Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE
Prastaré Archívy: Arena PA: Daggerfall PA: Morrowind Construction Set Čas zkracovaní Cechy Skyrimu Rasy ve Skyrimu Let´s learn some lore
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Víte že..
Sdí­let

nahoru
Číst diskuzi
Právě je zde: 2 host(ů)
 Tisk diskuze
Hrozba III.
Aurelius
→ Tah 1134

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Dokud neoživne nemůžeme proti němu nic podniknout.“ odpověděl ti pohotově Mero, který i nadále nepolevoval v obezřetnosti. Morgana byla rovněž neustále v pozoru, připravena kdykoliv zareagovat. Vzdálil ses ke dveřím do chodby a přivolal Garyna s Felasem, kteří stěžili cestu do vašich zad. Oba kývli na souhlas a hodlali se tvojí radou řídit. Dokud byla vztyčená bariéra nehrozil vpád do vašich zad neboť i zde bariéra zafungovala.

„Ne.“ zareagovala na tvá slova upírka, když ses vrátil k bariéře. „Vicent je mým stvořitelem, postavit se mu by bylo... nemoudré. Ovšem vím kam uprchl po debaklu v Chorrolu. A jsem ochotna vám to prozradit.“ sevřela ruce a podívala se na vás, nezdálo se, že by se nějak snažila o navázání očního kontaktu. Poté dala pokyn svým psům, oba psi se okamžitě vrhli na upíra, který doposud žil a začali ho za doprovodu jeho řevu nemilosrdně kousat a trhat. Upírka odvrátila zrak. „Vicentovi nohsledy jste zlikvidovali. Dejte mi milost, nechte mě odejít a já vám sdělím místo jeho úkrytu.“

Mero dal zakroucením hlavy najevo, že variantě s udělením milosti a zajištění upírce bezpečného odchodu příliš nakloněn není.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Alďas! Chytej.“ zvolal na Aldu Chocholka, chlapec se otočil a připravil se na chycení měšce. Chocholka hodil a altmer ho chytl. Chocholka jen spokojeně promnul ruce. Poté co ti De Peyranová pomohla vstát a podpírala tě z jedné strany, Chocholka tě jistil z druhé strany. Pomalu tě dostali z vozu, bolest si cítil při jakémkoliv pohybu. Hlava se ti skutečně chvílemi motala a nebýt opory skácel by ses k zemi.

„Prý je za domkem.“ oznámil vám polohu dvorní čarodějky Julius. Aldaril mu byl v patách a v ruce bedlivě střežil měšec, který mu Chocholka hodil. Vedli tě dál. Julius s Aldarilem šli před vámi, aby odstranili případné překážky, jako bylo dřevěné kolečko.

„Ano. Necháme vás mluvit.“ souhlasila pobaveně De Peyranová, když jste se blížili k rohu domu. Obešli jste roh domu a dostali se za stavení. Zde se nacházelo taktéž rozlehlé pole s nepříliš zdravou úrodou. Anna vůči vám stála zády, postávala u dřevěného stolku na němž měla rozdělanou brašnu a různě rozmístěné menší nádoby a kdejaké jiné pomůcky. Anniny dlouhé vlasy byly svázané do ozdobného culíku tak, aby jí při práci nijak nezavázely.

„To je ona.“ oznámil Juliovi Aldaril a ukázal na dvorní čarodějku.
„Jo. To je ona.“ usmál se Chocholka, „Aldův divoký sen.“ prohrábl vlasy chlapci, když jste vedle něj zastavili.
„Divoký sen?“ podivil se Julius a koukl střídavě na Alda a Chocholku.
„Heh... To neřeš. To bys nepochopil.“ mávl rukou Chocholka, „To je jen pro zasvěcené.“ zasmál se vzápětí, ale nesmál se moc dlouho. Anna zaslechla vaše hlasy a otočila se.
„Ahoj. Co tu děláte?“ zeptala překvapeně s vlídným úsměvem. Ten zmizel stejně rychle jako předtím utichl Chocholkův smích. Argonian na tebe v rychlosti ukázal prstem s tím, že to budeš ty kdo podá vysvětlení této náhlé a neočekávané návštěvy. Odložila nádobku, kterou držela v ruce a nějaký jiný předmět, kterým promíchávala obsah uvnitř.
„Aedane... U Stendarra... Co? Co se ti stalo?“ zvolala s překvapivým zděšením v hlase, který bys u profesionální léčitelky nejspíš nečekal. Přesto toto zděšení velmi rychle překonala a přesunula se k tobě, špinavé ruce od hlíny utřela do oděvu. Začal si ze sebe soukat vysvětlení. V jeden moment tvého vysvětlování se k tobě nepřirozeně blízko naklonila hlavou, poté se opět oddálila a sáhla ti na tvář rukou, přiložila ji na jednu z ran ve tváři. Aldaril s Juliem si vyměnili pohledy a raději se vzdálili o pár kroků dozadu. „Samozřejmě, že podívám.“ rozhodla se poté, „Odneste mi Aedana prosím dovnitř.“ pokynula k zavřeným dveřím, které vyrazila otevřít. „Vy počkejte na lavičce.“ doporučila Aldarilovi a Juliovi. „Převezmu si ho, Chocholko.“ řekla též argonianovi, který se zastavil u prahu dveří a očekával, že mu čarodějka uhne. Ta však měla jiné plány a tak nezbylo Chocholkovi než tě přenechat Anně a De Peyranové.

Obě tě přenesly přes práh a na pokyn Anny tě položili na dřevěné lůžko, které se v místnosti nacházelo. Přestože nemělo žádnou matraci a prkna na nichž si ležel nebyla pohodlná, cítil si úlevu, nikdo s tebou konečně nehýbal a hlava se ti točila o trochu méně. Chocholka rejdil očima všemi směry jakoby v místnosti hledal něco cenného nebo snad podezřelého.
„Je to příbytek v němž bydlí služebná.“ vysvětlila mu. Chocholka jen kývl.

„Udělala jsem co bylo v mých silách, abych ztlumila jeho bolesti a ošetřila ta drobnější zranění u kterých sem si byla jistá, že tím nic nezkazím.“ seznámila De Peyranová Annu se situací ohledně tvé léčby, která si tě ještě několikrát prohlédla odshora dolů a nakrátko vyvolala kouzlo z repertoáru magie Obnovy. Poté se posadila na okraj postele.

Chocholka se několikrát prošel po malé místnosti. Anna se na něj otočila.
„Musíš tu takhle stepovat?“ zeptala se ho. De Peyranová si založila ruce.
„Ano. Jsem nervózní.“ odpověděl jí Chocholka nervózně.
„Tak si vezmi do ruky minci a házej si s ní. Já se potřebuju soustředit a hlavně tu mít kolem sebe prostor.“ podívala se na něj vážně, „Jestli chceš nějak pomoci. Zkus prosím najít nějakou nádobu na vodu, naber do ní čistou vodu a přines mi ji. K tomu přines nějaké obvazy, nevím jestli budou třeba, ale pro jistotu je vezmi. Když neseženeš obvazy tak sežeň čisté hadry, třeba tu tvoji košilku. Ta bude určitě čistá.“ pokračovala, když Chocholka zastavil na okraji místnosti, sáhl do kapsy a začal si nervózně házet mincí. „Potom se zkus poptat chlapů. Jestli nemají nějaké hojivé masti, léčivé lektvary cokoliv.“ poté se odmlčela, „A přines nůž, šití a nůžky. Počkej! Nůž nemusíš.“ sáhla pod postel a vytáhla ukrytý nožík, působil ostře, ale byl špinavý. „Ten už nemusíš, ale zbytek sežeň.“ řekla poté.
Chocholka kývl hlavou, otočil se na patě a už chtěl odejít.
„Počkej! Ještě počkej!“ zvolala za ním Anna a otočila se na něj, „Až to sem všechno přineseš. Tak nejprve zaklepej. Abych se nelekla a neujela mi ruka.“
„Hlavně mu nic neřezej! Je to Beliův kámoš, nemůžeš... nesmíš mu nic uříznout.“ zdůraznil Chocholka předtím než se znovu otočil a zmizel za dveřmi až za ním práskly a rozvířily prach. Anna si jen povzdechla. Sevřela v ruce pevně nůž.
„Jednou jsem provedla amputaci před zraky svého bratra... a od té doby tvrdí, že se v tom vyžívám.“ konstatovala tiše, „Ale neboj. U tebe tohle nehrozí.“ ujistila tě.

„Jak mohu pomoci já?“ zeptala se De Peyranová. Anna se na ní otočila. Váhala a přemýšlela jak by jí čarodějka mohla pomoci.
„Přines mi prosím moji druhou brašnu. Bude hozená někde pod tím stolkem venku.“ poprosila ji Anna.
De Peyranová jen kývla a nakonec opustila pokoj i ona. Dveře opět zarachotily.

„Doufám, že ten se kterým ses popral dopadl hůře.“ zašeptala tiše Anna zatímco seděla i nadále na okraji postele a kouzlem nahřívala čepel nože, „Použila bych svoji dýku, ale příčí se mi ji píchat do blízkých.“ zasmála, ale pak opět zvážněla. „Než se pustím do léčby... Tvá přítelkyně je též mág Obnovy.“ pokračovala pozvolně a prohlížela se v ruce nůž, „Určitě tě už v minulosti léčila... netrpíš nějakou alergií? Abych ti ještě nepřihoršila.“ zeptala se, „Potom budu potřebovat, aby sis sundal vršek. Zvládneš to? Nebo budeš potřebovat pomoc? Při té příležitosti mi pověz jak si k těm zraněním přišel. Co nejpodrobněji.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Jera byla nepříjemně překvapená, protože měla jiné informace a tohle ji zaskočilo. „Velmistr Taros mi o dalších 'cestujících' nic neříkal.“ reagovala přísně, „Odmění se mi tak, že ztratím jeho důvěru a upadnu v nemilost.“ zakroutila hlavou. Langley si povzdechl.
„Některé věci se nemění.“ poznamenal s mírným úsměvem ve tváři. Jera jeho poznámku slyšela. „Víte co...“ pokračoval následně, „Dejte mi ten svitek. Odteleportuji se tam sám, Tarovi se osobně za ty tři válečníky zaručím. Mé slovo má i přes naše neshody nepochybně stále nějakou váhu. Vy dva tu mezitím počkejte.“ podíval se na Jeru a tebe střídavě.

Jera se nadechovala ke slovu, ale Langley svitek aktivoval a odteleportoval se vám před očima. Jera se jen rozpačitě rozhlédla a potom zakroutila hlavou.
„Achjo...“ povzdechla si a chytla se za hlavu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 06.05.2022 23:44
 
Tondulin
"Proč na mě koukáte všichni tak zděšeně.... Nejdřív Chocholka, pak ty... Ještě si bereš kudlu.. Co se mnou je Anno?" Zeptám se skoro vystrašeně, když si vezme do ruky nůž a kouknu se na svoje ruce a nohy, jestli nemám třeba někde zaraženou nějakou velkou střepinu ze skla.

Když se mě zeptá na alergie a jak se mi to doopravdy stalo, aspoň to trochu rozptýlí mou mysl a nahodím veselejší strunku. "Alergie? Jen na ořechy, od té doby co mě Palagán proměnil na veverku... Ořechy fakt už nechci vidět, doufám, že tu žádné nemáš.... A jo popral jsem se máš pravdu.... Zjistil jsem, že orkové mají docela páru. Jestli si vedeš nějaký lékařský záznamník, tak si poznamenej, že ork má sílu jako tři dospělý vepři možná i čtyři." Usměju se na ní a začnu se vysvlékat do půl těla (Pokud by mě to přinášelo moc velkou bolest nebo bych to nezvládl, tak požádám Annu o asistenci.)
 
Adrian_S
Jen se zhluboka nadechnu a porozhlédnu se po náměstí, jestli tam není někde prázdná lavička. Pokud ano, pronesu k Jeře lokaci té lavičky a přiměji ji, abychom tam počkali. Mezitím budu v tichosti sedět a vyhlížet válečníky.
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Sarako
,,Když se vzdáš a necháš se zajmout, mohu ti zajistit spravedlivý soud, který přihlédne na to, že jsi spolupracovala. V opačném případě to bude tvůj konec, protože když jsem porazil Vincenta obklopeného armádou žoldáků, nebude pro mě jeho splozeňkyně s dvěma mazlíčky problém. Volba je na tobě." odvětím upírce a připraven k boji vyčkám, jak se rozhodne.

V případě, že by se po mých slovech dala na útěk, pokynu Morganě ke zrušení magické bariéry a pustím se za upírkou.
 
https://vzajetinadprirozena.webnode.cz
Aurelius
→ Tah 1135

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Nemel sebou.“ zvolala Anna přísně, když ses chtěl podívat na své ruce a ujistit se, že v nich nemáš zabodnuté nějaké sklo nebo třísky. „A vysvlékni se.“ dodala poté již mírnějším tónem, přičemž ses začal vysvlékat a přitom jí odpovídal na její otázky, které položila předtím.

„Palagán tě proměnil na veverku?“ usmála se pobaveně, „Hádám, že jsi dopadl ještě dobře. Když vezmeme v potaz jakou má nejspíš pověst.“ zasmála se, „Tak se podíváme na tvá zranění.“ vybídla tě k tomu, aby sis zase lehl a začala provádět vyšetření, nejprve tě rukama prohmatala, občas si cítil bolest, občas nikoliv. Sledovala tvůj výraz ve tváři, protože jí bylo jasné, že bys mohl dělat až příliš velkého hrdinu, který bolest necítí. Nakonec se zatvářila nespokojeně, vyvolala jedno ze svých kouzel a chvíli jej udržovala.

Vyrušila ji až příchozí De Peyranová, která přinesla Anninu brašnu. Anna přestala udržovat své kouzlo, přestala na tebe zírat a podívala se na příchozí čarodějku s brašnou.
„Děkuju.“ poděkovala, odložila nůž a převzala brašnu v níž ihned začala cosi hledat. „Má silný otřes mozku a jeho srdce buší dost zděšeně.“ konstatovala mezitím Anna. De Peyranová se jen prošla po místnosti a postavila se stranou, „Skoro se mi zdá, že se mu muselo krátce zastavit.“ pokračovala Anna a pozvedla hlavu směrem k De Peyranové. Skoro ti přišlo, že jí zajímalo jak se zatváří. De Peyranová jí neodpověděla.
Anna konečně nalezla ve své brašně to co potřebovala. Přišlo ti, že je brašna příliš malá na to, aby v ní někdo něco hledal takovou dobu.
„Tohle… jsem hledala.“ řekla spokojeně, když sevřela v ruce menší ampulku. „Seslala jsi na Aedana během boje nějaké posilující kouzlo?“ obrátila se znovu na De Peyranovou, „Myslím něco co by pomohlo otupit bolest… posílit jeho fyzickou sílu?“ pokračovala.
„Ne.“ reagovala okamžitě De Peyranová, „Když mě Chocholka zavolal k Aedanovi, abych mu pomohla… ležel už pod schody a vypadal velmi bídně. Bylo mi řečeno, že zakopl a nešikovně se skutálel ze schodů dolů. Víc jsem nezjišťovala a začala jsem konat.“ pokračovala ve tvé lži, „Pád ze schodů není nic neobvyklého. Stává se to i mocným čarodějům.“
„Vivien Josette De Peyranová!“ reagovala neobvykle přísným tónem Anna vůči své starší kolegyni. De Peyranovou její reakce nijak nezaskočila a mladší čarodějku nijak neusměrnila. „Je mi jedno jestli Aedan vyhrál pěstní souboj čestně nebo u toho podváděl a dopomáhal si nějakou posilovací magií. To je mi ukradený. Potřebuju vědět jestli to mělo nějakou přirozenou příčinu nebo v tom sehrála magie, která způsobila nápor na už tak zraněné a oslabené tělo.“ dodala stejným tónem, přičemž si přísně a zamračeně prohlížela De Peyranovou. Její výraz ve tváři byl dost podobný tomu, který nasadila, když konfrontovala svého staršího bratra kvůli setrvání Tilbauta.
„Ano. Použila jsem sérii posilovacích kouzel, abych postavila Aedana opět na nohy.“ reagovala De Peyranová, který si dala s odpovědí na čas a bylo patrné, že se zdráhá „Bylo to v zájmu nás všech, aby souboj vyhrál. Nepředpokládala jsem, že ho to položí.“ dodala následně.
„Dobře.“ povzdechla si Anna a zakroutila hlavou nad rozhodnutím, které De Peyranová učinila. „Vypij to.“ podala ti ampulku s průhlednou bezbarvou tekutinou „Je v tom příměs, která vylepšuje chuť. Trošku.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Vyhledal jsi volnou lavičku a usadil se. Jera tě k lavičce nenásledovala, přestože si ji to požádal. Místo toho nervózně pochodovala z jednoho místa na druhé a neustále se rozhlížela, velmi často kontrolovala i tvoji polohu. Čas plynul dál a Langley se stále nevracel.

Brzy jsi v dálce spatřil trojici bojovníků z cechu. Zatímco Draven s Renardem jevili snahu vás na náměstí najít, Ralyna si hleděla svého. Draven tě brzy zahlédl na lavičce a udal skupince směr. Každým krokem si se k tobě blížili a měl si možnost prohlédnout si jejich vybavení. Všichni na sobě měli zbroje, které nosili do střetu s nepřáteli, každý si nesl svůj vlastní vak s dalším vybavením. Skoro to vypadalo, že očekávají opravdu těžký střet.

Ve stejný moment dorazila na náměstí též početná skupinka rytířů v barvách Shornhelmského království včetně dvou vlajkonošů. Všichni rytíři na sobě měli totožné vybavení, zbroje a štíty přehozené přes rameno. Jejich pohyb byl synchronizovaný. Vlajkonoši šli po stranách a každý z nich nesl jinou vlajku. V popředí kráčeli dva rytíři a za nimi kráčela trojice hodnostářů, poté šel zbytek rytířů.
Uprostřed trojice kráčel starší černovlasý bretonec (graf. vzhled - zde), jeho vlasy byly místy prošedivělé a vousy, které měl delší přesto upravené též nesly známky šedivění. Oblečen byl do drahého šlechtického oděvu. Po jeho levici kráčel velitel rytířů, který jako jediný z rytířského doprovodu neměl nasazenou přilbu, místo toho ji držel pod ramenem a držel krok se šlechticem. Usuzuješ, že půjde též o bretonce (graf. vzhled - zde). Na rozdíl od šlechtice nebyl jeho účes příliš upraven, aby působil reprezentativně. Třetí osobou byla blonďatá žena, kterou si velmi rychle identifikoval jako Enriquette Rolstonovou.

Draven, Renard i Ralyna pomalu došla až k tobě. Jera, která si všimla skupinky kolem tebe zanechala nervózního pochodování a vyrazila za tebou. Kápi i nadále z hlavy nesundávala.

„Tak jsme tu.“ oznámil s úsměvem Renard, když všichni najednou shodili shodně vaky na zem až to zařinčelo. Draven věnoval krátký pohled procházejícím ozbrojencům, poté se obrátil na Ralynu, která je nepřestávala sledovat.

Procházející skupinka ozbrojenců společně se šlechticem a jeho doprovodem vzbudila pozornost i ostatních přítomných na náměstí. Zatímco dospělí jim věnovali jen krátkou pozornost a jejich reakce byly jak kladné tak i záporné, chlapci se běželi na procházející rytíře podívat blíže.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 11.05.2022 00:31
 
Tondulin
"Počkat....počkat.... počkat... Chcete tím říct, že jsem podváděl?" Zvýším hlas takovým vzpruzelým tónem na de Peyranou a pokusím se vypružit z postele, což se mi úplně nepovede a bolest mě v sedě zastaví.

"Nedal jsem vám povolení k používání magie.... Radši bych prohrál než si pomáhat špinavými triky." Dodám už smířlivěji a vypiju ten blivajz co mi Anna nabízí.
 
Adrian_S
"Velmistr Langley se teleportoval napřed, aby ohlásil vůdci pevnosti váš příchod. Brzy by se tu měl objevit." ohlédnu se na Jeru, "Představím vás. Jero, tohle jsou bojovníci zdejšího cechu válečníků, Draven, Renard a Ralyna." otočím se na družinu, "Družino, toto je Jera, svobodomyslná čarodějka."

Až si potřesou rukama/pokynou hlavou/jinak pozdraví, nabídnu jim místo k posazení, "Prosím, přisedněte si. Tohle možná bude chvíli trvat."

"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Aurelius
→ Tah 1136

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Anna vůči tobě okamžitě vrhla káravý pohled, který jasně značil, že sebou vůbec nemáš tolik šít a už vůbec se nemáš pokoušet posadit na posteli.

„Ne.“ odpověděla ti pohotově de Peyranová, „Nepodváděl jste. Podvod by to byl kdyby to bylo vědomé. Vy jste o tom nevěděl.“ ujistila tě, „Krom toho se v tom stejně nikdo šťourat nebude. Pusťte to z hlavy.“ mávla rukou.
„Kde je ten Chocholka?“ poznamenala mezitím Anna a pohlédla na dveře.
„Kdybych si měla zkusit tipnou... Tak tipuji, že pobíhá kolem domu a uzavírá se zbrojnoši sázku o tom kolik nebo co Aedanovi uřízneš.“ odpověděla ti de Peyranová a přešla na druhou stranu místnosti.
„To by si mohl zkusit.“ namítla Anna, „Taťka čeká korunovace. Mohla bych mu poslat Chocholku jako dárek.“ usmála se a přenechala ti ampulku, aby ses mohl napít. „Mysli na něco pěkného.“ doporučila ti předtím než ti ampulku skutečně dovolila vzít do ruky.

„Nebyl jste ve stavu v němž byste něco takového učinit.“ namítla po tvé další reakci de Peyranová, „Minimálně jsem vám zachránila pověst. Kdybyste prohrál...“ nedořekla, protože Anna ji zastavila, aby tě konečně přiměla vypít ampulku.

Vypil jsi obsah a brzy poté ucítil úlevu. Tekutina byla skutečně ochucená a nejednalo se o nic hořkého či pálivého. Účinek se dostal velmi rychle.
„Mysli na něco pěkného.“ zopakovala Anna znovu.
Účinek se dostavil, usnul si.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Seznámil si bojovníky z cechu s čarodějkou Jerou. Zatímco oba muži si s čarodějkou potřásli rukou, Ralyn se stejně jako v tvém případě zdržela a ruku si s Jerou nepotřásla. Draven se usadil vedle tebe na lavičku. Ostatní zůstali stát. Ralyna ještě notnou chvíli bez sledovala odcházející oddíl rytířů.

Ještě notnou chvíli jste museli čekat. Bojovníci se příliš do hovoru nehrnuli. Jeda si držela odstup a vyhlížela návrat velmistry. Když se před vámi konečně problesklo a spatřili jste velmistra Langleyho jak v ruce drží dostatečný počet svitků. Bylo jasné, že se s Tarosem domluvil.

„Tak. Domluveno.“ oznámil to co již bylo zjevné, „Taros se s vámi všemi chce vidět.“ pokračoval a přitom dal najevo, že Taros touží i po tvé přítomnosti. Během toho rozdal každému z vás svitek k uskutečnění teleportace. „Jestli máme všichni všechno. Můžeme vyrazit.“ řekl poté.

„Já jsem připravena.“ ohlásila Jera a připravila si svitek.
„Teleportace svitkem... Eh... To není něco v čem bychom vynikali.“ přiznal Draven, „Ale zvládneme to.“
Ralyn jen s povzdechem zakroutila hlavou, „Nesnáším cestování přes teleportaci.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Adrian_S
Převezmu si svitek, usměji se na Langleyho a učiním kouzlo.
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Tondulin
Nebudu si už další slova De Peyranové brát k srdci, vypiji obsah lahvičky a budu přemýšlet nad něčím hezkým jak mi Anna doporučila.

Jako první si budu představovat svůj návrat do Chorrolu. Jak budu procházet bránou v naleštěné rytířské zbroji za opěvování bardů a davu mávajících lidí společně se svými kumpány a orčičí v železné kleci. Pak už sklouznu ke svým tradičním romantickým představám a budu si znovu v hlavě procházet ten večer kdy jsme s Annou seděli na střeše, povídali si a koukali na hvězdy. Moje ošetřovatelky mě tak uslyší mrmlat ze spánku věty typu.
"Tahle noc je jen naše, tak se ke mně pořádně přitul Anno."
"Jak může mít tak krásná bytost jako ty cokoliv společného s tím fišťulou Beliem."
"Pokaždé když se kouknu do tvých křišťálových očí, vidím v nich kousek taťuldy Klarga.... Jsou překrásné a smrtící zároveň."
 
Aurelius
→ Tah 1137

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
(Spíš)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Převzal si svitek, vyvolal skrze něj kouzlo a se zábleskem modrého světla se odteleportoval na tobě již dobře známé místo. Stanul si opřed před věží. Vše zůstalo při starém a všude panuje klid. Postupně přibylo modrých záblesků a pominuly až když se všichni odteleportovali před věž.

Langley se jen spokojeně pousmál, „Tak pojďte. Taros čeká.“ vybídl vás a vedl vzhůru do věže. Čekalo vás několik desítek schodů, bojovníci ve svých zbrojích a vaky na zádech jen hlasitě povzdechli. Ralyna nezřetelně zaklela. Když jste vystoupali až do patra v němž sídlil Taros, Langley se zastavil u jeho dveří.

„Nejprve vstoupíme mi dva.“ řekl směrem k tobě, „Jera tu mezitím počká s Ralynou, Dravenem a...“ opět mu vypadlo jméno, „To je jedno.“ mávl nad tím rukou, protože si nebyl schopen jméno vybavit. Následně ti pokynul ať ho následuješ, těsně před dveřmi tě zastavil a ztišil hlas, „Taros nebyl vůbec nadšen z vašeho nápadu přivést sem bojovníky z cechu, ale ujistil jsem ho, že tomuhle triu může věřit...“ ohlédl se, „Byl dost rozčilený, ale toho snad přešlo. Tak se na to připravte.“ doporučil ti a poté pokynul ať vstoupíš.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Adrian_S
Povzdechnu si, "Fajn, ať to máme za sebou." pronesu lhostejně a nechám se vést.
Upravil/a Adrian_S dne 15.05.2022 01:46
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Aurelius
→ Tah 1138

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Pomalu otevíráš oči. Bolest se již omezila jen na záda a hlavu. Zbylé kosti a rány v těle již necítíš. Zprvu se rozhlížíš trochu rozespale, zjišťuješ však, že jsi v pohybu. Když konečně otevřeš oči dokořán, promneš si je. Zjistíš, že jsi opět na voze. Sedíš na téměř stejném místě, akorát naproti tobě nesedí De Peyranová a opodál nesedí Chocholka, který rozděluje mince. Nýbrž naproti tobě sedí Adrianna.

Oči měla zabořené do menší knížky na jejímž obalu byl nakreslen symbol léčitelství a magie Obnovy. Knížka nebyla tlustá a nejspíš se tak jedná o určité téma. Jednou rukou si proplétala pramínky černých vlasů mezi prsty. Tvého probuzení si nejspíš vůbec nevšimla. Malou brašnu s léčitelskými pomůcky má pohozenou vedle sebe.

„A to je celé. V tomhle to spočívá Alďas. Vždycky, vždycky a znovu vždycky.“ promlouval k Aldarilovi Chocholka, který nahradil Julia a nyní řídil vůz on. Aldaril jen pokyvoval hlavou.

Tvůj a Annin doprovod se nyní spojil do jednoho a utvořil větší družinu, která střežila vůz v němž si byl převážen. De Peyranová jela na svém koni před vozem společně s Juliem. Orčice se kterou ses popral byla i nadále spoutána a vlečena skupinkou tvých bojovníků.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Vešli jste do Tarosovi komnaty. Zohyzděný dunmer seděl ve svém křesle a pročítal nějakou písemnost. Když zaznamenal váš příchod, odložil písemnost stranou a odkašlal si. Langley si ihned nabídl židli a usadil se. Jedna židle před stolem byla ještě volná.

„Nepotěšil jsme mě.“ promluvil k tobě přísně, „Jasně jsem vám řekl, že tu žádné lovce nestvůr nechci, protože jim nemůžeme věřit.“ pokračoval i nadále stejným tónem, který doprovázel pronikavý pohled. „Ale.“ povzdechl si, „Budiž. Přivedl jste mi Langleyho jak jsem od vás žádal a to velmi rychle. Za to máme můj dík a já dodržím své slovo.“ dodal smířlivě a dlouze se odmlčel. Jeho odmlčení, ale netrvalo dlouho. „Dodržím své slovo.“ zopakoval, „Ale nejprve vyřešíte tu magií zmutovanou nestvůru, když už jste si sem pozval skupinu z cechu. Nechci, aby se tu potloukali déle než je nutné.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Tondulin
Chvilku budu pozorovat Annu, jak si hraje s vlasy a urovnávat si myšlenky, kde to jsem a co tu dělám, načež si zkontroluju, že mi nechybí žádná končetina. Odkašlu si, abych získal Anninu pozornost. "Dneska už druhé bezvědomí, to je ale den..... Ve snech mě pronásleduje nějaký děda, který mi říká chlapče a dává mi nepotřebná životní moudra a jakoby to nestačilo ještě se mi ...... " Zastavím se v půlce věty, než se prořeknu, že mi do snů vstupuje rovněž Anna.

"Jak šla operace? Jsem už jak nový nebo můžu očekávat nějaké komplikace?"
 
Adrian_S
Podívám se na Tarose, "Vřelé přivítání." usměji se, ale pak na něj temně pohlédnu, "Zdá se, že ta zhoubná nemoc, se kterou bych si asi neporadil podle vašich slov, Vás jistě nahlodala dostatečně. Sám jste mi řekl, abych našel a přivedl velmistra Langleyho a při té příležitosti ještě doporučil, abych prohledal Wayrest a našel cech bojovníků, kteří by pomohli s tou komnatou." neposadím se, opřu se rukama o stůl a velice důrazně budu pronášet, "DĚLAL JSEM, CO JSTE MI ŘEKL A VY MĚ JEŠTĚ ZA TO KÁRÁTE? V TOM PŘÍPADĚ NAŠE SPOLUPRÁCE KONČÍ A UŽ ŽÁDNÁ NEBUDE." otočím se na místě a pomalu budu odcházet, "Že mě v Mohyle duší lámali mysl a císařští vojáci oblbovali, to se dalo předpokládat, ale aby VLASTNÍ PŘÍBUZNÍ V OBORU podle intrikařili... tak to teda ne! Vezmu si své najaté bojovníky, ať místnost vyčistí a seberou si, co tam bude." otočím se čelem na Tarose, "Jestli tam budou nějaké vaše věci, nezajímá mě to." pár vteřin budu stát na místě, třeba na nějakou jeho případnou rychlou reakci, ale pak jen dodám, "Děkuji za pohostinost, mistře. Věřím, že si s velmistrem potřebujete promluvit, já mám taky práci. Budu doufat, že se tu zdržím snad jednu noc a pak zmizím. Už o mně neuslyšíte. Třeba se zase vrátím zpátky do Mohyly duší."

Podívám se na oba čaroděje, jestli ještě nebudou chtít něco dodat, vyslechnu si je. Pak poté se jen zeptám, "Kde je ta komnata s tím neznámým?"

Po sdělení se pak už jen otočím bez rozloučení a odejdu k čekajícím válečníkům, "Mágové nejsou nadšení, že tu jste, i když mi bylo řečeno, že Vás tu jistě uvítají. Pitomci. Jestli jste připraveni, můžeme se do toho pustit hnedka. Zajdeme ještě do zdejšího hostince, je tam jeden čaroděj, co nám může pomoct, takže v tom nebudeme sami." pomalu vyrazím směrem k hostinci, přitom se podívám na válečníky, "Máte někdo nějaké otázky?"

Upravil/a Adrian_S dne 16.05.2022 21:13
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
SuperHunter
Pousměju se na Raminuse a budu následovat Zeniru dovnitř a dále do společenské místnosti. Sundám svůj kabát a položím ho přes jeho odložený opasek s mečem před tím než vytáhne láhev vína.

"Nemusíme na něj přece čekat než začneme, ne?" navrhnu s úsměvem a usadím se v rohu gauče, kde se opřu o jeho opěradlo a dám nohy přes sebe.
 
Aurelius
→ Tah 1139

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
Sledoval si Adriannu ponořenou do četby. Vyrušilo ji až tvé zakašlání, zaklapla knihu, přestala si pohrávat s vlasy. Očima si tě prohlédla jakoby kontrolovala jestli máš ty správné barvy. Při tvých slovech se usmála od ucha k uchu.

„Ano.“ kývla hlavou a stále se usmívala, její úsměv byl nyní trošku jiný než obvykle, skoro to vypadalo jakoby se skrze něj snažila zakrýt to, že je v rozpacích „Všimla jsem si... nejenom já i De Peyranová.“ kývla hlavou, „Víš, když jsem ti říkala, abys myslel na něco pěkného... nemyslela jsem zrovna něco až tak... no, ehm... pěkného.“ pozvedla hlavu k Chocholkovi a Aldarilovi, jakoby se chtěla ujistit, že jsou oba ponořeni do své soukromé rozpravy. Chocholka básnil o sázkách a dával chlapci rady jak nejlépe sázet a jak vycítit tu správnou příležitost. Chlapec ho se zájmem poslouchal. „Myslela jsem to tak, že máš myslet na... já nevím?“ pokrčila lehce rozpačitě rameny, „Třeba na krajinku, motýli... a tak. Ale to je jedno.“ zakroutila hlavou, „Ehm... Jsi už v pořádku. Teda skoro. Záda budou chvilku pobolívat, ale časem bolest odezní. Co bylo třeba jsem vyléčila, vytahala nějaké kusy skla a třísky. Stopy po modřinách ti chvilku ještě vydrží a drobné jizvičky brzo vyblednou.“ odmlčela se, „Tvá historika s pádem ze schodů bude o trošku věrohodnější. Každopádně.“ zvážněla, „Tvé srdce dnes dostalo dost zabrat. Doporučuji ti se dnes šetřit. Takže... Ehm no... před spaním vynech s Mirabelle určité aktivity, aby tě nekleplo. I když ona ona by měla být schopná tě zavčasu vzkřísit. A také se vyhni určitému typu snů.“ podívala se na tebe opět s úsměvem, „Když máš tu tendenci mluvit ze spaní... mohlo by to pro tebe být... nebezpečné.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Tarose tvá slova nepříjemně překvapila, ale nenechal se rozhodit. Langley si vás oba měřil pohledy, ale nedal nijak najevo komu je ve sporu nakloněn více.

„Tahle to nebylo.“ zdůraznil Taros, „Jasně jsem vám řekl, že bojovníkům z cechu nevěřím a proto si nemůžeme dovolit najmout. Doporučil jsem vám, abyste se jich poptal a zjistil jak monstrum porazit. To bylo vše.“ pokračoval urychleně a dodržoval důraz ve svém hlase. „Prolomím ochranou pečeť do komnat se zmutovanou nestvůrou. Teprve pak budete moct dveřmi vstoupit a vypořádat se s monstrem.“ dodal po krátké odmlce Taros. Langley mlčel. „Za půl hodiny se sejdeme na místě.“ popsal ti cestu k uzavřené části věže a více s tebou již Taros nepromluvil. Bylo na něm patrné, že je z tvé reakce zklamán.

Opustil si komnatu a promluvil k netrpělivým bojovníkům. Tvá slova je nepotěšila. Zejména Ralyna si hlasitě povzdechla a chtěla procedit nějakou urážku mezi zuby, ale Draven ji zarazil zvednutím ruky.
„Dalo se to čekat.“ řekla rezignovaně, „Čarodějové a jejich intriky. Všechno při starém... Jsme v pasti.“ rozhlédla se a rozčileně se na tebe podívala.
„To monstrum porazíme.“ ujistil ji Draven, „Ale musíme vědět do čeho jdeme, abychom vymysleli dobrý plán. Jím tam bez hlavě je sebevražda.“ podíval se na tebe, „Říkal jste, že monstrum je imunní vůči magii, ale my nejsme. V souboji se nám budou hodit kdejaká posilovací kouzla a též léčivá. Umíte něco takového?“ zeptal se, „Také potřebujeme jak už jsem říkal... co nejvíce informací o monstru které máme zabít.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Odložila sis svůj plášť na opasek s legionářským mečem. Civello to nechal bez odezvy. Místo toho odšpuntoval láhev a bez jediného slova vám nalil do skleniček. Usadila ses na okraj gauče a opřela se o opěradlo.
„Je to dobrý ročník. Bude vám chutnat.“ ujistil vás, „Dáte si?“ nabídl vám zbytky rozdrceného prášku v misce. Zenira se vykulila své khajiitské oči.
„Ne... nedám si.“ ujistila ho poté. Civello se jen uchechtl.
„Verick říkal, že to máte rády.“ zatvářil se zklamaně, „Tohle je... tohle je kvalitní materiál.“ dodal a usedl na gauč vedle tebe. „A ty? Dáš si?“ zeptal se tebe a jednou rukou ti podíval skleničku s vínem. Zenira mezitím převzala druhou, kterou jí předal Civello těsně předtím než usedl. „Pojď se posadit k nám.“ vybídl poté Zeniru. Ta souhlasila a začala obcházet stůl. „Kolik času máme?“ zeptal se tě po tvé reakci nač čekat.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
 
Adrian_S
"Ten, co mě poslal Vás najmout, prostě nevěří válečníkům." otočím se na Ralynu, "Také mě zklamal. Být na jeho místě, řekl bych Vám vše, co by bylo potřeba a nic bych netajil." zahledím se jí do očí, "Dobrá zpráva je, že vezmeme... přesvědčíme čaroděje v krčmě, aby s námi šel, určitě se bude hodit. A vůdce pevnosti... Taros," procedím jeho jméno zklamaně, "nám odemkne zapečetěnou místnost. A co se týče mě, jsem čaroděj obnovy, léčba nebude problém."

Otočím se zpět směrem ke krčmě, cestou dodám, "Můžu vás ovšem ujistit, že pokud tam najdete něco, co by se vám zlíbilo, bude to vaše. Já si snad budu nárokovat pouze nějaké magické předměty, knihy a podobné věci. A zákazy mágů se nestarejte. Jestliže vás obelhali, tak to udělejte taky."

Zamířím ke krčmě, kde uvnitř budu hledat Arilena.

Upravil/a Adrian_S dne 21.05.2022 10:14
"Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!"

7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka"

17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014
7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách"

Přečtěte si také moje díla:
Adriho verše
Adriho povídky I - Ruka zloděje
Adriho povídky II - Temná smlouva
Adriho povídky III - Děti Skyrimu
Adriho povídky IV - Prokletí daeder
Adriho povídky V - Osvobození
Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře
Adriho povídky VII - Torna plná cukříku
Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej
 
Tondulin
Zrudnu jak rak, když zjistím, že mě Anna slyšela mluvit ze spaní. "Já jsem.... mluvil ze spaní? Měl bych se stydět? Ehm, jak moc špatné to bylo na stupnici od 1 do 10?" Budu si zakrývat obličej jednou dlaní a do smíchu mi narozdíl od Anny rozhodně nebude.
 
Aurelius
→ Tah 1140

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulin
„Ano. Mluvil jsi.“ ujistila tě znovu Anna, „Nee... To si zase nemyslím.“ zakroutila hlavou na tvoji otázku jestli se máš stydět za slova, která si řekl ze spaní. „Pusť to z hlavy.“ dodala následně a rozhlédla se, „Brzo budeme v Chorrolu.“ konstatovala, když se před vámi začalo nořit město.

„Už víš co uděláš s ní?“ poukázala hlavou na zajatou orčici se kterou ses popral v hostinci.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
„Dobře. To nám bude stačit. Toho Tarose vyzpovídáme předtím než odemkne zapečetěnou místnost.“ rozhodl Draven. „Včasnější informace by sice byly přínosnější... ale vybavení máme připraveno i na tužší boje.“
„To opustí svoji pracovnu a ztratí jistotu, kterou mu dává.“ přikývla Ralyna. Jera nijak nereagovala. Rozhovoru sice pozornost věnovala, ale nijak se nezapojovala. Když ses začal se skupinkou odebírat ke schodišti, udělala pár kroků za vámi, ale pak si to rozmyslela a setrvala v patře.

„Bereme vás za slovo.“ řekl Draven, když jste scházeli schodiště dolů. „A nebojte. Máme spoustu zkušeností s čaroději. Víme, že našimi cechy panuje jistá... nevraživost a konkurence, která bohužel mnohdy překračuje tu zdravou mez.“ pokračoval cestou.
„Když jim něco štípneme a zjistí to...“ převzala si slovo Ralyna cestou, „Neodteleportují nás pryč.“
„Děláš z toho moc velké drama.“ nesouhlasil Renard, „Nejsme tu v pasti. Když budeme chtít odejít prostě odejdeme. Nemusíme se jich ptát na jejich souhlas.“

Přešli jste dvorek a zamířili do hostince. V něm byl opět klid. Mág seděl u stejného stolu jako při tvé předchozí návštěvě. Knih rozložených na stole o poznání ubylo, pohárek s nápojem měl zrovna v ruce a pil, když jste vstoupili. Poznal tě a volnou rukou na tebe hned mávl.

„Hehe... Je to docela stařík.“ zhodnotil s tichým zasmáním Renard mága sedícího v židli. Čaroděj neměl sebemenší šanci slyšet jeho tiché zhodnocení. Ralyně však slova neunikla a dala pohledem Renardovi jasně najevo co si o jeho neuctivé poznámce myslí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Odložila sis svůj plášť na opasek s legionářským mečem. Civello to nechal bez odezvy. Místo toho odšpuntoval láhev a bez jediného slova vám nalil do skleniček. Usadila ses na okraj gauče a opřela se o opěradlo.
„Je to dobrý ročník. Bude vám chutnat.“ ujistil vás, „Dáte si?“ nabídl vám zbytky rozdrceného prášku v misce. Zenira se vykulila své khajiitské oči.
„Ne... nedám si.“ ujistila ho poté. Civello se jen uchechtl.
„Verick říkal, že to máte rády.“ zatvářil se zklamaně, „Tohle je... tohle je kvalitní materiál.“ dodal a usedl na gauč vedle tebe. „A ty? Dáš si?“ zeptal se tebe a jednou rukou ti podíval skleničku s vínem. Zenira mezitím převzala druhou, kterou jí předal Civello těsně předtím než usedl. „Pojď se posadit k nám.“ vybídl poté Zeniru. Ta souhlasila a začala obcházet stůl. „Kolik času máme?“ zeptal se tě po tvé reakci nač čekat.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 23.05.2022 22:43
 
Přejít na fórum:
Podobná témata
Diskuze Fórum Odpovězeno Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze Zdejší kobky 313 23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění Zdejší kobky 4 15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu » Skyrim - Váš svět 30 20.10.2012 23:48
Archív Novinek
Datum Kategorie Název Přečteno
24-12-2018 Články Šťastné a veselé! (2018) Přečteno 2943 krát
11-06-2018 Elder Scrolls The Elder Scrolls VI oznámeno! Přečteno 6413 krát
01-04-2018 Novinky S hrdin(k)ou po celém TAMRIELU! (Apríl) Přečteno 4098 krát
24-12-2017 Články Veselé a šťastné! (2017) Přečteno 3504 krát
06-07-2017 Rozpracovaná novinka (6.7.) Přečteno 0 krát
01-04-2017 Na cukřík s M'aiqem Lhářem Konec série "The Elder Scrolls"! Přečteno 10622 krát
11-02-2017 Elder Scrolls Příběhové rozšíření pro TESO a H... Přečteno 5986 krát
24-12-2016 Elder Scrolls Veselé Saturalie a oslavte Starý život! Přečteno 5190 krát
12-12-2016 Na cukřík s M'aiqem Lhářem 6 let se Skyrim.4fan Přečteno 5152 krát
18-11-2016 Elder Scrolls The Elder Scrolls: Online dočasně zdar... Přečteno 6222 krát
 Více...     
Archív Novinek
TOPlist