---

Tondulin:
,,Nemůžeš se ke mě mě otočit zády! Já jsem Kirara Suzune a ty mě musíš poslouchat!" křičela Kirara, zatímco jsi procházel kolem ní.
,,Oba víme, že nemusí." usmál se cestou Kai.
,,A musí a musí a musí!" vztekala se Kirara a když jsi procházel dveřmi na chodbu, se slzami na krajíčku na tebe zvolala: ,,Tak si běž! Stejně tě nepotřebuju! Já ... Já ... Já si vystačím i bez tebe, abys věděl!"

,,Tak tohle byla naše školní princezna." prohodil s úsměvem Kai, jakmile jste měli Kiraru mimo doslech ,,Myslí si, že když má prachatýho taťku, tak může všechno." a pokračoval s tebou chodbou přes školní dvůr s fontánkou uprostřed rovnou k tělocvičně.

Když jste vstoupili do tělocvičny, Spatřil jsi trojici studentů - jednu dívku a dva chlapce.
Kai ihned začal s tvým představením: ,,Čau lidi, věnujte Rudému drakovi trochu pozornosti. Tohle je Chiba, je tady novej a váhá nad tím, jestli se k nám má přidat." potom postupně začal představovat ostatní: ,,Tohle je Noboru Maeda, má na starost celej tenhle klub, tohle je Karen, má v sobě víc výdrže, než kterákoliv z holek na škole a tohle Kouta, nadšenec do sportu, který má za sebou nejedno rande s Karen."
,,Nepřeháněj Kaii, byli to zatím jen dva víkendy." nervózně si prohrábl rukou ve vlasech Kouta.
,,A to že jí doprovázíš každá den domů se nepočítá?" zazubil se na něj Kai.
Karen objala oběma rukama Koutovu pravou ruku, přitiskla se k němu a s úsměvem odvětila Kaiovi: ,,Zase na něj žárlíš, protože jsem si vybrala jeho a ne tebe."
,,Ne tak docela. Jenom si ho kamarádsky dobírám." usmál se Kai.
,,Kouto, Karen, ty projevy náklonosti si nechte na pozdějc." vložil se do toho Noboru ,,Přijde sem někdo ze studentsýho koncilu a budete z toho mít problém."
,,Stejně sem většinou nechoděj!" usmála se Karen a pustila Koutovu ruku, kterou doposud objímala.
,,Má pravdu. Zajímá je spíš klid na chodbách." potvrdil Karenina slova Kai.
,,Jenom nechci, aby mi rozpustili klub pro nedostatek členů, až Karen a Koutu vyloučí za porušení školního řádu, toť vše." stál si z svým Noboru a poté se podíval na tebe: ,,Jestli máš něco na převlečení, šatny jsou támhle." ukázal ke dveřím na konci tělocvičny ,,Nebo ses na nás přišel jen podívat?"

Aurelius:
,,Nerada bych, aby jsme kvůli Misuzu a jejím kamarádkám museli měnit školu ty, nebo já. Mám tady fajn kamarády z našeho školního klubu." odvětila na tvá slova Asami, poté dodala ,,Kdyby bylo s tvou skříňkou něco v nepořádku, třeba blbnul zámek, nebo byla rozbitá polička, řekni někomu ze studentského koncilu, aby ti dali jinou." a vydala se ke své skříňce.

Zatímco Asami otvírala svou skříňku na protější straně uličky, opatrně jsi klíčkem otevřel šatní skříňku očekávajíc nějakou nástrahu. Na první pohled byly ve skříňce jen zbytky roztrhaných sešitů, dvě staré učebnice pro nižší ročníky a dívčí přezuvky. To vše bylo pokryto vrstvou prachu, jako by skříňka více než půl roku nikomu nepatřila a předchozí majitelka se pro své věci nevrátila.
Při bližším prohledávání jsi zjistil, že zbytky sešitů i učebnice jsou popsány spoustou vulgárních slov a pokreslené sprostými obrázky. Když jsi zavadil o přezuvky, začalo v nich cosi cinkat. Všiml sis, že se uvnitř přezuvek nacházelo několik připínáčků, což tě ujistilo, že to předchozí majitelka na škole neměla zrovna jednoduché.
Tvou pozornost nakonec upoutal menší sešit v pevné vazbě přilepený lepenkou ze spodní strany poličky, vypadající jako deník předchozí majitelky, který nejspíš jen náhodou unikl pozornosti vandalů.