Skyrimský průvodce - VI. díl
Přidal/a Ligos dne 26. March 2014 17:54:29
Příroda skýtá nejedno překvapení.
Nejinak tomu je i ve Skyrimu, kde krom běžné fauny a flory můžete spatřit mnohem více. Ve Skyrimu totiž slovní spojení, jako je "běsnění živlů" či "duch místa", může nabrat až děsivých rozměrů. V tomto dílu se zaměříme na živelné bytosti a přírodní duchy.
Pokud vás zajímá více, neváhejte číst dále!
Novinka
Živelné bytosti - Atronachové
Ačkoliv jsou atronachové bytosti, jež se ve světě Tamrielu řadí mezi takzvané Daedry (to jest entity tradičně obývající pláně Zapomnění), jejich spojení s přírodou - potažmo s přírodními živly, je očividné. Atronachové jsou přímo ztělesněním živlů. Koncentrace přírodních sil ve hmotné humanoidní podobě.
Někteří mágové jsou schopni si tyto bytosti podmanit - přivolat je z magického éteria a přinutit je, aby jim sloužily. Alchymisté jistě ocení vzácné ingredience (soli), jež lze z tělních pozůstatků těchto bytostí získat. Díky nim totiž mohou tvořit ty nejzajímavější a nejsilnější lektvary.
Ohnivý atronach.
Ačkoliv oheň je po češtinářské stránce rodu mužského, jeho ztělesnění ve Skyrimu je ryze ženské. Při spatření ohnivého atronacha není nouze o smyslné tvary a ladné pohyby, doprovázené však pořádným horkem!
Stejně jako je oheň dobrý sluha, ale špatný pán, je ohnivý atronach dobrý služebník, ale jako nepřítel vám dokáže pěkně zatopit. Doslova. Tato bytost se umí pohybovat rychle a mrštně a navíc metá ohnivé koule na všechno, co se jí nezamlouvá. Její útlé a hbité tělo, tvořené převážně plameny, se dostane i do míst, kam by se nějaký hromotluk s obouruční sekyrou na zádech dostával jen těžko. A tak není divu, že kouzlo vyvolání ohnivého atronacha je mezi vyvolávači velmi rozšířené a jedno z nejoblíbenějších.
Dokonce i pokud je ohnivý atronach v případném boji poražen, ještě není vyhráno. Jeho skomírající tělo totiž v některých případech exploduje a ohnivá vlna v jeho okolí napáchá dost škod a popálenin. V jiných případech atronachovo tělo pouze vyhasne a jeho pokořitel si pak může zblízka prohlédnout zajímavé brnění, jež tato bytost nosí.
Uvidíte-li tedy při svých toulkách Skyrimem někde u opuštěné pevnosti plát v dáli oheň, dejte pozor, abyste se nezapotili více, než je zdrávo!
Ledový atronach
Jako majestátní socha, vytesaná z celistvého ledového bloku nějakým umělcem. Právě tak může ledový atronach působit. Dokud se nezačne hýbat.
Pak se totiž promění v nebezpečný smrtící stroj, kterému není radno dostat se do cesty.
S jeho olbřímí rozměry se tato ledová bytost nevejde kamkoliv, ale tam, kde se vejde, napáchá značné škody. Jeho ledové robustní paže ve tvaru kyje a ostrého hrotu jsou schopny udeřit ránu se silou obra. Navíc je obklopuje ukrutná zima a jejich oběť pokud neztuhne strachem, ztuhne mrazem.
Proto není na škodu se proti nim bránit jak jinak, než pomocí ohně.
Ač nejsou díky své těžkosti příliš mrštní, dokáží se pohybovat celkem rychle. Nepodceňujte proto ledové atronachy. Jsou jako ledová hradba, kterou je lépe obejít, než ji zlézat přímo. Pokud se vám podaří tento ledový kolos zdolat, dejte si pozor na ledovou tříšť, která se vám při jeho roztříštění může ještě zabodnout do těla.
Chcete se setkat s těmito entitami a neumíte je vyvolat kouzlem a navíc se s nimi nechcete dostat do křížku? Existuje řešení - nechte se uvěznit v Ledohradu. Tamní mágové totiž tyto bytosti povolali k tomu, aby střežili místní žalář.
Bouřlivý atronach
Na pohled jistě jeden z nejpůsobivějších atronachů. Vznášející se hora kamení, obklopená mračny a blesky. Balvany, z kterých je stvořeno jeho tělo, volně poletují vzduchem ve vířivém až hypnotickém pohybu kolem neviditelného těžiště.
Nebezpečný jak na blízko, tak na dálku. Blesky, které z něho srší o sto šest, dokáží zasáhnout i více cílů současně. Proto se v boji jedná o velice prospěšného spojence. O to horší je to však protivník. Znepřátelit si bouři, pokud navíc vládne určitým intelektem, není vskutku radno. Teprve při pohledu na bouřného atronacha seznáte, co je to běsnění živlů po Skyrimském způsobu.
Přírodní duchové
Duch místa - genius loci. Toto slovní spojení, tolik oblíbené mezi básníky, nabývá zcela konkrétních významů, bavíme-li se o Skyrimu.
Tamní různá přírodní zákoutí jsou totiž obdařena právě takovým duchem, kterého lze nejen cítit, ale i vidět.
Ať se už jedná o posvátné háje, stříbřitá jezera, či starodávná pohřebiště - všude se můžete setkat s ochránci těchto míst.
Pokud vás někdo při procházkou v lese káral, že se chováte hlučně, měl k tomu jistě dobré důvody. Nezapomeňte totiž, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...
Sprigan
Pokud má něco patřit mezi přírodní duchy, je to právě sprigan. Personifikace přírody se vším všudy. Překrásná, drsná. Chrání, ničí. Odpočívá, přesto stále pracuje. Tak se v souladu s přírodou chová i tato bytost.
V civilizovaném světě na ni jistě nenarazíte. Zabloudíte-li ale do odlehlých přírodních končin, kam lidská noha vročila jen párkrát a nebo vůbec, mějte se na pozoru.
Krom divoké zvěře se můžete setkat i se spriganem. Není divu, že se chovají nepřátelsky. Byli stvořeni k tomu, aby ochraňovali přírodu. Narušitel není vítán. O to více, přichází-li se zlými úmysly.
Tyto mocné bytosti neváhají obětovat samy sebe, aby dostály svému údělu. A když už jde opravdu do tuhého, neváhají povolat na pomoc třeba i zvěř, jen aby posvátné přírodní místo zůstalo nedotčeno. A to nejen divoké šelmy, ale i plaché jeleny, nebo třeba i lišky. Výjimkou nejsou ani roje štiplavého hmyzu.
Zdá se, jako by jejich humanoidní tělo (které má ženské křivky) bylo tvořeno převážně ze dřeva. Jedná se však jen o pevnou schránku pro onoho ducha, který tělo obývá.
Osobně si myslím, že pokud je sprigan zničen, je zničena pouze tato schránka. Ale spriganovo duchovní já zničeno není, jen se přemístí na jiné místo, aby se později mohlo zase vrátit v jiném těle.
V boji jsou sprigani vskutku nebezpeční a záludní. Umí splynout s okolní zelení a stát se přímo neviditelnými. Mnohokrát byl sprigan pozorován, jak se ukryl do kmene stromu, jako by do něho "vrostl". Navíc mají pozoruhodné regenerační schopnosti a tak je opravdu těžké je zničit.
Ač to zní neuvěřitelně, sprigan nemusí ještě znamenat to nejhorší. Jsou tu totiž ještě takzvané matrony spriganů. Dvakrát tak silné a mocné bytosti, jejichž přírodní duch je mnohem silnější a nebezpečnější.
Krom člověka patří mezi nepřátele spriganů i vranice, které tyto přírodní bytosti vyhledávají a zabíjejí kvůli surovinám pro své ohavné čáry.
Pokud už vstoupíte na jedno z míst, které sprigani ochraňují, je třeba si položit otázku, zda je nutné s nimi bojovat. Není lepší vzít nohy na ramena a nechat posvátné území odpočívat? Vždyť kdo je tu opravdový nepřítel - sprigan, nebo vy sami?
Ledový přízrak
V těch nejchladnějších koutech Skyrimu, kde sníh celoročně pokrývá na kost zmrzlou zem a ledovce si razí cestu krajinou, se v čerstvě napadaných hromadách sněhu mohou skrývat tyto zákeřné bytosti.
Ač poměrně malá, dokáží tato podivuhodná stvoření neopatrnému cestovateli pěkně znepříjemnit jeho putování.
Na první pohled si jich nemusíte vůbec všimnout, bývají totiž často zavrtaní ve sněhu, kde v poklidu odpočívají, nebo poletují vzduchem a hlídají svá teritoria.
Jejich tělo se skládá v podstatě pouze z hlavy a ledového ohonu. Jejich tlama je však plná ostrých zubů, které neváhají do své oběti zakousnout vší silou. Z nějakého důvodu si tyto bytosti oblíbily starobylá a opuštěná pohřebiště, ale nalézt je můžeme i v zapadlých přírodních zákoutích.
Ačkoliv se jedná o přízraky, nelze o nich mluvit, jako o duších zemřelých, i když otázka spojitosti se světem mrtvých zůstává otevřena.
Jedná se o silné přírodní duchy, které není radno provokovat. Jde totiž o tvora, který zpravidla neútočí sám, nýbrž ve skupině vícera jedinců. Až se budete prodírat závějemi, našlapujte opatrně. Nikdy nevíte, co pod sněhem odpočívá.
Matka bludiček
Představte si hlubokou temnou noc. Poutník, spěchající k nejbližší osadě, se rozhodne zkrátit si cestu přes malý háj, na jehož pokraji se proti měsíčnímu světlu rýsují zbytky jakési zchátralé stavby. Poutník se náhle zarazí, neboť na mýtině spatří shluk podivných světélek. Září bleděmodrým světlem a ledabyle poletují těsně nad zemí. “Co to má být?” podiví se poutník a sebere odvahu, aby záhadný jev prozkoumal blíže. Poutník o tomto místě slyšel - prý tu straší. Avšak tato světélka vůbec nevypadala nebezpečně. Zářivé koule jakoby příchozího nevnímaly. Jedna z nich dokonce prolétla těsně vedle něj a pak se přidala k ostatním. Muž, fascinován touto podívanou, užasle zíral na tančící orby, když v tom se u paty polorozpadlé věže počne vířit prach. Zprostřed zvířeného prachu se náhle zjeví postava ženy. Bledá, průsvitná postava bez končetin, jakoby zahalená do cárů mlhy. Poutník byl schopen rozeznat pouze dívčí obličej. Oči onoho přízraku se na něj dívaly nejprve smutně, během chvilky však výraz nabýval na zlověstnosti. Tato přízračná žena pak pomalým pohybem pokynula paží a světelné koule počaly kolem poutníka kroužit. Muž najednou pocítil bolest, jako by se mu pálila kůže. Neváhal ani vteřinu, vytasil krátký meč, který měl zavěšen v pochvě u pasu a začal se jím ohánět. Jednu z koulí trefil, ale bez výsledku. Poutník si správně vyložil, že pokud chce tento roj zničit, bude muset zabít onen přízrak. Matku bludiček. Rozhlédne se kolem a co nevidí? Není tam pouze jedna, ale rovnou tři přízračné ženy! Poutník nechápe, kde se tam najednou vzaly, ale nebyl čas nad tím uvažovat. Přízračná světla kolem něj kroužila, zanechávajíc ve vzduchu světelné stopy. Cestovatel byl znaven dlouhým putováním, ale bez boje se vzdát nehodlal. Oháněl se mečem, co mu síly stačily, ale bylo pozdě.
Naprosto vyčerpaný, pln bolesti, klesl bezvládně k zemi. Stačil ještě pohlédnout do bledé tváře ženy, která se zlověstně usmívala. Byla tam sama, ony další dvě zmizely. Snad strach, či podivná kouzla, přinutila poutníka si myslet, že jich tam bylo více.
Přízrak se usmíval a i když nevydal ani hlásku, jako by říkal: “Pojďte ke mě, děti mé! Opět jste vykonali skvělou práci!”
Poutník byl mrtev a bludičky mohly dál nerušeně tančit na palouku u rozpadlé pevnosti...
…
Co je matka bludiček vlastně zač? Někdo tvrdí, že se jedná o duše dávno zesnulých žen.
Má osobní domněnka je taková, že jde o přírodní bytosti, proto jsem ji zařadil mezi přírodní duchy. Její spojení s přírodou je zjevné, neboť se vyskytuje v končinách, kam se odváží jen málokdo a ač je setkání s ní fascinujícím zážitkem, jen pár výjimečných jedinců o něm může osobně vyprávět. Ostatní nepřežili.
Už celá staletí se mezi lidmi vypráví historky o přízračných ženách, které za temných nocí chodí po osadách a neopatrným rodičům neváhají krást nemluvňata přímo z kolébek. Zbloudilé dobrodruhy lákají tančícími světly do bažin a pak je nemilosrdně zničí.
Těm z vás, kteří chcete tajemství Matky bludiček rozřešit, nezbývá, než se ji pokusit vyhledat. Avšak varuji vás. Hledíte-li do její přízračné tváře, koukáte se smrti přímo do očí. A nezapomeňte na její “děti”, které neváhají poslechnout každý její příkaz.
Popelavé bytosti
Pojďme si ještě krátce povědět o tajemných bytostech, jejichž tělesnou podstatu tvoří prach a popel.
Řeč je o popelavcích a popelavých strážcích, vyskytujících se na ostrově Solstheim, nedaleko provincie Skyrim.
Popelavec má vskutku hrozivé vzezření. Jeho humanoidní tělo jako by bylo utvořeno ze spečeného popela. Prázdné oční důlky má plné rozžhavené lávy, stejně jako pokřivená ústa. Lze spatřit, jak přímo v jeho hrudi koluje žhavé sopečné magma a z prasklin na jeho těle doutná štiplavý kouř.
Na rozdíl od ledových přízraků, či matek bludiček je u popelavců spojení se světem mrtvých zcela na místě. Říká se, že se jedná o duše zemřelých, které zabil výbuch Rudé hory, z jejíhož popela opět vyvstaly, jako ryze nepřátelské bytosti.
Pokud je popelavec zničen, rozpadne se v prach. Často však po něm zbývá cenná kořist v podobě drahých kamenů, kovů, nebo minerálů.
Popelavý strážce je velmi podobný bouřnému atronachovi. Jeho tělo je stvořeno z balvanů, které vychrlila sopka během erupce. Jedná se o velmi mocné a nebezpečné stvoření.
Stejně jako atronachy, lze pomocí kouzel vyvolat i popelavého strážce. Je k tomu však zapotřebí nejen popel, ale i takzvaný “srdeční kámen” - surovinu, vzniklou během sopečné činnosti. Bez tohoto prvku se vyvolaný strážce bude chovat agresivně i vůči svému stvořiteli, tak opatrně.
A když už je řeč o Solstheimu - nesmíme opomenout zdejší raritu - ohnivého sprigana. Tvar těla i vlastnosti má podobné, jako sprigan Skyrimský, avšak jeho “přírodního ducha” tvoří oheň.
Jelikož ostrov Solstheim je zemí vskutku pustou a spálenou, je to pro ohnivého sprigana ideální domov.
Nuže, lidé dobří, vydáte-li se po toulkách Skyrimskou divočinou, buďte opatrní. Příroda není slepá, ani hluchá a naštvat ji se nevyplácí. Kdo ví, jaká tajemství se v tamních lesích a hájích ještě ukrývají?
