“ kroutil hlavou.

Arilen dokončil přípravu ochranných kouzel, trojici ihned instruoval, aby pokud možno zalezla zpět pod regál a namáčkla se na sebe, jeho ochranná kouzla nemusela totiž být dostatečně silná a bylo třeba je posílit ještě něčím dalším. Pozvedl si hlavu a dal signál, že jsi připraven.

„Dobře.“ kývl hlavou Arilen, „Musíme to kouzlo udržet několik minut, abychom místnost dostatečně ochladily a hlavně, abychom měli jistotu, že omrzliny budou natolik silné, že budou smrtící. Jsme dva... Já jsem to kouzlo sesílal naposledy... no už je to velmi dávno. Ty nikdy. Navrhuji to kouzlo nechat působit nekontrolovaně a nijak ho neusměrňovat. Kouzlo sice zasáhne i naše přátele, ale regál a má ochranná kouzla je nějaký čas ochrání. Nesmíme to však příliš přehnat. Nebo si troufneš na tu komplikovanější formu kouzla? Já totiž ne.“

Síla a velikost pokrytí bouře je dána zkušeností, magickou sílou a počtem sesílajících. Obecně platí, že s velikostí pokrytí klesá síla bouře a naopak. V případě nekontrolovatelného seslání je bouře méně náročná na manu a bouře je rozprostřena v kruhu kolem sesílajících. V případě kontrolovaného seslání je bouře více náročná na manu, ale též ji lze směřovat k místu, které má být zasaženo co nejničivějším způsobem, též lze plynule měnit tvar.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
„Vyřídím. Díky.“ poděkovala Laurana, usmála se na tebe a poté tiše zmizela na schodišti. Následoval si ostatní do vedlejší místnosti.

Stůl byl pečlivě nastrojený, svátečním ubrusem a několika talíři s obloženými nejrůznějším ovocem i zeleninou, aby bylo možné při jednání případně něco zakousnout. Nechybělo i několik dražších pohárků z nichž se za normálních okolností nepilo. Na stole byl též položený nerozdělaný starší ročník drahého vína.

„Posaďte se.“ nabídl Scipio Elbertovi místo u stolu. Elbert si na rozdíl od svého otce ihned neuzurpoval místo v čele stolu. Nýbrž zabral místo uprostřed stolu na jeho delší straně. Rytíři se rozestoupili, ale přesto byli dostatečně blízko, aby mohli v případě ohrožení svého pána zasáhnout. Jeden z rytířů, který předtím Elberta uváděl usedl vedle něj. Přilbu si však nesundal.

„Posadíme se naproti.“ instruoval tebe a Flavia Scipio, když Elbert a jeho rytíř zabral místo. Scipio jak řekl tak též učinil. Posadil se přímo naproti Elbertovi, který si celou místnost i její výzdobu prohlížel. Krátce si prohlížel i obložené talíře, láhev vína a poté znovu i tebe a Flavia, když jste usedali ke stolu naproti němu.
„Nebudu chodit okolo horké kaše. Jsem tu z několika zásadních důvodů, které je třeba neprodleně vyřešit.“ zahájil dialog Elbert, „Rod Arteriů nyní stojí v čele Chorrolského hrabství a váš rod má snahu se profilovat jako náš vážný spojenec, který toto spojenectví chce zpečetit i sňatkem. Vzhledem k problematické minulosti našich dvou rodů jsem v otázce sňatku zcela opačného názoru než můj otec. Taktéž se nemůžu zbavit dojmu, že prioritně z celého našeho vzájemného spojenectví budete profitovat primárně vy. Váš rod není ani bohatý, ani mocný a ani nemá žádnou soukromou armádou. Jediné co nám můžete nabídnout je v podstatě vaše slovo v radě Starších, možná nějaké staré vazby v legii, kterými Scipio oplýváte.“ pokračoval v sáhodlouhém monologu Elbert, „Kdežto náš rod vám toho může nabídnout mnoho. Ostatně i velitel Chorrolského vojska konstatoval, že nepředstavujete žádnou hrozbu. To je špatné. Spojenectví rodů má být oboustranně výhodné a měly by z něj profitovat oba rody. Co nám reálně můžete nabídnout jako spojenci? Povězte mi to?“

„Můžeme nabídnout to co jsme již dojednali s vaším otcem Klargem. Sňatek má být jasnou deklarací toho, že myslíme naše spojenectví velmi vážně. Minulost nelze změnit, ale je nutné zdůraznit, že nikdo z iniciátorů za náš rod již nežije. Flavius byl děcko když k tomu došlo a nikdy se s názorem, že Modrá noc byla správná neztotožňoval ani na okamžik. Laurana nevyrostla za zdmi tohoto domu, nenese hříchy svého otce byť je z jeho krve. A já jsem vždy považoval za špatné to co se tehdy v noci odehrálo. Modrá noc vedla k značnému ochlazení vztahů mezi mou a mým otcem a též značně ovlivnila moji budoucnost.“ převzal slovo Scipio, „Od té doby co stojím v čele rodu má náš rod jasné a čestné směřování. Podporovali jsme vašeho bratrance a společnými silami chránili Císařství během války. Možná nepůsobíme nejbohatším dojmem, ale v naší pokladnici je dostatek zlata, abychom mohli tvrdit, že patříme mezi ty bohatší Cyrodiilské rody. Taktéž jsme tradičním rodem z Cyrodiilu k němuž je velmi přihlíženo, naše tradice je velmi dlouhá a místní to velmi dobře vnímají. Vlastníme pozemky, křeslo v radě Starších a máme zde v Imperial City velkou podporu místních... přestože se to na první pohled nemusí vyloženě tak jevit.“
Elbert jen kývla hlavou. Flavius si nabídl trochu z obloženého talíře, možná by Elbertovi naznačil, že nic z toho není otráveno.
„Sňatek mezi Flaviem a Lauranou už schválil váš otec, dal mu požehnání. Bereme to jako hotovou věc ke které již není třeba nic dalšího dojednávat.“ doplnil ještě Scipio.
„Shrneme si to.“ ujal se slova Elbert, „Nebudu se s vámi přít jak prázdná jsou vaše slova o tom, že vám Modrá noc změnila život a způsobila rozkol mezi vámi a vaším otcem. Byla by to ztráta času.“ mávl rukou, „Můj otec vám dal svolení k sňatku. Ovšem nyní jsem hlavou rodu zde v Cyrodiilu já a já bych velmi rád získal jistotu, že si jasně a zřetelně vymezíme jak naše spojenectví a spolupráce bude probíhat. Tak mi povězte ještě jednou co nám váš rod může nabídnout, protože zatím to neznělo moc přesvědčivě.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Adrian_S
"Sešlu tu bouři." pokynu na Arilena s tím, že až mi dá znamení, začnu kouzlit. Jakmile spustím bouři, (pokud to bude možné) budu se pohybovat s aktivním čarováním do středu problému a zůstanu tam několik minut. Kouzlo se pokusím rošířit tak, aby zabralo co nejvíce místnosti.
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Tondulin
"No dobrá, když myslíte." Budu trochu zklamaný z toho, že mi sourozenci nechtějí pomoct s provokováním Palagána. "Měl bych být už stejně někde jinde, slíbil jsem Juliovi, že se s ním za chvíli setkám v kasárnách, musíme nějak pořešit tu zajatkyni." Uvědomím si, že bych tu už neměl ztrácet více času a s omluvou Arteriovi opustím a zamířím si to za Juliem.
 
scorpioncz
Usadím se vedle Scipia na místě, kde jsem stál při přivítání, abychom dodržovali určitý systém, a vyposlechnu si argumenty obou stran. Potom pohlédnu na Scipia s tím, že chci pokračovat v diskuzi: "Cením, že nezastáváte takové ta klasická diplomatická okecávání, tudíž k vám budu mluvit taktéž přímo a nebudu ani zmiňovat naši společnou historii. Nezapíráme, že rod Vici měl složité období, jelikož jsme byli rozpolceni vedví, co se týče názorů a akcí. Teď jsme však zajedno a už nyní pracujeme na pozvednutí rodu. Pokud tomu správně rozumím, nemáte problém se sňatkem jako takovým, ale spíše se spojenectvím, které by tento sňatek znamenal."

"Pokladnice plné máme, jak zde zaznělo, a plánujeme se rozrůstat zvláště ekonomicky. To budeme činit s i bez vaší podpory, to se prostě stane. Problém však může vzniknout, jak jste již zmiňoval, že náš rod nemá potřebnou vojenskou sílu. Zdejší rody nikdy nejsou moc nadšené, když se moc přelévá a není stálá, či se nebuduje v jejich prospěch. Proto je růst risk, který by s vašimi armádami jako podporou a ochranou byl zaručenější. Ale to stále mluvím o tom, co bychom dostali my. Kromě vzájemné pomoci, co se týče místních záležitostí, které nemusím zmiňovat, máme již zmíněný majetek. S naším růstem by rostla i síla našeho spojenectví, proto jsem to zprvu zmiňoval. Jsou tu peníze a pozemky, které by v případě spojenectví a domluvy mohli působit pro dobro našich rodů v jakémkoliv ohledu. Naše pozemky jsou momentálně hlavně na zdejším ostrově v okolí Imperial city, a to jsou hodně lukrativní a jen tak nesehnatelná místa. Jinak však plánujeme už nyní náš majetek zvětšovat, přicházíte právě předtím, než se tak stane. Kromě toho vám můžeme pomoci zpravovat pozemky, které vám třeba zprvu nemusí připadat důležité, abyste se věnovali těm hlavním a mohli se zaměřovat na důležité vlastní zájmy. Hlavně však to, čem tu v podstatě jednáme, je vaše investice do budoucna. Do doby, než se staneme opravdu silným spojencem, byste museli nějakou dobu vydržet jen s výhodami, o kterých již bylo jednáno s Klargusem, ale které jsou stále lukrativní. "

"Výhodnou výhrou je onen hlas v nejvyšších kruzích cyrodiilské politiky. Náš rod je zároveň příbuzný s tím císařovým. Politický vliv nám tedy nechybí a v politické sféře se momentálně orientujeme mnohem lépe, než vy jakožto zdejší nováčci. Neberte si to nijak osobně, jen tím cílím na to, že kromě samotného vlivu máme i znalosti a informace o tom, co se tu kde děje. To by se vám taktéž, alespoň do začátků angažování se ve zdejší politice, mohlo hodit. A jako poslední věc, můžete si vlastně vůbec dovolit naši nabídku odmítnout? Než se ohradíte, že to lze udělat lusknutím prstu, což samozřejmě lze, tak mi odpovězte na tohle. Dovedete mi vyjmenovat alespoň pět rodů, podobných nebo mocnějších, než je ten náš, a které by vás brali jako spojence? Nejmocnější rody vás už nyní berou jako hrozbu, která z ničeho nic vyvstanula se silným zázemím celého hrabství Chorrol a tedy až nepříjemně silná. Berou vás jako cizí a nejraději by vás viděli zpátky na západě. Zatím nevědí, jak na to reagovat, ale i když si většina z nich nedovede pohlédnout mezi sebou do očí, tak vnější nepřítel vždy alespoň na čas sjednotí i ty nejnepřátelštější rody. Jako příklad lze vzít Morrowind, znáte jeho historii? Tamější rody se většinou nesnáší, ale když seveřané podnikli invazi, dunmerové se sjednotili a zatlačili je zpět. Je jen otázka, kdy se zde stane něco podobného a jak pro vás bude opozice velká a kolik rodů se jí bude účastnit. Netvrdím, že na vás pošlou armády, ale existuje mnoho způsobů jak Chorrol odříznout od ekonomiky a provádět sabotáže zpoza stínů. Potřebujete spojence, pokud budete stát samotní proti většině, bude to pro vás obtížné. Když se k vám přidáme my, třeba se k vašemu rodu začnou přiklánět i další. Nejsme nejmocnější rod, ale jako jedni z mála jsme ochotni spolupracovat. A i moc našeho rodu plánujeme, ideálně s vaší pomocí, pozměnit."

Když skončím, natáhnu se pro pití, kterým svlažím svoje hrdlo. "Na rovinu ... Je pravda, že zprvu bude benefitovat hlavně náš rod, co se týče ochrany a tudíž i bezpečnému rozvoji majetku. Vám však umožníme zde v Cyrodiilu zapustit kořeny a poskytneme vám svůj vlivný zdejší hlas. Časem budeme váš rod podporovat i jinými různými způsoby, kterými budeme moci. A abych nezapomněl, kromě kontaktů v legii, mohu já přispět s kontakty magického rázu. Magická univerzita a do jisté úrovně i císařští mágové ... definitivně nepodceňujte i jejich vliv v místním dění. Může se to zdát jako málo, ale když zkombinujete všechny možné úhly a úrovně, tak se bavíme o značné podpoře. Myslím, že jsem to docela shrnul. Říkal jste, že váš velitel stráží říkal, že nejsme hrozbou. To nejsme v ohledu hrubé síly, jelikož síla našeho rodu netkví v jeho militarizaci. Síla našeho rodu momentálně tkví v jeho hlasu a znalostech. Částečně v jeho bohatství, které plánujeme výrazně zvětšit a založit na něm právě naši budoucí moc, kterou bychom pak plně podporovali i váš rod. Myslím, že momentálně nemáte tak moc co ztratit, ale zároveň můžete mnoho získat, stejně jako náš rod. Navíc obě duše, o kterých se ve sňatku hovoří, se milují." Zakončím a podívám se na Scipia, jestli souhlasí a nemá k tomu co dodat. Poté budu očekávat reakci ze strany oponentské.

http://i.nahraj.to/f/1bbv.jpg
 
Aurelius
→ Tah 1152

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Jojo. Tak se měj.“ zakýval hlavou Belius, když si oznámil svůj odchod.
„A ty bys se měl jít také přichystat.“ nabídla Anna Belia, když se jí naskytla příležitost jak se vyhnout pokračování otevřenému tématu. „Já se koneckonců také musím nachystat a to bude chvilku trvat.“
„To je mi jasné.“ usmál se Belius, „Ale neboj se. Tohle téma ještě probereme.“ nechal se slyšet, když tě následoval k odchodu. Opustil si komnatu jako první, Belius byl hned za tebou. Zatímco jsi mířil k východu ze sídla, Belius směřoval do své soukromé komnaty.

Opustil si sídlo, přešel nádvoří a opustil hrad. Chvíli jsi kráčel městem dokud si nedošel ke kasárnám a nevešel dovnitř. Julia si spatřil stepovat v chodbě, nervózně pochoval z jednoho konce místnosti na druhý. Když tě spatřil, zastavil se a příkladně zasalutoval.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
„Dobře. Postavíme se sem.“ ukázal na vhodné místo Arilen, „Vyvoláme kouzlo společně. Jako mágové tehdy v Imperial City. V knize o tom bylo psáno.“ dodal poté a ještě přihodil několik rad, které mu utkvěly v paměti. Oba jste se za soustředili a kouzlo společně seslali. Ihned jste pocítili jak kolem vás začal chladnout vzduch a brzy na to se vyrojila silná sněhová bouře, která se kolem vás nemilosrdně začala bouřit. Tvá světelná svíce zhasla a kolem vás se rozprostřela tma. Zvuk bouře pohltil celou komnatu a zcela přehlušil všechny jiné zvuky. Nedokážeš s jistotu říci jak daleko kouzlo dosáhlo, ale bezpochyby proniklo až do hlavního hnízda v němž se měl nacházet největší počet pavoučích nepřátel.

Kouzlo jste udržovali dlouho. Pomalu si začal cítit jak tvé magické síly slábnou.
„Ještě chvíli.“ reagoval pomalu Arilen, „Ještě chvíli.“ zopakoval pro jistotu.

„Stačí.“ zvolal nakonec Arilen a dal ti pokyn k přerušení kouzla. Přerušili jste kouzlo a nechali doznít jeho účinek. Když zcela pominulo, Arilen vyvolal několik světelných kouzlí. Tvé magické síly byly již téměř zcela vyčerpány a nyní stačí pouze na velmi triviální a slabá kouzla. Když byla komnata opět osvětlena, spatřil si spoušť, kterou kouzlo napáchalo.

Několik regálů bylo rozházeno různě po komnatě, knihy v poličkách byly přimražené navzájem o sobě nebo přímo k poličce. Většina pavučin byla potrhána nebo obalena kousky ledu. Mnoho menších pavouků bylo usmrceno. Větší strnuli v poloze v níž se nacházeli. Bezpochyby též mrtví. Ze stropu po odvolání kouzla spadlo několik ledem obalených objektů, možná pavouků, možná ledem obalených pavučin. Regál pod nímž se schovávala trojice bojovníků byla též obalen kusy ledu.

„Už můžeme vylézt?“ ozval se Renardův hlas.
Arilen neodpověděl, místo toho sáhl do brašny a vytáhl dva menší lektvary many. „Dobrá práce. V takový účinek jsem nedoufal.“ přiznal a nabídl ti jeden lektvar. „Po tomhle dobrodružství si budu muset dát dlouhý odpočinek.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ScorpionCZ
Elbert si vyslechl tvůj dlouhý monolog. Snažil se přitom tvářit neutrálně a místy až chladně a nevraživě. Když si však domluvil a předal mu slovo, odkašlal si a ujal se opět slova.
„Budiž. Uvedl jste vcelku pádné argumenty.“ přiznal Elbert, „Nicméně.“ podíval se přísně, „Nepodceňujte sílu rod Arteriů.“ dodal s pozvednutým prstem vzhůru, „Začneme tím, že si uvedeme pár věcí na pravou míru. Zaprvé nejsme vyloženě nováčci ve zdejší politice. Náš rod se ve zdejší politice angažuje od počátku války až doposud poměrně aktivně. Nejprve prostřednictvím mého bratrance, když vedl Osmou legii a byl Vrchním generál a poté mým otcem, který zde zastupoval Vrchního generála Vysokoskalí Lewina Falberte. Tuto zastupující roli mimo jiné nyní v radě Starších plním i já. Pravdou je, že tato zastupující pozice je spjata s legií a nemůžeme v ní prosazovat vyloženě naše osobní zájmy. Což vy naopak můžete.“ odmlčel se, aby si utřídil myšlenky, „Zadruhé. Není to o tom jestli jsem schopen vyjmenovat pět rodů ochotných s námi uzavřít spojenectví nebo alespoň jednat. Je to o tom jestli vůbec stojíme s některým z těchto větších rodů o nějakou formu spojenectví a diplomatické jednání. Z toho co vím spousta zdejších větších rodů razí zcela jiné politické směřování než náš rod. A ve světle budoucích událostí není možné navázat spojenectví s někým kdo by mohl být v rozporu s naší vizí.“ opět udělal pauzu, Scipio i Flavius si nalili do pohárku víno a též napili. Oba si nabídli i něco málo z obloženého talíře. Elbert i nadále odolával a nenabídl si. „Zatřetí?“ zamyslel se nahlas, „Kontakty v legii máme i my. Buď já nebo můj otec. Sice jsme oba sloužili zejména ve Vysokéskalí potažmo v Hammerfellu, ale s legií jsme velmi spjati.“ ujistil tě Elbert, „Na Univerzitě máme též svého člověka. Arcilektorka De Peyranová je velmi dobrou přítelkyní baronky Arteriové. Co se týče Císařských mágů. U nich převládají smíšené pocity... obzvláště v souvislosti s aktuální snahou o prosazení magické reformy. Ale dost tohoto. Myslím, že jsme si vyjasnili co nám můžete nabídnout.“ uzavřel a natáhl se, že si konečně taktéž něco nabídne z obloženého talíře. Ve stejný čas, ale vyskočila na stůl i Scipiova opička, která se přikradla prakticky neslyšně do místnosti a jala se svého místa u stolu.

Vyhoupnutí na stůl si Elbert okamžitě všiml. Vytřeštil oči a svoji ruku zastavil ve vzduchu. Pohled věnoval opičce, která mu jej opětovala dosti nepříjemně a nedůvěřivě. Elbert zanechal své snahy si cokoliv vzít a stáhl ruku opět blíže ke svému tělu. Promnul si ji a poté protočil oči.

„Teď to zásadnější.“ ujal se opět slova, „Pokud svolím k sňatku. Bude následně podepsána listina, která bude jasně deklarovat naše vzájemné spojenectví. Ta bude obsahovat všechny standardní body, které spojenectví obsahuje. Dále budu požadovat nad rámec této listiny, aby se Flavius stal vazalem Chorrolského hrabství a složil vazalský slib. Tímto se zpečetí i Flaviova nutnost bránit Chorrol v případě, že bude napaden nebo jakkoliv jinak ohrožen. Nebude už možné se z toho nějakým způsobem vyvléknout a odvolávat se na žití za zdmi 'bezpečného' Imperial City.“ pousmál se, „Samozřejmě bude Flaviovi a jeho ženě propůjčeno léno, které se stane jeho novým domovem, důstojným domovem. Už se nebudete muset uskromňovat v této vile.“ rozhlédl se po místnosti a odmlčel se, aby dal prostor i ostatním zareagovat. Zajímala ho především reakce Flavia, který se slova ihned chopil.
„Nevidím v tom problém. Beliovi vazalský slib klidně od přísáhnu.“ řekl.
„Jistě.“ reagoval Elbert, „Slíbit dokáže každý. Důležité je dodržet ho... když nadejde čas.“ neodpustil si jízlivou poznámku Arterius a podíval se na Flavia.
„Dodržím ho.“ ujistil Elberta Flavius.
„Dobře. Přejdeme k mé poslední otázce. Té dost možná rozhodující. Pokud nastane situace v níž si budete muset zvolit mezi Císařstvím a rodem Arteriů, potažmo Shornhelmským královstvím v jehož čele rod Arteriů brzy stane. Komu bude patřit vaše loajalita?“
„To je velmi nebezpečná otázka.“ reagoval Scipio, nezněl však příliš překvapeně. Skoro se zdálo, že nějakou podobnou otázku dříve či později očekával.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
[/quote]
 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze Zdejší kobky 313 23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění Zdejší kobky 4 15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu » Skyrim - Váš svět 30 20.10.2012 23:48
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 3019 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 6506 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 4168 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 3587 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 10706 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 6050 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 5314 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 5209 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 6321 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist