The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite - Diskuzní fórum: Hrozba III.

Fórum | Galerie | Archív novinek | Hlavní strana               LOGIN | REGISTRACE

Prastaré Archívy: Arena

Let´s learn some lore

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Víte že..

Sdílet

Číst diskuzi

The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite » Ostatní » Zdejší kobky

Právě je zde: 2 host(ů)

Strana 254 z 256: 1...251 252 253254255 256

Hrozba III.
Tondulin	#5061 Přidané 04.02.2024 15:29
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"A co má být, že jsem Aedan.... Změnilo by se snad něco, kdybych se jmenoval Ferda?" Nechápavým pohledem se kouknu střídavě na Annu a střídavě na Lizzie a budu očekávat nějaké vysvětlení. Ať se mi ho dostane nebo ne, plynule navážu další konverzací. "Jedeš dneska zalévat pole tím dryákem Anno? Mám před sebou zase fůru práce a trablí a víme jak to dopadlo včera.... Možná by se mi hodila nějaká čarodějka, kdybych se dostal do průseru.... Mirka se ještě válí někde zduněná, mohl bych si od tebe půjčit Lizzie? Můžu jí aspoň trochu seznámit s Chorrolem a hrabstvím." Zasměju se a po očku mrknu na Lizzie.



Aurelius	#5062 Přidané 05.02.2024 23:29
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1287 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Ritabeth se rozesmála. „Ranit mé srdce?“ dodala vzápětí s úsměvem na rtech, „To je velmi obtížné.“ konstatovala a pohodila hlavou. Sledovala přitom jak se vracíš od stolu. Přisedl sis vedle ní a chytl její ruce do svých, vzájemně jste si pohlédli do očí a kontakt udržovali. Čarodějka mlčela, poslouchala tvá slova a nechala se přitáhnout. „Jsem si vědoma rizik, která tato plavba obnáší. Včetně své smrtelnosti.“ řekla a v jejím hlase nebyla znát ani špetka strachu, „Ale cítím, že bych vůči vám měla být férová.“ krátce se odmlčela, zatímco si jí hladil po tváři, „Mám své ambice, které nechci nijak upozadit a proto se celý svůj život vyhýbám dlouhodobým známostem. To jsem vám ostatně řekla již při našem prvním setkání. Nejsem si tedy jistá jestli oba očekáváme totéž.“ přimhouřila zrak, „Protože já bych ty nejlepší chvíle života chtěla zažít co nejdříve, třeba teď a tady. Vymanit se alespoň nakrátko z toho nudného stereotypu, který nás čeká každou noc, každý den na širém moři.“ poté si povzdechla, „Ale samozřejmě... Samozřejmě i obyčejné podívání bude příjemnou změnou. Krom toho nás oba čeká křest, teda myslím. Vás určitě. Já se z něj plánuju vyvléknout.“ začala si rukou pohrávat s vlasy, „Nedáte si víno?“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Ano.“ reagovala okamžitě spontánně Lizzie. Adrianna se zdržela jakéhokoliv komentáře a orčice si jen hlasitě znuděně odfrkla. Jakékoliv další reakce ses nedočkal. Přešel si proto plynule na jiné téma. „Ano. Jedu.“ přikývla Anna, „Raději na to osobně dohlédnu.“ dodala a poté se obrátila na Lizzie. Když ses zmínil o Mirabelle přišlo ti, jakoby se na moment Adrianna škodolibě pousmála. Byl to však chvilkový moment, který se ti mohl pouze zdát, protože poté se již tvářila zcela normálně. „Počkej... Počkej...“ zbrzdila tebe i Lizzie, které se rozzářila očka, když dohovořil. „Nejprve si tě prohlédnu, abych měla jistotu, že se tvůj vztah od včera nezhoršil.“ řekla vážným tónem v hlase a postavila se na nohy, „Nerada bych riskovala, že to s tebou opět sekne v nějaký nejméně vhodný okamžik.“ dodala a přesunula se ke své brašně. Popadla ji a přesunula k jednomu ze stolu, porovnala židli a mírně odsunula věci stranou, aby vytvořila na stole plac. Z brašny vytáhla dva nástroje, jeden si okamžitě identifikoval. Jednalo se o nástroj k odběru krve. „Ale bylo by vhodné kdyby tě ještě dnes pro jistotu na cestách doprovázel někdo s léčitelskými znalostmi... kdyby se ti přitížilo.“ pokračovala Anna a rukou ti pokynula ať přijdeš blíž. „Svlékni si vršek. Poslechnu si tě a také ti odeberu trochu krve... abych měla jistotu.“ vysvětlila. Lizzie sebou cukla a šibalsky se usmála. „Asi bych se měla dívat?“ tázala se a vykročila vpřed. „Ano. To bys samozřejmě měla.“ souhlasila Anna, „A vy.“ vyklonila se a pohlédla na orčici, „Počkejte za dveřmi. Lékařské vyšetření jsou důvěrné.“ vyzvala ji k odchodu. Orčice se postavila, rozhlédla se po místnosti a zastavila svůj zrak na tobě. Jasně ti výrazem ve tváři dala najevo, že chce bys žádost dvorní čarodějky posvětil. „Kde je vůbec Belius?“ zajímala se Lizzie, když došla k Anně a postavila se vedle ní. „Vyspává. Včera popíjel.“ vysvětlila jí stručně Anna. „Ah... Takže všechno při starém.“ usmála se Lizzie od ucha k uchu a sledovala jak Anna dezinfikuje nástroj pro odběr krve. „Neboj. Aedan a Belius jsou nerozlučná dvojka. Kdykoliv jeden z nich vstoupí do mé komnaty, druhý se to jako zázrakem dozví a vzápětí se tu též objeví.“ pokračovala Anna a ještě jednou zopakovala dezinfekci nástroje. Elixír svým zápachem nepříjemně provoněl místnost. „Super.“ nepřestávala se usmívat Lizzie. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5063 Přidané 06.02.2024 16:03
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Budu jí poslouchat, na určité části proslovu budu přikyvovat hlavou, až domluví, pohlédnu na ni, ,,Rád." Jakmile přinese víno, než se napijeme, spustím, ,,Vím moc dobře, co jste mi pověděla v Hammerfellu, o známostech. Stále to mám na paměti. Ale vy... chápete snad mou situaci, Ritabeth? Já chápu Vaší. Vy už máte nějaké zkušenosti a netáhnou Vás úkoly dané od někoho. U mne ano. Nebudu zacházet do detailů, mám na starosti něco, na co zkrátka musím mít čistou hlavu... nebo alespoň částečně čistou. Požitky a radovánky mohu udělat potom, teď je pro mne nejdůležitější..." nedokončím větu. Jakmile dostanu do ruky pohár s vínem, před napitím jí sdělím, ,,Kdybych nebyl nijak vázán, Ritabeth..." zarazím se, jestli to budu chtít říct, ale nakonec se odhodlám, ,,Už v Hammerfellu bych se Vám dvořil. A i požádal o společnou chvíli a tak. A tady... teď na lodi... Ano. Hned bych se na Vás vrhnul a dopřál Vám potěšení." zahledím se jí do očí, ,,Jsem čaroděj, jako vy. A dobře vím, že dokážete ovládnout každého pouhým pohledem..." podívám se na pohár vína, ,,Nebo i jinými způsoby..." Nenapiju se. Budu od ní čekat upřímnou odpověď. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#5064 Přidané 06.02.2024 22:32
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Jmenuje se Rulfgolabesh... Je to moje nová parťačka." Pracně vyslovím jméno orčice a tak trochu zamachruju na ženy, aby viděli jak silného mám strážce. "Takže už nechci slyšet žádné paní orčice a podobné přízviska." Tuto poznámku budu směřovat hlavně k Lizzie. "Můžeš zatím jít, od těhle čarodějnic mi nic nehrozí.... Nejsi tu od tak podřadných úkolů jako je nošení kufrů.. Dneska nás čeká ale nějaká pořádná práce neboj... Jdi se zatím bavit nebo trénovat, najdu si tě až bude potřeba. A díky za snídani." Uvolním očici než dostane nervy ze společnosti paní de Fey a pak už odkryji svůj mužný hrudník. "Ano má pravdu... Magicky přitahuju Belia, snaží se být jako já, což mu nemůžeme zazlívat.... Jsem něco jako jeho starší dvojče... Až na to, že jsem hezčí, chytřejší, silnější a hlavně vtipnější." Šibalsky se usměju na Lizzie a následně zasimuluji až se mě Anna dotkne nějakým svým udělátkem. "Opatrně slečno Arteriová, tady nezacházíte s polem, ale s živou bytostí co cítí.... Mimochodem, mohli bychom mě nějak opravit, abych se už nevypínal... Není to moc praktické."


Aurelius	#5065 Přidané 11.02.2024 14:26
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1288 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Ritabeth vstala a brzy se vrátila s lahví vína a dvojicí skleniček. Pohodlně se usadila na posteli a podala ti obě sklenice, otevřela víno a rozlila do obou po stejnavé množství. Odložila láhev a věnovala ti plnou pozornost. Chvilku trvalo než si převzala svoji skleničku, ale ani ona se ještě nenapila. Pouze pokyvovala hlavou během tvého monologu a věnovala ti maximální pozornost. Když si domluvil široce pousmála, sklopila též zrak ke skleničce. Poté svůj zrak pozvedla s pobaveným výrazem. „Není to otrávené ani nijak upravené, aby vám to jakkoliv ublížilo.“ řekla klidným hlasem, „Láhev i obsah je ve stavu v nějakém jsem ho zakoupila od vyhlášeného vinaře... To vám přísahám.“ kývla hlavou, „Ale chápu vaši situaci. Máte složitý úkol na který se tedy potřebujeme maximálně soustředit. Budiž. Chápu to. Rozhodně se, ale nebojte, že bych vyvíjela nějakou snahu, abych tento váš tajemný úkol odhalila. To opravdu ne.“ zakroutila hlavou, „Když už se účastním této plavby... Tak ráda nabídnu jak už jsem řekla své služby, ale budu pracovat pouze s tím co mi sám osobně řeknete.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Lizzie po tvé výtce ustaraně přikývla a pohlédla na orčici. „Paní Rulfgolabesh.“ oslovila ji pokorně, „Moc se omlouvám za tu 'paní orčici'.“ dodala stejně pokorně. Orčice jen nevrle přikývla a poté spěšně odešla. Anna i Lizzie její ochod sledovaly. Jakmile za tvojí osobní strážkyní cvakly dveře, obě se na sebe podívaly a poté vyčkaly až si sundáš svršek a usadíš na židli. Lizzie na tebe hleděla a usmívala se od ucha k uchu. Anna jí začala popisovat zběžně jak má co nejlépe provést odběr krve. Lizzie jí však věnovala pramalou pozornost a většinu času se dívala na tebe. Nakonec to starší čarodějka vzdala a velmi opatrně do tebe zapíchla jehlu, kterou hodlala nabrat krev. „Zacházím s tebou téměř jako s pokladem.“ ujistila tě krátce poté, když začala nabírat krev. Tvé simulování ji nijak nezaskočilo. „Ale to označení 'čarodějnice' si vyprošujeme. Kdybych byla čarodějnicí měla bych krom černé kočky ještě černý oděv a špičatý klobouk...“ „A velký nos s bradavicí.“ doplnila ji s chichotáním Lizzie a popadla černé koťátko, které opět vylezlo. „A-Ano. To také.“ pohodila pobaveně hlavou Anna a zastavila odběr krve. „Chceš si to také zkusit Lizzie?“ obrátila se na mladší čarodějku, která držela v náruči koťátko. Lizzie viditelně zaváhala, ale nakonec nadšeně přikývla. Anna se pousmála. Lizzie pustila koťátko na zem, poté si vydezinfikovala obě ruce obsahem láhve, kterou jí Anna podala a teprve poté převzala od starší kolegyně nástroj pro odběr krve. Anna odstoupila stranou, sledovala jak si bude Lizzie počínat. Mladší čarodějka zprvu trochu nejistě zkoumala předmět, který právě držela v ruce. Poté pohlédla na tebe, šibalsky se usmála a instruovala tě, aby sis zacvičil s rukou. Následně učinila přesně totéž co Anna. „Výborně.“ zazněl Annin hlas s poněkud neskrývanou úlevou, když se to Lizzie povedlo natolik dobře, že si téměř nic necítil a vpich tě ani tolik nebolel. Lizzie poté následovala dalších pokynů Anny a opatrně odložila ampulku s tvojí krví na stůl. „Dobrá. Ještě si tě zkontroluju.“ pokračovala Anna, když se Lizzie stáhla stranou a opět popadla černé koťátko. Instruovala tě co máš dělat, vstal si, Anna pozvedla ruku, seslala na sebe nějaké kouzlo a poté přiložila hlavu ke tvé hrudi. Dlouze poslouchala a dávala ti instrukce jakým způsobem máš dýchat. Následně se od tebe vzdálila a tentokrát tě chytla za ruku a měla ti tep. Opakovaně počítala a poté se znovu vzdálila. Zamyšleně tě vyzvala ať se opět posadíš. „Léčba mohla být účinnější kdyby ses řídil mými pokyny a udržoval se v klidovém režimu.“ namítla poté a stále se tvářila zamračeně jakoby se jí na tvém stavu něco nezdálo. Následně přistoupila k oběma ampulkám tvé krve, letmo si je prohlédla a znovu se obrátila na tebe. „Potom si je prostuduji důkladněji.“ řekla, navlékla na ně dva modré provázky, jakoby měla strach, že by je mohla s něčím zaměnit a otevřela přihrádku ve stole. Neušlo ti, že se přitom záměrně postavila tak, abys co nejméně viděl co je uvnitř. Přesto se ti povedlo všimnout si stojanu v němž bylo hned několik podobných ampulek, které jsou též opatřeny barevnými provázky různých barev. Jedna z ampulek již byla opatřena modrým provázkem. Anna spěšně zasunula zásuvku a vyslovením zaklínadla přiměla zámek zacvaknout. Poté se na tebe obrátila. Změřila si tě pohledem a řekla: „Ještě mi zůstaň chvilku sedět. Dám ti pro jistotu jeden speciální posilující lektvar, abych měla jistotu. Přesto se prosím snaž vyvarovat nějakým nebezpečným kouskům. Ano?“ tázala se tě, ale odpověď jakoby raději slyšet nechtěla. Obešla stůl a zamířila k jedné z nižších skříní za níž zmizela. „Takže Belius se snaží být jako vy.“ poznamenala Lizzie, když nastalo hrobové ticho a bylo slyšet pouze občasné zacinkání skla, když Anna přehrabovala skříň. „Máš to tu docela neorganizované...“ nakrátko odbočila, když zaslechla další cinkot skla Lizzie. „Jsem jen zastupující dvorní čarodějka. Pořádek si tu udělá až Světlana.“ odpověděla jí pohotově Anna. Lizzie se jen pousmála její reakci. „Noo... Myslím si, že Belius je o trošku hezčí. pohodila hlavou se šibalským výrazem ve tváři Lizzie a políbila koťátko na hlavičku. „Co myslíš, Anno?“ otočila se na Annu. Ta však jakoby záměrně zesílila své snahy nalézt to co hledá, že se cinkání skla stalo hlasitější. Ovšem na rozdíl od Lizzie zatím nebylo nic rozbito. Odpovědi jste se nedočkali. Lizzie jen pokrčila rameny, „Dělá, že neslyší.“ Na chodbě se ozvalo hlasité klapání. Lizzie se odmlčela a věnovala klapání pozornost. Když utichlo, znovu promluvila. „Belius má ten pravý Arteriovský šarm. Takové to kouzlo, které Arteriové mají.“ pokračovala, Anna konečně vylezla zpoza skříňky s dvojící lektvarů. Z obou lahviček očistila zbytky prachu a přečetla si pozorně nápis. Poté je popadla poodešla k jinému stolu, aby je mohla správně nadávkovat a smíchat. „Arteriovský šarm v kostce znamená, že vás lidi chtějí buď zabít nebo vás mají docela rádi.“ zazubila se na tebe Lizzie a poohlédla se po Anně, která začala tiše odpočívat dávkování. „A také je v lepší formě.“ konstatovala, ale soudě jejího výrazu ve tváři to myslí v žertu. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler] Upravil/a Aurelius dne 11.02.2024 14:29


Adrian_S	#5066 Přidané 11.02.2024 18:29
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	,,Děkuji." přisunu pohár k ní blíže, ,,A já Vám naoplátku budu dělat společnost, v rámci mezí a možností." usměji se na ní, ,,Takže, na plavbu a dobrodružství, ať se vydaří a také na Vaši krásu, Ritabeth." počkám, zda si přiťukne nebo něco doplní. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#5067 Přidané 11.02.2024 22:12
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"V lepší formě možná, jsem po... úrazu. Ale hezčí to si opravdu vyprošuji slečno De Fay... Doporučuji vám to odvolat, neboť jinak vás tu zanechám k pomalé smrti unuděním se Beliovými hraběcími záležitostmi, místo toho abyste se se mnou.... hrdinou prostého lidu vypravila do opravdové světa a zažila velkolepá dobrodružství." Ke konci svého proslovu se budu snažit znít co nejvíc majestátně a pak se na Lizzie usměju. "A ptát se Anny nemá smysl, pokud by se jí více líbil její bratr je s ní něco špatně.... Hm hm.... Jejími slovy, sourozenec je velmi nevhodný bilogický partner jelikož zabíjí potenciál genofondu se dále rozvíjet...." Plácnu něco co moc nedává smysl, ale zní to chytře. Po mých odpovědích se otočím na dveře a očekávám rozesmátého Belia Arteria.


Aurelius	#5068 Přidané 11.02.2024 23:06
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1289 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „A vám ať se vydaří vaše tajemné poslání.“ doplnila Ritabeth, ale ještě nedala pokyn k napití, „A možná bychom mohli upustit od toho vykání? Při této příležitosti teda pokud to trošku nepřispěje k nějakému rozptylování...“ poté byla připravená si přiťuknout. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Lizzie vyprskla smíchy, když si začal hovořit velmi sečtěle a zmínil několik odborných slov. Zjevně to v ní vyvolalo dojem, že to skoro zní jako něco co by přesně Anna řekla. Adrianna na tyto slova nijak nereagovala a byla plně oddaná míchání lektvaru. „Nic odvolám. Stojím si za tím.“ zdůraznila neoblomně Lizzie a uculovala se přitom od ucha k uchu. Jen to dořekla rozrazily se dveře dokořán a vešel Belius. Bez jakéhokoliv zaklepání nebo snahy se vůbec informovat jestli může vstoupit. Na první pohled vypadal dost zbědovaně, jakoby se vůbec nevyspal a proflámoval celou noc. Opíral se o otlučenou vycházkovou hůl. Vlasy měl rozcuchané na všechny směry jakoby vůbec neviděl hřeben, pod očima měl kruhy, košili neměl kloudně zakasanou a jeden nebo dva knoflíky neměl ani dopnuté. Boty měl zavázané ledabyle, že bylo s podivem, že se nepřerazil o vlastní tkaničku. V závěsu mu byl Aldaril, který pod ramenem držel nějakou knihu. „Nazdáár ségra! Prý tu někde schováváš Aedana!“ zvolal aniž by se pořádně rozhlédl. Když spatřil Lizzie nakrátko se zarazil. Anna cosi tiše zamumlala, protože toto jí nejspíš zcela vyrušilo. „Lizzieee!“ zvolal zplna hrdla Belius a rozhodil rukama div málem nesejmul Aldarila vycházkou holí, ten na poslední chvíli uskočil stranou. Belius nadhodil co nejšarmantnější výraz a vyčkal až se k němu Lizzie přiřítí. „Příště bys mohl klepat.“ namítla chladně Anna, „Co kdybych tu dělala něco důležité? Co kdybych tu někoho měla?“ pokračovala důrazně, protože se jí nejspíš vůbec nezamlouvalo jakým způsobem opakovaně vchází do její pracovny. „Ále... Oba víme, že by sis zamkla kdybys tu dělala něco opravdu zajímavého.“ mávl rukou s širokým úsměvem Belius a rychle si prohrábl vlasy jakoby chtěl dohnat to co ráno zanedbal. Nestihl to. Lizzie ho velmi dlouze a přátelsky objala. „Také tě rád vidím, má drahá.“ usmál se na ní, když ho pustila. Na rozdíl od Elberta nebyl tak zdrženlivý. „Vypadáš...“ zarazila se Lizzie, když si Belia prohlédla zblízka od hlavy až k patě. Poté se ohlédla se tvým směrem a pak si znovu prohlédla Belia. „Zajímavě.“ konstatovala s úsměvem od ucha k uchu. „Jo... Byla to velmi divoká noc.“ zívl Belius, „Však to znáš... Balda to zas rozjel, Elbert se také nedržel moc zpátky no... a panáčky jen lítaly.“ shrnul stručně. „Jo. Toho už jsem potkala. Elberta. Byl nějaký podrážděný a namíchnutý.“ zhodnotila své setkání s Elbertem Lizzie. „Klasika. Elbert. Prostě Elbert.“ mávl rukou nevzrušeně Belius, „To víš... Měl tu Odette...“ „Aháá... Takže starý lišák řádil v cizí noře, jo?“ konstatovala Lizzie. Aldaril vytřeštil oči na Lizzie, která si altmerského chlapce příliš nevšímala. „Přesně. Neřekl bych to lépe. Vystihla si to úplně dokonale.“ kývla hlavou pobavený Belius, „Až mu na to přijde Alexia tak zas bude o dalšího Arteria víc.“ „Nebo méně.“ namítla Lizzie. „Nebo.“ přikývl hlavou Belius stále stejně pobaveně. „Co tu vůbec vyvádíte?“ zeptal se. „Pícháme do Aedana Anninými udělátky.“ konstatovala Lizzie a pohodila hlavou k Annině stolu směrem k tobě. „Aha...“ reagoval zdrženlivě, „Mimochodem tohle... Je Aldaril Arterius.“ poukázal na Aldarila a popostrčil ho k Lizzie. „Máte dalšího příbuzného?“ reagovala překvapeně a poté napřáhla ruku k potřesení. Aldaril byl trochu nejistý, protože ho akčnost mladé čarodějky nejspíš dost vykolejila. Přesto jí ruku co nejuctivěji podal. „Nee... Je to adoptovaný. Aurelius Arterius je jeho adoptivním otcem.“ vysvětlil jí Belius pohotově. „Aha. No moc mě těší Aldarile. Jmenuji se Samantha Elisabeth De Fay. Přátelé mi říkají buď Sam nebo Lizzie. Podle toho jestli znají moji tetičku Samanthu.“ „Normálně jí říkej Lizzie.“ doporučil mu Belius. Aldaril přikývl. „Není moc mluvný.“ konstatovala překvapená Lizzíe. „No... On je krapet nervózní. Kvůli...“ pohazoval hlavou k Anně, která byla zas plně vytížená přípravou lektvaru. „Kvůli Anně?“ zašeptala Lizzie, „Proč?“ „Dlouhý příběh.“ zazubil se Belius. „Aldarile.“ „Stačí Aldo, Lizzie.“ usmál se na ní Aldaril. „Výborně.“ usmál se Belius a rozcuchal Aldarilovi upravené vlasy, „Učíš se rychle.“ „Chceš vidět mého ježečka?“ tázala se Lizzie. „Ježečka?“ hlesl překvapeně a zaujatě Aldaril. „Ty máš ježka?“ namítl též překvapeně Belius, „Ukaž nám ho.“ „Tady je.“ poukázala rukou na ježka v kleci. Belius i Aldaril k němu přistoupili. „Jmenuje se Rufus.“ představila jim ježka, který na ně hleděl zpoza klece. „Co to vlastně znamená, že starý lišák řádí v cizí noře?“ zeptal se náhle Aldaril. Belius pohlédl na Lizzie a oba si vyměnili pohledy. „Tetička Anna ti to ráda vysvětlí jen co domíchá to co mícha.“ odpověděl mu pohotově Belius. Poté dlouze zazíval, rozhlédl se a konečně zamířil k tobě. „Buď rád, že si uprchl včas...“ řekl, když došel konečně až k tobě. Opřel se o kus nábytku a znovu zívl. „Bylo to velký... To bez debat.“ zakýval hlavou a znovu zívl, „Vlastně si ani kloudně nepamatuju jak jsem se dostal sem do Chorrolu.“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Tondulin	#5069 Přidané 11.02.2024 23:49
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Nazdar, kdybych si nepamatoval tak dobře ten tvůj otravný ksicht, už bych si myslel, že k nám zavítal nějaký městký žebrák. Zasměju se a poplácám Belia po rameni. "To víš, moje lékařka mi zakázala se přetěžovat a kdo jsem, abych jí neposlechl?" Otočím se přes rameno a budu doufat, že tuhle poznámku Anna spíše nevnímá. "Je dobře, že jsi tady Aldo... Dneska toho má posádka ažaž a strýc Belius vypadá, že půlku dne ještě prospí.... Mám pro tebe velmi důležitý úkol... Potřebuji aby jsi doprovodil dvorní čarodějku na jedno pole.... Budeš ručit za to, že se jí při cestě nic nestane, a když to zvládneš dokážeš mi tím aspoň, že už nejsi malé děcko, ale jsi připravený na plnohodnotnou službu v řadách Chorrolského hrabství. Jako bonus se po cestě dozvíš, co znamená, že starý lišák řádí v cizí noře." I když to možná bude znít ostatním směšně, tento proslov k Aldovi povedu se smrtelnou vážností v očích, aby chápal, že mu dávám velkou zodpovědnost a spoléhám na něj. Jen co domluvím otočím se na Belia. "Myslíš, že je Mirka furt nasraná? Asi bych se měl pakovat než přijede.


Adrian_S	#5070 Přidané 12.02.2024 15:24
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	,,Na tebe, Ritabeth!" přiťuknu si a napiju se. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Aurelius	#5071 Přidané 14.02.2024 21:04
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1290 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S Přiťukli jste si a oba se naráz napili. Víno bylo výtečné, Ritabeth má očividně dobrý vkus. „Je výborné.“ pochválila ho poté a napila se ještě jednou, „Udělala jsem dobře, když jsem se kdysi zásobila.“ usmála se, „Tak... jaképak téma otevřeme?“ zeptala se vzápětí. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Belius se šklebil od ucha k uchu. Anna tvoji poznámku skutečně nezaslechla, pokud ano, pak to na sobě nedala jakkoliv znát. Zrovna s pečlivostí promíchala lektvar, který ti připravovala. „Ale neprospím...“ nesouhlasil Belius a doprovodil to zívnutím, „Vladařské povinnosti nepočkají. Elbert prchl do Imperial City a Delmus bude řešit nějaké ty věci kolem soudu jeho dcery. Už by se to mohlo také vyjasnit ať ví chudák na čem je.“ dodal s povzdechem. Pak tě již nechala provést nerušeně svůj vážný projev k Aldarilovi. Ten přikývl. Opatrně se pootočil na Annu. Ta byla však stále zaneprázdněná. „Ano. To snad zvládnu.“ usmál se Aldaril. „Hlavně se jí na to neptej... Dokud jsme v dosahu. Jasné?“ dodal Belius urychleně. Aldaril přikývl. „Neee...“ mávl rukou ledabyle Belius, „Neblázni. Však jsem říkal, že to zařídím, ne? Jestli si bude něco pamatovat z vašeho... ehm... jak bych to řekl... nepříliš povedené výměny názorů... bude to zázrak.“ poté vyskočil jakoby ho něco píchlo do zadku, „A teď.“ práskl ruce, „Musím konečně otevřít ten dopis od Světlany.“ vytáhl několikrát přeložený dopis, jehož obálka ztratila veškerou včerejší krásu. Přičichl k němu, ale veškerá vůně z něj už bezpochyby vyprchala. Lizzie na něj pobaveně pohlédla. „Neuvěřitelné... Tys dokázal nechat nepřečtený dopis od ženský?“ hlesla s údivem. „No jasně.“ kývl Belius jakoby to byla samozřejmost a zadíval se na dopis. V jeho tváři bylo patrné váhání, opakovaně se snažil narovnat dopis a hleděl na něj. „Počkáme až uklohní tu svoji léčivou břečku.“ rozhodl a svíral dopis nadále v ruce. Lizzie jen pokrčila rameny a pohlédla na Aldarila, který stál opodál. „Pročpak je nervózní z Anny?“ nedalo jí to, poměřila si Aldarila znovu pohledem a pak se otočila na Annu. „Noo... Ehm...“ odkašlal si Belius a skrýval pobavený výraz, „Já u toho vlastně nebyl... Byl u toho Aedan a Elbert.“ „No... Elbert mi to myslím neřekne. A vy?“ mrkla na tebe. Než si jí však stihl cokoliv říci Adrianna se konečně vzdálila od stolku a zamířila k vám. „Aedane...“ oslovila tě, „Vypij to prosím.“ požádala tě a podala ti namíchanou směs lektvarů. Belius se při pohledu na lektvar zaškaredil. Lizzie si jen povzdechla, protože to znamenalo, že se opět nic nedozví. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5072 Přidané 14.02.2024 23:07
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	,,Smím se tě, Ritabeth, zeptat na něco trochu osobnějšího?" pozvednu obočí, ,,Pověděla bys mi trochu víc, co tě táhlo na tuto plavbu? Vím, říkalas, že pátráš po mocné holi. Pokud se ti povede ji při této plavbě najít, jak s ní naložíš? A pověděla bys mi o ní něco víc?" "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


Tondulin	#5073 Přidané 16.02.2024 21:04
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	Zakroutím jen hlavou nad tím co Belius vyvádí s tím dopisem."Mohl by jsi to laskavě už otevřít..nebo se toho nedožiju." Naliju do sebe mezitím lektvar do Anny a doufám, že mě to nezabije."Můžeme si tykat Lizzie, moc mi to s vykáním nejde.. Nejsem žádná šlechta, ale nějakou náhodou jsem se mezi ní infiltroval."Zasměju se nad tím, že většina mýc přátel je z vyššího stavu a počkám až Belius už konečně otevře ten svůj dopis.


Aurelius	#5074 Přidané 16.02.2024 22:58
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1291 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „Jistě.“ usmála se, „Ale začala bych od té hole...“ upila trochu vína, „Nechci tě nudit nějakým sáhodlouhými podrobnostmi, ale Tritonova hůl je jedna z těch nejmocnějších holí, které může mág vlastnit. Většina těchto holí je též opředena nějakou záhadou, pověrou o poutu mezi ní jejím majitelem.“ krátce se odmlčela, aby si utřídila myšlenky a pečlivě připravila slova se kterými bude pokračovat, „Moc Tritonovy hole spočívá v elementu vody. Neexistuje žádná jiná hůl, která by dokázala vládnout takovou mocí vodního elementu jako právě tato hůl. Chtěla bych...“ v jejích slovech nakrátko zazněla nejistota, lehce pohodila hlavou, „Chtěla bych se pokusit s její pomocí zlepšit život v Hammerfellu. V některých oblastech žijí lidé, které sužují problémy s nedostatkem vody, některým plodinám se špatně roste, protože nemají dostatek vody. Všechno se v těchto oblastech musí řešit složitě... a některé dny to není ani žádný med v Sentinelu. Když je opravdová nouze, kdekdo toho zneužije.“ odmlčela se. „Takže trocha čestného a samaritánského ducha ve mně i přesto co se možná říká mezi mými nepřáteli je...“ napila se vína, „Samozřejmě... Vím, že mnoho z toho co jsem právě řekla je naivní. Ať už je ta moc mocná jakkoliv... Nelze s ní změnit to co bych chtěla. Nehledě, že mě získání všech těch informací o ní... stál docela dost.“ pohlédla vpřed, směrem k překrytému aparátu, „A pokud ji nezískám. Pravděpodobně budu muset čelit nemilým následkům.“ pozvedla oči a podívala se směrem k tobě, „A tím jsem vám možná trošku poodkryla proč jsem se tak urputně snažila dostat na tuto loď.“ pohlédla na tebe s nevinným výrazem ve tváři. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin „Aedane... to se nesmí uspěchat.“ uklidňoval tě Belius, „Stačí dvě tři slova a rázem to může skončit naprosto katastrofálně.“ pokračoval s poněkud nezvykle pesimistickým výhledem, „Ale to Světlanin případ samozřejmě není.“ uculil se od ucha k uchu a poté se začal teatrálně ovívat dopisem zatímco čekal až do sebe naklopíš Annin namíchaný lektvar. Naklopil si do sebe lektvar, který ti Anna namíchala a podala. Jakmile si tak učinil ucítil si jeho neskutečně odpornou chuť, která ti málem vyvolala dávení. Naštěstí se tvému tělu povedlo dávení rychle potlačit a brzy se vše uklidnilo. Příšernou grimasu ve tvé tváři si však potlačit nedokázal. Annu tvá grimasa zjevně nepříjemně překvapila. Belius třeštil oči a Lizzie se tvářila jakoby právě prožívala totéž. „Cos mu to sakra dala?“ zeptal se Belius. „Není to zrovna chuťovka.“ přiznala Anna, „Ale pomáhá to.“ doplnila důrazně poté a převzala si od tebe prázdnou lahvičku. „Další dávku dostaneš večer. Osobně ti ji namíchám... Potom jsem si jistá, že budeš opět jako rybička.“ dodala s nadějí, „A nebude tě nic... jak říkáš 'vypínat'.“ otočila se a poodešla stranou, poklidit náčiní, které použila ke tvé léčbě. „Dobře. Tykání je fajn.“ usmála se Lizzie, „Také si moc nepotrpím na šlechtictví... vlastně nejsem ani baronesa, protože mě otec vyškrtl z dědictví. Má moc dětí.“ pokrčila nevzrušeně hlavou, „Nedokázal by to všechno podělit.“ „Lizzie... Má fůru sester.“ doplnil šibalsky Belius. Lizzie na něj pohlédla, „Ale žádné samozřejmě nemají tvé kouzlo.“ doplnil okamžitě a přestal se ovívat dopisem. „Asi čas to otevřít. Viďte? Je v tom osud celého hrabství a můj také.“ konstatoval a nervózně pohlédl na dopis. Měřil si ho dlouho pohledem. Lizzie přešlápla z místa na místo, Anna mezitím sklidila vše potřebné a Aldaril se rozhlížel po místnosti. „Otevřeš už ho konečně?“ pobídla ho Lizzie. „No... Jasně.“ přikývl Belius, napřímil se a protáhl. „Jdu na to...“ poté se prošel po místnosti, obešel stůl a vrátil se zpět. Dopis zanechal stále zavřený, Anna mu podala ostrý muž, aby jeho průtahům učinila přítrž. Belius naposledy přičichl k dopisu, popadl nůž a opatrně dopis otevřel. Poté si odkašlal a opatrně vyjmul psaní z obálky. „Takže... Copak nám má milovaná Světlana píše...“ řekl s nadějní v hlase, Belius blažený úsměv rázem zmizel. Nahradil ho překvapený výraz, který se promísil s neskutečným zklamáním a následným smutkem. Opatrně se opřel o nábytek a dopis svěsil dolů. Anna na něj s Lizzie hleděla překvapeně, ale ani jedna se odhodlala k tomu zeptat se co ho tak vyvedlo z míry. Belius sklopil zrak, tvář měl zarmoucenou jakoby mu právě umřel někdo velmi důležitý. Poté pozvedl dopis směrem k Anně a podal jí ho. „Přečti to prosím...“ Anna převzala dopis, nahlédla do něj a poté začala číst: „Můj nejmilovanější, píšu tyto řádky s velkou těžkostí a bolestí v srdci. Cítím však, že je nezbytné napsat je dříve než bude pozdě. naše životy byly vždy rozdílné, ale přesto jsme v sobě nalezli zalíbení, které přerostlo v lásku, krásnou lásku. Avšak oba musíme jít svojí cestou, protože můj i tvůj osud je rozdílný a není nám souzeno být spolu. Tvé cesty vedou vstříc dědictví tvého rodu, nyní budeš hrabě, troufám si říci, že moudrý a lidem milovaný, ale jednou, jednou budeš králem. Král potřebuje ženu, mladou a silnou, která mu bude oporou a lid ji bude milovat. Tvrdím si říci, že Anita bude dokonalou ženou pro někoho jako jsi ty. Vaše rozdílné světy, pohledy a výchova z vás sice činí nesourodý pár, ale oba máte navzájem si co nabídnout. Oba víme, že za těchto okolností jsme nuceni učinit rozhodnutí. Oba víme, že náš vztah by poškozoval tebe, tvojí rodinu i tvojí budoucnost. Vzpírat se tvému otci a osudu není to by si Osmička přála a já pevně věřím, že pochopíš, když s velkou těžkostí odmítnu post dvorní čarodějky v Chorrolském hrabství. Jsem přesvědčena, že tento post obsadíš velmi dobře a mockrát ti děkuji za vše. Nic z toho se mi nepíše lehce, ale je to nezbytné. Ráda bych ti to řekla osobně, ale nejsem si jistá jestli bychom to oba zvládli. navždy však budu tvá nejdražší přítelkyně a věřím, že i ty pochopíš, že naše osudy jsou zkrátka jiné. S láskou tvá nejdražší Světlana.“ přečetla Anna pomalu dopis a pohlédla na překvapenou Lizzie a poté na zdrceného Belia. „To je... To je špatné...“ konstatoval Belius. „Je mi to líto.“ povzdechla si soucitně Anna a položila ruku na Beliovo rameno. „Ale přesto...“ povzdechla si, „Ona má pravdu. Bylo by to neudržitelné, nemohl bys držet vztah se Světlanou a Anitou zároveň na tak malé manévrovací ploše se vším tím služebnictvem. Bylo by to zničující pro všechny zúčastněné. Tebe, Anitu i Světlanu.“ pokračovala. Lizzie mlčela, Aldaril hleděl do země. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči. „Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel. „Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá. „Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“ --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5075 Přidané 17.02.2024 06:56
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	,,Předpokládám, že máš tušení, kde se nachází? Možná bychom si mohli pomoct, jak už jsme si před vyplutím řekli." napiju se, ,,Ale celkem mě překvapuje tvé odhodlání pomoct lidem. Natož, že pořádáš večírky, užíváš si života plnými doušky, tak máš nutkání udělat něco dobrého pro ostatní." usměji se, ,,Nic ve zlém, naopak." "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej


SuperHunter	#5076 Přidané 17.02.2024 10:45
Ocenění: Příspěvek: 3200 Založený: 15.02.12	"Tak povídej, čím víc toho řekneš, tím líp pro tebe," odpovím mu a naznačím hlavou Zeniře aby ke mně přišla blíže. "Víš o někom takovém něco nebo je to pro nás nová osoba zájmu?"


Aurelius	#5077 Přidané 18.02.2024 18:38
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	Moc se omlouvám, ale celý následující týden (19. až 23.2.) budu pracovně odjetý a nebudu mít příliš mnoho času psát Hrozbu. Jakmile se vrátím, budeme opět pokračovat. EDIT: Má nepřítomnost se bohužel protáhne ještě minimálně o jeden týden. Upravil/a Aurelius dne 25.02.2024 20:32


Tondulin	#5078 Přidané 17.03.2024 12:16
Ocenění: Příspěvek: 2506 Založený: 02.01.12	"Moc nevím co k tomu dodat..... Anna má nejspíše pravdu, abyste mohli být spolu, musel by jsi se vzdát svého postavení a hrabství. Světlana očividně usoudila, že to je příliš velká oběť a takhle to bude jednodušší. " Dodám k tomu, co již řekla Anna, dále zmlknu a nechám Belia, aby se s tím on sám nějak duševně vyrovnal. Upravil/a Tondulin dne 17.03.2024 12:16


Aurelius	#5079 Přidané 18.03.2024 22:39
Ocenění: Příspěvek: 6110 Založený: 18.07.12	→ Tah 1292 --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Adrian_S „Ano. Vzájemná výpomoc by byla skvělá.“ souhlasila v doprovodu přikývnutí Ritabeth, „Víš... Ať jsem jaká jsem... Jsem si dobře vědoma toho, že bez prostého lidu se nikdy nikam daleko nedostanu. A pokud, ano? Pak nikdy nebude trvat dlouho.“ odmlčela se, „Krom toho jsem členkou rady Čarodějů... takže sobeckými činy bych své reputaci hodně uškodila.“ přiznala a napila se vína. Ještě krátce jste si povídali. Dokud na vás nezačala dopadat dřímota a láhev vína se zcela nevyprázdnila, zejména přičiněním čarodějky, která si dolévala mnohem častěji než ty. Brzy jste se tedy rozešli každý svou cestou. Následné dny na moři se odehrávaly poklidně a v podobném duchu, trénoval si opakovaně své bojové dovednosti s vybranými členy posádky a večery trávil v kajutě s Ritabeth, která ti opakovaně pomáhala oživit tvé vzpomínky na Mohylu duší a udělat v nich pořádek. S každou nocí si byl blíže a blíže celistvějším odpovědím, ale stále ti něco zásadního unikalo. Také ti přišlo, že se zkracuje doba po kterou se Ritabeth snaží oživovat tvé vzpomínky. Zjevně to pro ní začalo být postupně složitější a složitější. Po několika dlouhých dnech Ataf oznámil, že se postupně blížíte k cíli a nyní vám začnou být kladeny překážky. Obavy z křtu se staly zcela zbytečnými, protože Ataf ani nikdo z námořníků se nakonec k ničemu takovému neodhodlal. Zjevně kvůli pohružce od Ritabeth. Část posádky to však nenesla dobře, protože to považovala za porušení tradice, která přinese smůlu celé lodi. Zvrat přišel až poslední noci. Ritabeth se pokusila opět usměrnit tvé myšlenky a navázat tam kde jste skončili poslední noc. Přestože šlo vše zpočátku standardním způsobem, brzy se něco zvrtlo. Když ses ve vzpomínce blížil k oné klíčové informaci. Cosi tě přimělo se bránit. Oslabená Ritabeth nedokázala zareagovat a tak se vaše vzpomínky promíchali a nakrátko ses neřízeně prolétl jejími útržky z její minulosti. Též něco si situace na moři nevyvíjela nejlépe, ale Ataf se zkušenou posádkou dokázal zavčasu reagovat a provedl vás všemi nástrahami relativně bezpečně. Když se situace opět uklidnila, odebral ses do své kajuty a usnul. „Země! Země na obzoru!“ zařval kdosi z námořníků z plných plic a rozřinčel se zvon na palubě tak hlasitě, že musel vzbudit úplně každého široko daleko. Ve tvé kajutě bylo ještě šero, ale na palubě začne být co nevidět rušno. Teď za lepšího světla sis všiml, že ve stěně tvé kajuty je vedle dveří poškozeno několik prken, vlivem večerních událostí. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tondulin Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj. „Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě, „Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to. „Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti. „No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně, „Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně, „Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“ Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři. „Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně, „Ale uvidíme.“ přikývla, „Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“ „Děkuju.“ poděkoval Belius. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- SuperHunterCZ „Jména mi moc neřeknou. Museli bychom se poradit někde jinde, ale adresu Salviové by nám mohl dát. Zbylé si můžeme prověřit sami... Určitě budeme mít od zvědů nějaké informace. Minimálně někdo z vyšších míst.“ zašeptala tak, aby to Civello pokud možno neslyšel. „Ještě... Ještě... Vzpomněl jsem si na jedno jméno.“ vykoktal náhle Civello, „Tiberius Lockbrow... Velitel zdejší stráže. Je to... zná se s Císařem i Nirem. Z dávných let... Možná on... Možná on něco bude vědět, ale víc už fakt nevím... Tohle už může být... může to být takové střílení od boku. Fakt už víc nevím!“ zvolal a hlasitě zopakoval několikrát. Náhle se ozvalo zabouchání na dveře. Bylo hlasité a drsné. Civello se chtěl okamžitě chopit příležitosti, ale Zenira vytasila své drápy a přitiskla mu je k hrdlu. Civello bolestivě polkl a zmkl. Zabouchání se ozvalo znovu. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dlouhodobě nezodpovězené tahy jsou k dispozici na úvodní stránce - ZDE. Náhrada za nefunkční BB-kódy (stačí odstranit při editaci >: [>b]text[/b], [>i]text[/i], [>i]„text“[/i], [>url=]text[/url], [>alt]text[/alt], [>spoiler=text]text[/spoiler]


Adrian_S	#5080 Přidané 19.03.2024 16:26
Ocenění: Příspěvek: 4321 Založený: 01.05.14	Hodím na sebe róbu, hůl do ruky a vyběhnu z kajuty. Prvně se podívám na oblohu, ať znám počasí, pak se přesunu k boku lodi, abych viděl na blížící se pevninu. Pokud bude někde poblíž Ataf, zamířím k němu, ,,Dobré ráno, pane Atafe. Jaká je situace? Je to skutečně to místo, o které jsem Vás požádal, abyste mě tam dopravil?" Při konverzaci budu částečně myšlenky pryč, budu se snažit rozpomenout, co mám na tomto místě hledat. "Život je jako metal... Je rychlý, tvrdý, ale přesto uvnitř krásný!" 7.9.2014 - Level 12 (Falmer) - Ocenění "Pisálek" & "Pravidelná docházka" 17.11.2014 - Level 25 (Dwarven ballista) - Ocenění "Jarl povídkářů" za rok 2014 7.4.2015 - Level 34 (Boethiah) - Ocenění "Hráč ve zdejších kobkách" Přečtěte si také moje díla: Adriho verše Adriho povídky I - Ruka zloděje Adriho povídky II - Temná smlouva Adriho povídky III - Děti Skyrimu Adriho povídky IV - Prokletí daeder Adriho povídky V - Osvobození Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře Adriho povídky VII - Torna plná cukříku Adriho povídky VIII - Zapřísáhlej

Strana 254 z 256: 1...251 252 253254255 256

Přejít na fórum:

Podobná témata

Diskuze	Fórum	Odpovězeno	Poslední příspěvek
Hrozba • Diskuze	Zdejší kobky	313	23.12.2016 21:15
Hrozba • Pilíře Vědění	Zdejší kobky	4	15.05.2016 23:33
Hunterovi povídačky, Svazek 1.: Hrozba Onyxu	» Skyrim - Váš svět	30	20.10.2012 23:48