Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Cesta meče

Přidal Moira dne 04.05.2018 20:18
#35

kousek



SNY


…Dveře vyvrácené ze závěsů, prach zvířený výbuchem zlomeného kouzla a dvě postavy blížící se k lůžku…
"Vidíš? Říkala jsem ti, že znamení nelžou. Ta fena má opravdu dítě. Neříkal jsi náhodou, Salehu, že ses postaral o to, aby žádný děti mít nemohla?"
"No, to jsem se tedy postaral, nechápu jak je možné, že má toho parchanta. Měla být neplodná ještě minimálně dva oběhy, aby byla připravena na náš malý experiment. Nejspíš se budeme muset blíž podívat na její rodové dispozice." Mluvčí shodil z hlavy kápi bílého roucha a zlatavé vlasy v měkkých vlnách orámovaly jeho tvář. Studené modré oči krutě zasvítily v bledém obličeji a žena polosedící a pololežící ve zvětšující se krvavé skvrně na lůžku, se bezděky zachvěla strachem, ne o sebe, ale o dítě, které držela v loktech. Nadechla se k vyslovení kouzla, ale druhá z příchozích postav také shodila kápi a lehkým pohybem zápěstí jí kouzlem sevřela hrdlo.
"No tak Irundihh, nemá cenu se bránit. Umřeš, když ti nepomůžeme a to přeci nechceš? Ale vlastně proč ne, můžeme to nechat tak, počkáme až vykrvácíš, a toho parchanta stejně dostaneme. I když… možná mě bude víc bavit když tě uvidím řvát bolestí." Změnila elfka názor a začala proplétat prsty ve složitých tvarech skládajíc kouzlo. Z prstů se začaly linout barevné paprsky energie neúprosně mířící k umírající.
"Ale no tak Azariah, přece by si nebyla tak krutá. Nepřišli jsme sem přece jako nepřátelé, chceme jen to děcko, abychom ho mohli prozkoumat. Ona počká." Saleh se ušklíbl a kouzlem vytrhl matce dítě z rukou.
V tu chvíli se s rachotem, co připomínal padající lavinu kamení, otevřel vedle lůžka vír portálu a v něm se objevila otevřená dračí tlama plná ostrých zubů, chrlící rudý plamen. Oba elfové okamžitě přerušili svá kouzla a soustředili se na vlastní ochranu, takže si ani nevšimli úlevného vydechnutí Irundihh a mužských paží zachycujících dítě padající k zemi… V následujícím okamžiku bylo v komnatě ticho, jen paraván vlající nad postelí, byl důkazem toho, že se tu něco stalo. Irundihh ležela na polštáři se zavřenýma očima, ruce pokojně položené podél těla. Její náruč byla prázdná, po líci jí stékala tichá slza a přesto měla na tváři šťastný úsměv.
"Kde je ten parchant," zavřeštěla vztekle Azariah, zvedající se ze země kam ji srazil náraz kouzla, když se portál uzavřel.
"Je tam kde se k němu nedostanete. A jednou třeba ukončí to vaše řádění."
"Myslíš si, že jsi chytrá? To ta tvoje Failonská pýcha, ta tě zabila. A toho tvýho parchanta dostaneme. Dřív nebo později se někde objeví a pak se postaráme, aby krev Failonů přestala špinit náš rod. Na světě není nikdo kdo by mohl vzdorovat naší magii. Ať už má u sebe draka nebo ne, stejně to dítě skončí nakonec u nás. A my mu tu vaši pýchu vyženeme z těla!"
"Marně se pokoušíš nahnat mi strach Azariah. Nic z toho co řekneš mě nedonutí vám říct, kde je moje dítě, nebo s kým je. Zemřu s vědomím, že nakonec zvítězím."
"Ale řekneš nám to, o to se postarám," Rozzuřený Saleh po Irundihh hodil kouzlo, ale to zasáhlo jen kouzelný štít, který obklopoval lůžko a žena za ním se jen usmála, aby vzápětí vydechla naposledy…




"Matko!…"
Irileth se prudce vytrhla ze sna vlastním výkřikem a její pohled se střetl s pohledem Amiry, která ležela vedle ní a zjevně ji už delší dobu sledovala.
"Matko? Myslela jsem, že je to zas ta tvoje noční můra z Elsweyru, miláčku."
Irileth se posadila a shrnula si z čela zpocené vlasy: "Ne tohle bylo něco jiného. Vždy jsem byla přesvědčená, že můj život je obyčejný, stejný jako životy jiných, ale zdá se, že tomu tak není. Poslední dobou se mi zdají sny o mé matce. O mé pravé matce. Tedy o tom, co se stalo před její smrtí. Nevím co si o tom mám myslet. Ještě nedávno jsem ani nevěděla, že mám nějakou jinou matku než tu, která mě vychovala. Je to jako by někdo chtěl, abych si vzpomněla na věci, které si při nejlepší vůli nemůžu pamatovat. Stalo se to těsně po tom, co jsem se narodila, novorozenci si přece nepamatují první okamžiky po svém zrození. Ale cítím, že je to velmi důležité… že je potřeba abych to věděla… neumím to vysvětlit."
Amira si také sedla a objala ji kolem ramen: "Věřím ti každé slovo Iri, ale tohle není můj obor. Neumím vyvolávat skryté vzpomínky. A popravdě nevím, kdo by ti s tímhle mohl pomoct. Náš život je jako kniha, lze ji číst ze vzpomínek, ale nevím jak číst, když vzpomínky chybí."
Irileth se k ní prudce obrátila: "Tohle už mi někdo říkal… že je život jako kniha…" V mysli se jí objevila ženská tvář se zvířecími rysy, skrytými pod lidskou slupkou. "Aela!! Řekla doslova : tvůj život je ve mně jako uzavřená kniha, budu v ní číst, jen když mi to dovolíš…"
"Ta vlčice?" Amira se zamyslela a pak se na Irileth zkoumavě zahleděla. "To by mohlo být možné, pokud tedy Aela ochutnala tvou krev. Pila tvoji krev?"
"Ano, bylo to vzhledem k dané situaci to jediné, co jí mohlo zachránit ruku a možná i život. Řekla mi, že by mi mohla pomoci vyřešit moje problémy. Měla jsem jisté pochybnosti o své minulosti už tenkrát. Vrátím se do Průsmyku. Půjdeš se mnou? " Irileth ani nečekala na odpověď a začala se oblékat.
"Mám snad jinou možnost?" odpověděla Amira a soukala se se do svého oblečení.

Po té co se vynořily z Amiřina portálového zrcadla v Irilethině ložnici, vydaly se do Jorrvaskru. Netrpělivá válečnice za sebou svou přítelkyni takřka táhla.
"Proč vlastně trváš na tom, abych u toho byla taky?"
"Nevím co všechno se může stát a nevím jak budu reagovat. Co když budu chtít někomu ublížit? Kdo ví co všechno se dozvím. A kdo ví co to se mnou udělá?"
"A to se domníváš, že kdyby si chtěla někomu něco udělat, tak ti v tom dokážu zabránit?"
Irileth se zastavila a sevřela Amiru v náručí: "Ano, věřím tomu, že kdyby se něco nepovedlo, tak mi dokážeš zabránit v tom abych někomu ublížila. Tedy pokud to budeš pokládat za správné…"
"Pokládat za správné?"
"Opravdu netuším co všechno se může stát. Může se tam třeba objevit někdo, kdo si potrestání zaslouží? " Irileth se pobaveně usmála, pustila Amiru z náručí a vydala se dál na cestu k Jorrvaskru. Amira si jen povzdechla a rozběhla se za ní.

"Zdá se, že máš nějak naspěch velitelko," Farkas se lenivě opíral o sloup v Jorrvaskerské síni a sledoval s přimhouřenýma očima jak obě elfky chvatně vtrhly do místnosti.
"Hledám Aelu, v soukromé záležitosti," začala Irileth studeně, ale pod pohledem těch teplých hnědých očích ubrala na razantnosti. "Ráda bych s ní mluvila, je tady? Potřebuji pomoct."
Farkas ukázal rukou ke vstupu do sklepení. "Myslím, že cestu znáš."
"Ano znám, děkuji."
Když procházely kolem něj položil jí Farkas ruku na rameno a tím ji zastavil: "Nechci tě dlouho zdržovat jen…" zaváhal: "O Moiře nic nevíš? Nemáš o ní nějaké zprávy?"
Zastavila se a obrátila se k němu čelem, měl v očích tázavý a trochu nejistý pohled. "Nevíme o ní nic, kromě poslední zprávy, že je na Solstheimu a dost se činí. Nic jiného se k nám zatím nedostalo."
"Ale je živá, to je důležité."
"Ano, podle všeho je naživu a snad je v pořádku. Musíme doufat, že se brzy vrátí. Draci se objevují ve stále větších počtech a i když je dokážeme zabíjet, tak Alduin nám je znovu probouzí, když tu není Drakorozený, aby pohltil jejich duše. Potřebujeme ji tady." V jeho pohledu objevila něco víc, než jen obavu a život Khajjitky.
"Tak budeme doufat, že se brzy vrátí. Nebudu tě už zdržovat, Aela tě jistě ráda uvidí." Pustil Irilethino rameno a nechal je odejít.



Dole v kobkách Irileth procházela jedněmi dveřmi za druhými, až dorazily k těm zdobeným a co byly vyztuženy stříbrem. Za nimi našly Aelu sedící na židli u stolku, jak čte nějakou knihu. Když vlčice uslyšela skřípání veřejí vzhlédla od rozečtené stránky a nepřekvapeně na ně pohlédla : "Takže jste mě našly. S čímpak potřebuješ pomoct?"
Irileth si uvědomila spojení mezi vlky a tak nijak nekomentovala to, že je Aela očekávala. Došla až k ní a sklonila hlavu v pozdravu. "Máš pravdu, hledala jsem tě. Přišla jsem tě požádat o pomoc, kterou jsi mi vlastně sama nabídla. Chci aby si mi řekla co se přesně stalo s mou matkou. Nevím proč, ale z nějakého podivného důvodu se mi o ní začínají zdát sny a dostávají se ke zvláštní informace, které nechápu. Je možné že vysvětlení je v mé minulosti a jestli se nepletu, říkala jsi, že se dokážeš podívat i do okamžiků, kdy jsem ještě nebyla na světě."
"Ano s tím ti mohu pomoct. A co tu dělá Amira?"
"Ta je tu jen jako moje přítelkyně a zároveň ochránce. Netuším, co se může stát a ona dokáže zabránit tomu, abych ublížila sobě nebo jiným."
"A taky dokážu, pokud by to bylo vhodné, spojit vaše mysli," doplnila ji Amira.
"Takže chceš abych četla v tvé krvi? Jak jsem ti nabízela?"
"Ano."
"No pak se možná propojení našich myslí bude hodit, nechce se mi všechno vyprávět." vlčice se pobaveně uculila a zvedla se ze židle, aby podala Irileth skleněný pohár: "Postup si doufám pamatuješ, ale nemusí toho být tolik jako minule. Sedneme si tady do křesel, je to pohodlnější."
Přesunula se ke svému křeslu a posadila se. Irileth mezitím nechala nakapat trochu své krve do poháru a když ho Aele podala, posadila se do křesla vedle ní. Amira spletla složité kouzlo a spojila jím vědomé mysli obou žen, takže když Aela vypila Irilethinu krev, a před jejíma očima se objevily výjevy ze života efky, viděla to samé i Irileth, jako by se na to dívala vlastníma očima.

Upravil/a Moira dne 09.05.2018 21:22